Nemůžu si pomoct, ale když vidím Zemana, jako bych viděl Masaryka. Pravda, Zeman nejezdí na koni, jeho jezdecké sochy se asi nedočkáme. Ale to je, jak jistě sami musíte uznat, jen docela podružný detail.
„Když vidím Zemana, vidím v něm Masaryka!“ říkal pan Petřík každému na potkání, padaje mu do náruče.
„Kamaráde, soudruhu, máš recht! Když vidíme Zemana, vidíme v něm Masaryka!“ objímal se každý s panem Petříkem, ať to byl muž či žena, důchodce či mladý člověk, dodávaje, „Masaryk bydlel v Lánech, a Zeman taky bydlí v Lánech. Jan Masaryk byl za války v Anglii a Kateřina Zemanová taky studuje v Anglii, Masaryk měl Čapka a Zeman má zase Ovčáčka!
Jako Masaryk doporučil za svého zástupce Beneše, který se zasloužil o stát, vyhnání Němců a vítězství komunistů, tak Zeman doporučí za svého nástupce Ringo Čecha, který se taky zaslouží o stát, vyhnání imigrantů a vítězství komunistů z SPO!
Jak bychom nemohli vidět Masaryka, když vidíme Zemana!“
„Máte recht, kamarádi, soudruzi, spoluagenti!“ jásal nadšeně pan Petřík, setrvávaje i nadále v náruči dotyčné osoby, „ale tím se podobnost zdaleka nekončí, ba právě naopak!
Jen si vzpomeňme na spor o Rukopisy.
Masaryk se nebál jít proti proudu a jeho, pro něj tak typická, neochvějná tvrdohlavost mu umožňovala pevně stát za svým názorem, že jde o falsifikát, jakkoliv to vždy spolehlivě rozzuřilo pražskou kavárnu.
A teď si, kamarádi, soudruzi, spoluagenti, vezměme spor o Peroutkův článek!
Není tvrdohlavost Zemanova v tomto případě stejná jako tvrdohlavost Masarykova při sporu o Rukopisy?
Jako stál Masaryk pevně za svým názorem, který přiváděl pražskou kavárnu k zuřivosti, tak i pevnost Miloše Zemana ve sporu o Peroutkův článek rozzuřila pražskou kavárnu, neboť není pochyb, že Peroutkův článek nesporně existuje, protože jej Miloš Zeman četl!
Ano, když vidíme Zemana, musíme v něm vidět Masaryka!“
„Ano, ano, ano! Tak jest!“ zvolala nadšeně dotyčná osoba, jež ve své náruči držela pana Petříka a její nadšení se vystupňovalo takřka až k nepříčetnosti, „ a co hilsneriáda!?
Nehájil Masaryk Žida Hilsnera proti mainstreamu, který ho účelově obvinil z rituální vraždy české dívky!?
Neopakoval pořád dokola, že rituální vražda je pověra a proto je Hilsner nevinný?
Nepsal mainstream: ,Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!‘?
Psal!
A teď to srovnejme s Babišiádou!
Neobvinil mainstream s matrixem účelově Babiše z dotačního podvodu?
A nehájí Zeman Babiše, jako hájil Masaryk Hilsnera?
Neříká Zeman, že Sobotka je svině a Babiš je nevinný?
Říká!
A kdyby jen říkal!
V den, kdy zemřel Masaryk, pozve Babiše na Hrad, aby jej povzbudil právě Masarykovými slovy: ,Náš humanitní ideál vyžaduje, abychom soustavně,všude,ve všem a vždy odpírali zlému matrixu! Proč máme diskriminovat premiéra, tedy toho, koho já jmenuji premiérem, a ne hejtmana, tedy toho, koho zvolilo hejtmanem krajské zastupitelstvo?
To přece odporuje našemu humanitnímu ideálu!‘
A jak na to reagují mainstream a matrix?
Reagují na to nenávistnými urážkami, mediálně masírují dolních deset miliónů propagandou ve prospěch Zemanových protikandidátů, kteří nejsou nic jiného než jen, jak správně podotkl pan Větvička v rozhovoru pro Parlamantní hlísty, docela obyčejní šašci!
Šašci, hehe!“
Dotyčná osoba i pan Petřík se radostně rozesmáli a jejich duší se zmocnila opojná lehkost bytí.
Jen jednou, když padl komusi do náruče, řka, jako vždy, že když vidí Zemana, vidí v něm Masaryka, řekl dotyčný: „Masaryka? Já v něm vidím spíš Havla. Oba jsou stejní ochlastové, oba mají prohulený pajšl, oba sotva chodí a oba se derou tam, kde je nikdo nechce!“
Pan Petřík se zaraženě podíval na dotyčnou osobu, načež důrazně vykřikl: „Miloš Zeman je jasný favorit voleb!“
„To byl Havel přece taky!“ opáčil dotyčný a šel dál, nechávaje pana Petříka stát uprostřed ulice.
Ale pan Petřík měl pro strach uděláno.
Vůbec se neposral z toho, co mu dotyčný řekl, ba právě naopak.
Zvedl pěst, zahrozil pěstí směrem ke vzdalujícímu dotyčnému a zvolal tak hlasitě, až ho bylo slyšet až na Univerzitu Karlovu: „Naši občané si přece jen nenechají vymýt mozky masivní antizemanovskou propagandou ve veškerém našem mainstreamu!“
Kdoví, jak na to reagovalo osazenstvo zmíněné Univerzity, jisto však, že ptáci sedící v korunách okolních stromů unaveně zívli a dali si hlavy pod křídlo, i když zdaleka ještě nepadal soumrak tichý tak, že je trošku a uslyšíš tkát pavoučí nožku.
