Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

            Náš malý, ale nadevše statečný a hrdý národ, měl vždy nevýslovné štěstí na své prezidenty, své první muže.

            Nejenže byli všichni naši prezidenti muži pevných svalů, ale rovněž i muži pevných mravních zásad. Platí-li tedy nezpochybnitelný axiom, že jaký prezident, takový národ, pak je bezpochyby náš národ nejmravnějším národem na celém světě, je jeho světlem, ba jeho svědomím, neboť nikdo nemá vytříbenější cit pro rozlišování pravdy od lži jako my.

            Jistě, dalo by se to, tato naše morální vyspělost, naše horoucí láska k pravdě, do jisté míry chápat i jako prokletí, neboť něco takového musí býti pro nás v tomto světě nutně zdrojem nesmírného utrpení.

            Ale není utrpení, pohlédneme-li na samotného Krista, zároveň i tou nejsmyslnější slastí, na kterou si člověk, natož celý národ, brzy zvykne tak, že  bez ní nedokáže již smysluplně žít?

Není právě utrpení podmínkou vzkříšení, skutečného procitnutí ve smyslu metafyzickém, kdy otevřou se dokořán všechny brány vnímaní a člověk, tedy v tomto případě náš národ, ocitne se tváří v tvář samotnému bohu?

            Není sporu, že jiné, ne-li rovnou všechny ostatní národy by pod tímto křížem beznadějně klesaly, proklínajíce samotného boha, za to že jim přisoudil takto trnitou cestu dějinami, cestu za všech okolností neposkvrněné mravnosti.

            Ne však tak my!

            Vedeni svými prezidenty, radujeme se z tohoto svého utrpení, třeštící radostí. Inspirováni jejich příkladem, prohlubujeme svoji mravnost tak, že jiné národy, v mnoha jiných ohledech možná skvělejší než my, byly by tou hloubkou dávno rozdrceny na prach.

            Ano, naším největším bohatstvím jsou naši prezidenti. Zatímco jiné národy baží po cizích územích, po zdrojích surovin, doufajíce, že jejich ziskem zvýší svou velikost a znásobí svou moc, my po ničem takovém netoužíme ani trochu, něco takového je nám zcela lhostejným.

            My nepotřebovali jsme nikdy prolévat krev svých synů v hybridních válkách, abychom se cítili dostatečně šťastnými, velkými, silnými a mocnými.

            Nám stačilo vždy jen jednou za pět let zvolit si prezidenta, vždyť bůh k nám byl vskutku nadmíru štědrý, neboť uvedl v platnost železný zákon své jedině správné, neboť boží, vůle, že každý další náš prezident je lepší než ten předcházející.

            Uvážíme-li, že již první náš prezident byl mužem ve všech ohledech vynikajícím, jakým mužem může pak být prezident nynější, stojící na konci řady všech našich prezidentů?

            Takový muž musí již být zákonitě takřka polobohem a jako polobůh je naším národem plný právem uctíván.

Jeho setkání s národem na náměstích stávají se nefalšovanými bohoslužbami pod širými nebem, při nichž se svému prezidentu oddaně klaníme, za což jsme odměněni jeho nekonečnou láskou k nám, kterou je nasáklé každé jeho slovo, každé jeho gesto, každý jeho i ten nejnepatrnější pohyb, každý jeho úsměv.

            Ale nyní se stala taková zvláštní věc.

            Náš prezident, polobůh, umírá, umírá nám přímo před očima.

            „Co na tom divného, že umírá? Všechny živé bytosti, přece umírají, umírají již od chvíle svého zrození, je-li umírání přibližováním se okamžiku smrti,“ může namítnout někdo, ale jen někdo, kdo není příslušníkem našeho národa a proto nemůže chápat, co pro náš malý národ prezident znamená.

            Samozřejmě, bylo vždy nepochybné, že náš prezident jednou zemře. Ale právě nepochybnost toho nás vždy utvrzovala v přesvědčení, že se tak nikdy nestane.

            A teď, když se tak stalo, jsme tím zaskočeni. Zaskočeni o to víc, že prezident nikdy nevypadal zdravěji než nyní.

            Jsou stále mezi námi, v domovech seniorů, pamětníci, kteří si pamatují ještě jako děti jeho první prezidentský slib.

