Skloní se Rusko před Západem? Spásná alternativa se rodí na Západě. Konec Ruska

4. 08. 2017 17:13:20
Zde zveřejňovaná série článků o díle a myšlenkách ruských filosofů ukazuje, že ruští filosofové se nijak neliší od svých západních kolegů. Jedni i druzí jsou naprosto stejní. Žvanilové

Ivan Ivanovič je náš kolchozní filosof, náramně cyhtrý člověk, bedna, jak se říká.

Jeho kancelář je plná knih. Když do ní vejdete, hned na vás dýchne moudrost.

Já mám sice taky ve své kanceláři poličku a na ní pár knih. Jenže to nejsou knihy o filosofii, ale o plemenářství, byť je napsali významní akademici. Jsem ovšem jen kolchozní zootechnik a Ivanu Ivanyči se nemůž rovnat, to je přirozené.

Vyznám se v náramně plemenitbě, pravidelně dostávám zlatou medaili pro nejlepšího zootechnika na okrese, náš kolchoz se v živočišné výrobě specializuje na produkci mléka. Ale co se týče filosofie, na Ivana Ivanyče prostě nemám.

Ale tak to má být.

Já jsem v kolchozu od toho, abych zvyšoval dojivost a Ivan Ivanyč proto, aby filosofoval.

Ostatně, k čemu by bylo vlastně zvyšování dojivosti, kdybychom neznali hlubší smysl své vlastní existence?

Člověk snadno sklouzne k dekadenci, k nihilismu, jeho duše zmocní se rozkladné procesy a co pak, nevidí-li člověk nejen ve svém životě, ale i ve své práci žádný hlubší smysl?

Teď se Ivan Ivanyč zabývá naší, tj. ruskou otázkou, respektive obecněji otázkou slovanskou. Ve své další knize, na které nyní usilovně pracuje, a která by měla být, jak se Ivan Ivanyč sám zavázal, hotová koncem tohoto čtvrtletí, načrtává perspektivu Ruska, obecněji pak Slovanů po zániku kapitalismu, který je neodvratný.

Ta otázka samozřejmě zajímá i mne. A tak, jak jen můžu, zamířím si to rovnou od svých dojnic k Ivanu Ivanyče, abych zvěděl, co je nového v hlavě ctěného Ivana Ivanyče, našeho kolchozního filosofa.

„Mohu dál, Ivane Ivanyči? Neruším?“ zeptám se, nahlížeje do kanceláře Ivana Ivanyče.

„Ovšemže, Semjone Semjonoviči, pojďte dál,“ pozve mne Ivan Ivanyč do své kanceláře, přátelsky ptaje, „co vaše dojnice? Dojí?“

„Vlastenecký závazek zvýšení dojivosti o deset procent k výročí připojení Krymu, zdá se, chválabohu, splníme,“ odpovím, dodávaje, „a co vy, Ivane Ivanyči, už víte, jaký je plán pro Rusko, a obecněji pro Slovany ve 21. století, v nadcházející epoše temna a krve?“

„Ano, už to vím. Dnes ráno mne to napadlo. Vstal jsem a měl jsem to v hlavě,“ přikývl skromně Ivan Ivanyč .

„Sláva vám, Ivane Ivanyči. Vy jste prostě génius!“ zvolám nadšeně, protože kdo by neměl z takového plánu radost.

„Dělám jen to, co mám v popisu práce, nic víc,“ odpoví opět skromně Ivan Ivanyč.

„Jen nechte být! Vás nám závidí všechny kolchozy na okrese, kam se na vás hrabou jejich filosofové,“ pochválím Ivana Ivanyče a pak se zeptám, „ale ještě bych se vás na něco zeptal, Ivane Ivanyči.“

„Jen se ptejte, Semjone Semjonoviči,“ vybídne mě vlídně Ivan Ivanyč .

