Může sociální stát za zvýšenou spotřebu antidepresiv?

4. 09. 2017 8:00:23
Jedna paní tvrdí, že za vysokou spotřebou antidepresiv ve Skandinávii může tamější sociální stát. Ale proč se potom nejvíce antidepresiv konzumuje v USA? Miluji severní nebe!

Kdy už to všechno skončí, a já budu zase normální, normální bude tento svět a všichni lidé na něm, kdy už pomine to mučivé šílenství, jež rozežírá lidský mozek?!

Musel jsem asi usnout, protože když jsem se probudil, seděla na proti mne ženská s kojencem v náruči.

Nemluvně zatínalo své pěstičky, jako by někomu hrozilo.

Ale komu může hrozit tvor tak bezbranný a bezmocný , jakým je bezesporu lidské mládě?

Maximálně jen tak bohu!

Napadlo mne hned, že ta ženská je přízrak. Tak náhle se, doslova zničehonic může zjevit jen přízrak, nic jiného. Ale vzápětí jsem si všiml, že ženské stoupá od úst pára.

Copak by přízraku stoupala v mrazivém vzduchu (bylo dobře mínus deset) od úst pára?

Pára stoupá od úst živým lidem, bytostem z masa a kostí, kterým v tepnách koluje krev, jejichž srdce ještě bije.

Ale přízraky jsou jen přízraky, zplodiny churavého mozku niv víc!

„Musel jsem usnout. A zatímco, co jsem spal, sedla si na protější lavičku ta ženská,“ našel jsem logické vysvětlení toho.

Ženská však vzápětí, jako by nebylo ani mínus deset, vytáhla hbitým, evidentně dobře osvojeným pohybem zpod svršků své prsy. Byly to velké pytlovité útvary. Ano, nejvíce ze všeho mi připomínaly jutové pytle naplněné k prasknutí hořčičným nebo lněným semínkem.

„Snad nechce v tom mrazu kojit!“ napadlo mne a mým mozkem při té myšlence prosvištěla bolest tenká jako injekční vpich.

Ta ženská opravdu začala kojit nemluvně, které se s neskrývanou a zrůdně chlípnou rozkoší přisálo k prsní bradavce.

„Smrt během šestinedělí není nic více než smrt ve jménu vznešeného díla a poslušnosti bohu. A že ženy porody unavují, dokonce zabíjejí, to ničemu neškodí. Jen ať je zabíjejí, ženy jsou od toho,“ citovala ženská, kdoví proč, Luthera, a kojíc své dítě, pokračovala, „já bych si nikdy nevzala od státu ani korunu porodného, ani korunu rodičovského příspěvku, já nechci od státu ani jeden den mateřské dovolené. Mateřská dovolená je největší zlo, protože sociální stát je největší, bestiální zlo!

Raději budu v šestinedělí šlapat chodník, než abych nechala ze sebe dělat sociálním státem tupé stádo!

Jen ať si stát nechá své sociální výdobytky pro sebe, já se koupit nenechám!

Svoboda mne a mých dětí je mi nade vše!“

Poslední slova vykřikla žena už ve zjevném afektu.

„Laktační psychóza,“ bylo mi hned jasné, protože která žena by odmítla porodné, která by nesáhla po penězích, které jí dává stát, když je na mateřské dovolené?

Ale v tom si všimnu, že dítě, které žena kojí, je dvakrát větší!

„Zbláznil jsem se snad i já!“ zarazím se, protože dítě evidentně roste, už to není nemluvně, už je to dítě v předškolním věku, které by mělo povinně nastoupit do posledního ročníku mateřské školy.

Ale růst dítěte se nezastavuje, dál pokračuje. Dítě, je mužského pohlaví, roste a mohutní.

„Zbláznil jsem se!“ jsem si již zcela jist svým šílenstvím, neboť něco takové je přece za normálních okolností nemožné.

„Ale já jsem nad stát vyzrála, já se bez jeho tatíčkovské péče o matky obejdu! Já mám velrybí mléko! To je tajemství é svobody! Mé děti vmžiku vyrostou, stanou se dospělými dřív, než mne stát stihne zkorumpovat jednou jedinou korunou!

Já svou duši státu nezaprodám!“ vykřikne žena nepříčetně a má vskutku u svého prsu již mladého muže, dle všeho studenta prvního nebo druhého ročníku VŠE.

„Velrybí mléko!“ udeří mne do hlavy poznání pravdy a já se probudím.

Celé to byl jen sen.

Chvíli tupě hledím před sebe, ale pak se mi v hlavě přece jen zažehne plamen vědomí a já vykřiknu: „Trudnomyslnost!“

Ano, ten sen, tak hloupý, není ničím než jen zvěstování trudnomyslnosti, která se již jistojistě vkrádá do mého mozku, aby z něj učinila své panství, svou državu.

Vyskočím ze starého rozvrzaného otomanu potaženého voskovaným plátnem.

Musel jsem spát po obědě dobré tři hodiny, protože teď je už půl třetí odpoledne.

Slunce, bledé a bez citu, už končí svou mrtvolnou pouť po severním nebi a noří se za obzor. Celodenní šero zhoustlo a ztučnělo tak, že opravdu připomíná velrybí mléko, jež zalilo okolní krajinu bez jediného ovocného stromu, z něhož by si člověk mohl utrhnout šťavnatý plod a s chutí se do něj zakousnout.

