Konec vše popraví

Tak jsme se dočkali! Konec našeho oblíbeného seriálu je skutečností, jako každá událost, která se v něm udála svou vlastní skutečností

            Dějství sedmé „Konec vše popraví“

            Je ticho. Nic se neozývá. Zvedne se opona. Nezakouřená Lidovka. Naši staří známí se procházejí sem a tam      

          MASARYK (chytne Stalina a Lenina důvěrně kolem ramen): „Kamarádi, nejmilejší druhové! Hitler s námi tady už dlouho nebude! Je to umělec, přecitlivělá duše, moderní výtvarník, dekadent. Brzy si to hodí, dejte na mě!“

            LENIN: „To nic není, to je jen dětská nemoc levičáctví. Na to je nejlepší lék provaz.“

            STALIN: „Já měl zase v pěti letech černé neštovice. Od té doby jsem tak poďobaný, že s tím ani knír nic neudělá.“

            HITLER: „Byl jsem dnes v Berlíně, v Kreuzbergu. Dnešní Německo už není mým Německem! Němci bděte, měl jsem vás rád!“ (přiloží si pistoli ke spánku a zastřelí se)

            MASARYK: „Neříkal jsem to? Zase jsem měl pravdu! Pravda zvítězí!“

            LENIN (vezme důvěrně Stalina kolem ramen): „Kamaráde, nejmilejší druhu. Masaryk tady už s námi dlouho nebude! Je to malý český nadčlověk, má vůli silnou jako býk. Brzy si to hodí, dej na mě.“

            MASARYK: „Můj otec byl František Josef I., rakouský císař! A já, jeho syn, jsem bytostný demokrat! Taková ostuda! Bratr Rudolf se kvůli tomu zastřelil a já se zastřelím taky, neboť moje vůle je silná jako býk, je to vůle malého českého nadčlověka. Bůh Otec je mrtev, ať žije Československo!“ (Masaryk si přiloží pistoli ke spánku a zastřelí se)

            LENIN: „Neříkal jsem to? Zase jsem měl pravdu! Socialistická revoluce zvítězí!“

            STALIN: „Já, když umíral, tak jsem ležel na zemi den a půl, než se odvážili vstoupit ke mně do pokoje. A když konečně vstoupili a viděli, že jsem ještě nedodělal, tak začali do mě kopat a nadávat mi do sviní, nejvíc Chruščov. Od té doby jsem odpustil všemu lidstvu.

            LENIN (stoupne si na kraj hlediště a mluví k divákům): „Soudružky a soudružky, Stalin už tady s námi dlouho nebude! Trpí kultem osobnosti. Brzy si to hodí. Dejte na mě!“

            STALIN (pro sebe): Hm, tak Lenin už tady s námi dlouho nebude. Je to oportunista. Napřed dal odprásknout carskou rodinu a teď se nám odpráskne sám. Jednou jsem s ním zašel ve Vídni do bordelu, a od té doby vím, že to s ní neskončí dobře.“

            LENIN (pořád mluvící k obecenstvu): „Ale já budu v nebi u svého Otce dřív dřív než ten gruzínský primitiv, co koná falešná znamení! Bůh ochraňuj stranu a její politbyro!“ (Lenin si přiloží pistoli ke spánku a zastřelí se)

            STALIN: „Pěkní kamarádi, pěkní soudruzi, jen co je pravda! Nechali mě tady na světě samotinkého, abych za ně zaplatil jejich útratu! Ale já mám taky špínu za nehty, nemyslete si! Zlikvidoval jsem celé politbyro, zlikvidoval jsem milióny komunistů, zlikviduji i sebe. Stát! Stát, už ani krok zpátky!“ (Stalin si přiloží pistoli ke spánku a zastřelí se)

            Vejdou ženy v kožených kabátech. Postaví se vedle sebe na okraj hlediště tváří k divákům a roztáhnou kabáty, pod kterými jsou nahé. Zavře se opona. Diváci vstávají a tleskají. Opona se zvedá. Herci děkují, ženy v kožených kabátech dostávají kytice, které už nemají kam dávat. Autor sedí v tiché čajovně a je mu to všechno jedno. 

Dějství první „Velká čistka“

Dějství druhé „Humanistická rebelie“

Dějství třetí „Hříchy otců“

Dějství čtvrté „Permanentní revoluce není mateřská školka“

Dějství páté „Vůle k moci (ne)prochází vagínou“

Dějství šesté „Lež a nenávist nechodí po horách, ale po kavárnách“