„Vlastně mě to taky napadlo dnes ráno, hepčí“ řeknu, najednou zničehonic kýchnu a pak pokračuji, „je to pravda! Minule jsme se bavili o tom, vlastně vy jste to říkal, protože já mlčel, jaký já jsem totiž filosof, že přichází doba temna a krve, kterou však nesmíme zaměňovat se středověkem, ba dokonce jste tvrdil, že tato doba temna začala už ve čtrnáctém století, to jest, začala na Západě, který už jako takový neexistuje, s nástupem renesance a tedy i tzv. humanismu, zatímco u nás v Rusku, jsme měli Ivana Horzného, dej mu pánbůh věčnou slávu, a opričniky

Znamená to tedy, že už tehdy měli ti, které Benjamin Disreali nazývá tvůrci historie svůj světovládný plán, který počítal právě s tím, že musí nastat tato epocha temna a krve, chtěli už tehdy tito tvůrci historie, vytvořit gangsterské západní vlády, které by bez milosti gumovaly ze světa celá etnika, národy, ba i státy?

Ale neshoduje se tento začátek stmívání právě se vzestupem Západu, který se stává rozhodujícím globálním činitelem, ačkoliv vlastně třeba HDP Číny bylo v té době, a dlouho ještě zůstalo větší, než HDP celého zbytku světa?

A jakou roli hraje vlastně v tom všem Čína, která nyní mohutně expanduje na všechny strany?

Není ona vlastně novým Římem?

Promiňte, Ivane Ivanyči, jestli se nevyjadřuji srozumitelně. Ale mé myšlenky jsou v tomto ohledu velmi zmatené, to není jako zvyšovat dojivost?

Při plemenitbě je všechno jasné, tam jedna a jedna jsou dvě, ale ve filosofii?

Říkal jste, že nyní je hlavní věci realizaci tohoto projektu, který nás zavádí do doby temna, a pak se uvidí.

Ale to je oč mi běží, Ivane Ivanyči!

Totiž, je toto období skutečně obdobím temna, i když snad bude obdobím krve?

Samozřejmě, že s vámi ve všem souhlasím, vždyť ne já, vy jste filosof.

Ale tohle mne napadlo mne dnes ráno: ,Jaképak temno, když tato epocha bude vlastně epochou očisty!

Vždyť sám Ivan Ivanyč přece říkal, že v této epoše přežijí jen silné, vnitřně soudržné systémy, systémy s pevnou ideologií!

To znamená, že všechno shnilé a neživotaschopné bude zlikvidováno, a to, co nám připadá jako temno, bude ve skutečnosti očistným ohněm, životodárným světlem!

Neznamená to, že globalisti, kterým se hroutí jejich plán, jak taky říkal, Ivan Ivanyč, a tudíž nyní postupují rychle a tvrdě, ze všech svých sil narušují státy, rodinu, školství, ba i zdravotnictví tím, že propagují porody doma, jsou jen nástrojem skutečných vládců světa, kterými tedy musí být zákonitě někdo jiný?

Ale kdo?

Jisté je, kdyby byli globalisté vládci světa, jejich plán by se jim nehroutil.

Ale může být cílem vládců světa, těch skutečných, vytvoření chaosu, který by je připravil o jejich vládu?

Pokud ano, není pak ale tento chaos, jen jinou formou řádu, řádu nového, pevného o to víc, oč snad brutálnějšího, a o co brutálnějšího, o to i víc přirozenějšího?

Není tedy to, co se nyní děje, jen návratem ke kořenům, k osvědčené formě vlády, protože to, co označuje Ivan Ivanyč, jako začátek stmívání, bylo ve skutečnosti vzpourou proti tomuto řádu, proti vládcům světa, a tedy možná i sami globalisté, nejsou nakonec než jen vzbouřenci, padlí andělé, kteří nyní míří do pekla!‘

Vidíte sám, Ivane Ivanyči, jak zmatené jsou mé myšlenky!“

„Nebojte se, Semjone Semjonyči, všechny odpovědi na své otázky najdete v mé knize, ukazuji tam, jak se věci mají,“ uspokojil mne Ivan Ivanyč, dodávaje, „chtěl jste vědět, jaký je plán pro Rusko a pro Slovany?“

„Ano, to by mne moc zajímalo,“ přikývnu.

