Jasnozřivý politik, který vidí do budoucnosti, to je víc než výhra v účtenkové loterii. Takové politiky bychom si měli hýčkat, na rukou nosit!
Jakási prozřetelná náhoda tomu chtěla, že Babiš usnul.
A zase jiná prozřetelná náhoda (ale možná to byla pořád ta samá náhoda) mohla za to, že se mu zdál sen.
Babiš spí, a přitom se mu zdá, že ho matrix zavřel do věže Daliborky na Pražském hradě.
Jakási prozřetelná náhoda tomu chtěla, že Babiš usnul.
A zase jiná prozřetelná náhoda (ale možná to byla pořád ta samá náhoda) mohla za to, že se mu zdál sen.
Babiš spí, a přitom se mu zdá, že ho matrix zavřel do věže Daliborky na Pražském hradě.
Ale prostí lidé na něj nezapomněli.
Denně přicházejí jejich davy ke věži, a on jim spouští dolů ze svého vězení proutěný koš plný koblih, na které se lidé hladově vrhají.
„Ať žije Babiš, ani nouze ho neodnaučila housti!“ volají vděční lidé tak hlasitě, že je to slyšet až do prezidentské kanceláře.
„Hlas lidu, hlas boží. Nedá se nic dělat, musím jmenovat Babiše premiérem, žijeme v demokracii,“ řekne prezident, když se probere z opice, a jak, řekne tak i udělá.
Jmenuje Babiše premiérem a v tom se Babiš probudí.
„To znamená, že když se necháš zavřít, tak vyhraješ volby a budeš premiérem,“ vyloží si ten jasnozřivý sen jeho manželka.
Babiš se zvedne se z postele a běží se na policii ke všemu přiznat, ani si nevyčistí zuby, aby ho stihli zavřít ještě do voleb (zapomene ale, že přiznání je polehčující okolnost, takže nakonec může mluvit o velkém štěstí, že to dostal natvrdo, jak chtěl, a ne jenom podmínku).
