Marxistické hlavy řádí jako divé, socialismus je zpátky v plné parádě

Ale netouží většina z nás právě po socialismu? Copak se nechceme vrátit zase tam, kde nám bylo tak dobře, kde nám bylo bez eurofašistů mnohem, ale opravdu mnohem líp?

            Za okny hnije víceméně reálný socialismus, ale v našem komunálním bytě je vždy veselo, ať je ten socialismus reálnější sebevíce.

            Vezměte si třeba paní Moniku!

            Paní Monika obývá, i se svými pěti dětmi a manželem ten nejmenší pokoj v našem komunálním bytě, s oknem do světlíku. A nejenže bydlí, ale taky pracuje z domu, protože má poradenskou firmu, radí lidem jak v tom našem reálném socialismu investovat ty naše socialistické mzdy.

            Už to samo o sobě, myslím to, že se tak velká tradiční rodina vejde do tak malého, byť poměrně tmavého pokoje, je hodně legrační a veselé.

Ale to není zdaleka všechno.

Manžel paní Moniky, takový nevýrazný človíček (říká se, že pracuje v dozorčí radě jakési exportní banky, či co) má v hlavě kurvítko.

No, ano, kurvítko, takovou tu malou věc, kvůli které se věci kazí hned, jak jim skončí záruční doba.

Nebýt toho, byl by to, ve srovnání se svou ženou, docela nudný patron, ale takto je s ním náramně veselo.

Zrovna jako dnes.

Dnes si paní Monika, jako každý třetí čtvrtek v měsíci, umývala ve společné koupelně svoje nádherně dlouhé plavé vlasy. Začala už ve čtyři hodiny ráno, takže v sedm s tím byla hotová.

Chtěla si vlasy ještě vyfénovat, ale ouha, fén se jí pokazil!

Zaklepala proto, se svým nejmladším dítětem u prsu, které ještě kojila, na Nováky, protože Nováci mají pokoj nejblíže kuchyni.

Paní Nováková sice nebyla doma, byla už v práci, v montovně, děcka zase na výšce, ale pan Novák naštěstí doma byl, protože měl po noční.

„Ah, to jste vy! Já myslel, že už přišel exekutor, dneska má přijít,“ řekl pan Novák, ospale mhouře oči.

„Ano, to jsem já. Nepůjčil byste mi fén?

Mně se pokazil. Ten zatracený krám mi nevydrží víc než měsíc. Má totiž jedno slabé místo. Takový zobáček, který má zpomalovat proud horkého vzduchu. A který si ne zrovna nejlépe rozumí s mojí manuální zručností.

Na každý pátý pokus, když vezmu fén do ruky, ho prostě upustím a ten zobáček se ulomí. Ten přihloupý výstupek slouží ale zároveň i jako pojistka, takže když se zlomí, fén nefunguje. Zkoušela jsem i jiné typy fénů. Ale při té mé šikovnosti, to dopadne vždy stejně.

Na trhu jsem viděla sice i fén vyrobený z kvalitní litiny. Tomu by se zobáček neulomil, ani kdyby se do něj mlátilo kladivem. Ale stál tolik, že jsem dospěla k názoru, že se mi vyplatí koupit deset nekvalitních fénů, než jeden z litiny,“ vysypala ze sebe rychle paní Monika a dodal, „hned vám ho vrátím.“

„Samozřejmě, že vám fén půjčím. Včera jsme si koupili nový. Není to sice dvakrát hygienické, když dvě rodiny sdílí jeden fén, ale k čertu s nějakými socialistickými normami!“ řekl pan Novák, na chvíli zmizel v pokoji, a když se zase objevil, podával paní Aleně fén, „tady je. Ale pozor na ten zobáček, ať se neulomí, funguje jako pojistka. Když se ulomí, fén přestane fungovat.“

„Já vím. Mně už se to taky stalo,“ přikývla paní Monika, vzala si fén a zamířila si to ke svému prťavému pokoji i s dítětem u prsu.

Ale než k němu stačila dojít, vyřítil se z pokoje její manžel s nepříčetným pohledem, křiče na celé kolo: „Naše země je spálená, vůbec nevzkvétá! Za to může ČNB, která namontovala do naší ekonomiky kurvítko! Marxistické hlavy zase řádí! Za všechno může ČNB.“

Jako na povel se objevily ve dveřích všech pokojů hlavy nájemníků, aby se pobavily řáděním bankéře.

„Kurvítko! Už zase!“ vykřikla paní Monika, pustila fén na zem, a jak byla, začala třást hlavou  manžela, křičíc na něho, „vzpamatuj se, vzpamatuj se!“

Asi po pěti minutách se jí podařilo vrátit kurvítko v manželově hlavě do neškodné polohy, takže utichl a díval se jen nechápavě kolem sebe jako vždy.

Ale s fénem to tak šťastně nedopadlo. Při pádu na zem se ulomil zobáček a fén přestal fungovat.

„Promiňte, já opravdu nechtěla,“ omlouvala se paní Monika, když jej podávala panu Novákovi.

„To nevadí, stejně by nám ho vzal exekutor. Má se to zkurvit, nebo přijít do dražby, to je prašť jak uhoď. Vždyť to pořád říkám, že socialismus je zpátky v plné parádě,“ mávl nad tím pan Novák rukou, zalezl do svého pokoje, aby se mohl vyspat po noční, než přijde exekutor.

Paní Monika se taky vrátila do svého pokoje, no a my ostatní jsme byli v deset hodin, když přišel k Novákům exekutor, jako děla.

Tak, co už věříte, že je u nás v komunálním bytě pořád veselo?