Lišejníky, kterými je všechno porostlé, připomínají tvář mrtvoly, která už navždy bude prožívat svou lásku jen ve snech a vzpomínkách.

Smutek zavátých cest udeří do mne plnou silou, zapotácím se, div neztratím rovnováhu. Vnitřnosti se mi stahují, potím se a přitom cítím sucho v ústech.

Kam se podívám, vidím jen šero, lišejníkové tváře mrtvol, úzký okraj slunečního nebožtíka, který již takřka zcela zapadl za obzor.

„Úzkostná porucha!“ rozezní se mi v hlavě hlas nějaké ženy, nejspíše nějaké expertky, ne-li rovnou psychiatričky, „neurotické poruchy s úzkostmi v čele mohou být i projevem nějaké bazálního strachu z budoucnosti.“

Nu, ovšem, to co mi říká, už přece dávno vím. Tady na dalekém severu, pod severním nebem, snad ani jinak nejde žít, zde je trudnomyslnost ledovou královnou, jež nezná slitování.

Přece se však jen vzbouřím proti její vládě. Vezmu si antidepresiva a vyrazím za sousedy, abych všechny chmury spálil v ohni lidské pospolitosti. K sousedům to mám jen půlhodiny po úzké stezce kolem fjordů. Znám ovšem na ni každý kámen, a proto si na cestu svítím jen docela malou kapesní svítilnou, zatímco pode mnou hučí moře, na které kdysi Vikingové spouštěli své lodě.

V dálce se mihne světlo, to jsou mí sousedé, manželé Munchovi.

Paní Munchová je velmi milá žena, matka pěti dětí, ostatně jsem do ní zamilován.

Její manžel je malíř. Maluje úzkost. Úzkost, která bez přestání svírá lidskou duši. To je jediný motiv jeho obrazů.

Klepu na dveře, otevírá mi paní Munchová, v náruči drží své nejmenší dítě. Vcházím dovnitř, u stolu sedí pan Munch. Hlavu má, jako vždy, v dlaních.

„Tak co, sousede?

Máte nějaký nový kousek?“ ptám se pana Muncha, zatímco paní Munchová v rohu kuchyně kojí.

„S malováním je konec,“ mávne rukou pan Munch.

„Cože, konec?“ nevěřícně se zeptám.

Pan Munch se propadne do mlčení (nikdy toho moc nenamluvil), takže za něj odpoví jeho žena: „Ale ten náš slavný severský sociální stát nám zase zvýšil dětské přídavky. V Munchovi to rázem umrtvilo veškerou tvůrčí iniciativu.

,Proč bych maloval, když si za ty peníze, co teď dostávám od státu, můžu koupit jednou tolik antidepresiv, a nemusím se tak dřít s nějakým obrazem, abych ze sebe tu úzkost dostal?‘ řekl si a od té chvíle už nevzal štětec do ruky.

„Hm, mně taky zvedli příspěvek na bydlení, aniž bych se o to prosil,“ podotknu a dodám, „a od té chvíle, už celý týden, mívám odpoledne příšerné sny a moje myšlenky jsou o poznání trudnomyslnější. A to máme teprve začátek podzimu.“

„Nemáme to tady na dalekém severu s tím naším sociálním státem lehké.

Nu snad ale začíná svítat na lepší časy. Říká se přece, že cena ropy bude, s přechodem na elektromobily, prudce klesat a tedy i náš sociální stát už nebude mít tolik peněz. My se toho ještě asi nedožijeme. Ale naše děti už snad nebudou vědět, co je to mateřská dovolená a dětské přídavky či starobní důchod,“ řekne paní Munchová a schová si prsy.

„Snad, doufejme, že cena ropy opravdu natolik klesne, že naším dětem nezbude nic jiného, než aby staraly samy o sebe, aby zase vyplouvaly na moře jako naši předkové, nebo aspoň kočovaly se stády sobů,“ odpovím.

Paní Munchová vstane a zeptá se: „Dáte si antidepresiva? Venku už je zase úplná tma.“

„Ano, dám,“ odpovím.

Paní Munchová vytáhne z kredence plechovku s antidepresivy.

Nasype jich hrst manželovi, pak mně, a nakonec sobě.

„Tak na zdraví!“ řeknu a vysypu prášky do sebe.

„Na zdraví!“ odpoví paní Munchová i za manžela, a vysype prášky do sebe, pan Munch rovněž.

Za malou chvilku máme už hladinu serotoninu a noradrenalinu takovou, že naše úzkost je ta tam, dokonalé rozpuštěná ve tmě polární noci, ze které je rázem jedna velká rajská zahrada, za níž se tak rádo vydává každé peklo...

Autor: Karel Trčálek | pondělí 4.9.2017 8:00 | karma článku: 9.65 | přečteno: 311x

Další články blogera

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 287 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.66 | Přečteno: 621 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 815 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Kačír

V USA je standard jen 10 dní dovolené ročně a ne každá firma nabízí volno o všech svátcích

V posledních letech jsem se několikrát zajímal o možnostech práce v USA. Na toto téma jsem četl řadu názorů a článků, realita pracovních podmínek v této zemi mi trochu vzala iluze.

29.3.2024 v 16:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 261 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 151 | Diskuse
Počet článků 2932 Celková karma 24.64 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...