„V původním plánu vládců světa není pro slovanské a obecně nezápadní národy příliš místa. Pochopitelně, vidí v nás příliš životaschopnou konkurenci, překážku své světovlády, kterou brzy hodlají rozšířit i na přilehlé planety,“ rozvykládá se hned Ivan Ivanyč, rozhazuje u toho ruce jako by byl rozsévačem,

Pro naši další existenci je nutná dobrá strategie a taky ideologie.

Světovládci mají svoji strategii a taky ideologii, svoji strategii a ideologii musíme my mít i my Slované.

Za prvé, je třeba vytvořit soudržný sociální systém. Oligarchické systémy, jakým je dnešní Rusko či dnešní Česko, nemají šanci přežít.

Zjevnými nepřáteli jsou globální lichváři a jejich političtí lokajové, těch se nezbavíme jinak než jen bojem. Proto je nutné už dnes vychovávat chlapce pro život ve válce, a vychovávat je k tomu můžeme jen pomocí čestných a zdatných hrdinů, kteří padli za vlast.

Nu, milý Semjone Semjonyši, nezbývá nám, než hrdině padnout za vlast, abychom dali naší slovanské mládeži ten nejlepší možný vzor.“

Uslyše to, vykřiknu radostí: „Za vlast vždy padnu rád, Ivane Ivanyči.“

„Já taky, věřte mi, Semjone Semjonoviči! Jen co se naskytne nějaká příležitost, půjdu a padnu za vlast!“ řekne Ivan Ivanyč.

Proti tomu se ohradím: „Vy ne, Ivana Ivanyči!

Vy padnout za vlast nesmíte!

Kde by náš kolchoz pak sehnal tak skvělého filosofa!

A pak, kdo by nám pak vléval do žil optimismus, kdybyste padl, Ivane Ivanyči?“

„Ne, nemáte pravdu, Semjone Semjonoviči,“ nesouhlasí se mnou Ivan Ivanyč, pokládaje mi ruku na rameno, „musím taky padnout v boji.

Mluvíte o optimismu.

Ano, optimismus vyrůstá z nelehké, ale zároveň radostné, práce, často navzdory osudu. Optimismus nelze dát, darovat, vrátit. Ale optimismus rodí se i z boje, a skutečný boj je jen takový, ve kterém se dá i padnout.

Samozřejmě existuje biochemický (genetický) základ pro optimismus, avšak optimismus je především sociální funkce zdravé společnosti.

Dáte si vodku, Semjone Semjonyči?“

„Ale ovšemže, vodku si dám s vámi velmi rád, Ivane Ivanyči,“ přikývnu.

Načež náš kolchozní filosof Ivan Ivanyč vytáhne flašku vodky a než se nadějeme, je prázdná, opravdu, nezůstane v ní jediná kapka.

„A co superinteligence, Ivane Ivanyči?

Myslím umělou inteligenci, však víte.

Ta se připadá na kterou stranu?

Na jejich, nebo na naši, slovanskou?

Ptám se proto, že ti nejchytřejší Rusové jsou zpravidla Židé, však víte sám, Ivane Ivanyči,“ chci říct, ale místo toho jen cosi nesrozumitelně zamumlám a sesunu se pod stůl, kde leží už i náš Ivan Ivanyč.

Autor: Karel Trčálek | pátek 4.8.2017 17:13 | karma článku: 21.58 | přečteno: 3986x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.58 | Přečteno: 613 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 812 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 43.02 | Přečteno: 9625 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.18 | Přečteno: 647 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 2262 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 301 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 218 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 281 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...