            Tito pamětníci místopřísežně přísahají, že ačkoliv již tehdy vypadal prezident absolutně zdravě, tak postaven nyní v tehdejší své podobě vedle sebe samého současného, vypadal by, ač mladší o mnoho let, doslova jako živá mrtvola, jakkoliv je nemožné říct něco takového o člověku, který je absolutně zdravý.

            Ano, náš prezident překypuje zdravím, o hlavě ani nemluvě, a přesto umírá, umírá nám před očima.

            Pravda, nikdo se to neodváží vyslovit nahlas. Všechny naše hovory se tomuto tématu úzkostlivě vyhýbají jako celostátně hledaný zločinec předvolebním kampaním, v nichž by mohl být poznán a dopaden lovci lebek, ale my přece víme, že se náš prezident pomalu již loučí s naším národem.

            Ač o tom nahlas nemluvíme, přece jen na to musíme myslet za dlouhých bezesných nocí. Zvykli jsme si na svého prezidenta, jako si lidé zvykají na domácí mazlíčky, lnoucí k nim svým celým srdcem, svěřující se jim i s tím, co by neřekli ani svému zpovědníku.

            Není snad nikoho v našem národě, koho by netrýznila ona mučivá otázka: „Co bude, až prezident skutečně, navzdory svému skvělému zdraví, zemře?“

            Ano, co bude, protože náš národ nemá nic než jeho?

            Je to on, kdo nás svou moudrostí a odvahou chrání před vším zlým, co přichází zvenčí i zevnitř. Díky němu je náš národ tím, kým je, ale bude tím i pak, až už on prezident nebude?

            Pohltí nás všechno zlé, co přichází zvenčí i zevnitř, až se nad ním zavře černý hrob, a náš národ osiří?

            Mohli bychom se snad utěšovat tím, že podle oné boží zákonitosti bude další náš prezident lepším než on, ale co když už tato zákonitost najednou neplatí, co když jsem Všemohoucí na nebesích čímsi rozhněvali a on, ničím nevázán, změnil své úmysly s naším národem!?

            Vše je nejisté, nikdo neví dne, ani hodiny, co když i tato zákonitost přestala platit?

            Co když ono zlo, jemuž šel náš prezident vždy po krku, přece jen zvítězilo, co když ona žumpa, jež si přála vždy náš národ zotročit, přece jen zvítězila, protože se nezastaví před ničím?

            Vždyť už i nás za oněch bezesných nocí muselo kolikrát napadnout, že byl nejspíše náš prezident otráven kávou, jelikož kypící zdravím přesto umírá.

            Naše situace je o to zoufalejší, že ač se díváme sebepozorněji kolem sebe, nenacházíme nikoho, kdo by našeho prezidenta mohl nahradit!

            Vysílil se snad náš národ natolik, že po té, co se svého středu vynesl na prezidentský stolec nynějšího prezidenta, není schopen stvořit již jeho důstojného zástupce?

            Je to skutečně tak, že jsme do našeho prezidenta vtělili to nejlepší z nás, a proto jeho nástupce nebude než už jen apoštolem zhoubného úpadku, na jehož konci bude totální zánik našeho národa, jeho rozpuštění se v lůně nějaké mocné, na všechny strany expandující říše, ne-li rovnou v útrobách nějakého globálního totalitárního monstra?

            Nynější prezident tomu spolehlivě bránil. Na něm se tříštily všechny snahy o naše zotročení, ať už přicházely zvenčí, nebo zvenčí od odrodilců, kteří se najdou všude, prodávající svůj vlastní národ za mísu šošovice. On, prezident, byl zárukou naší svobody, třebaže zbytek světa je už této svobody nadobro zbaven.

            Svoji svobodu jsme dosud uhájili. Uhájili proto, že jsme věřili ve svého prezidenta. Ale tato víra z nás vysála zřejmě příliš mnoho sil. Až prezident zemře, budeme najednou slabí a bezmocní, naše organismy a charaktery snadnou podlehnou zkáze, protože se smrtí prezidenta přijdeme i svou víru v něj.

            Do našeho národa se vkrade to, co mu bylo docela cizí, nebo alespoň cizí v masovém měřítku. Nejednota, lež, nenávist, to vše bude nelítostně decimovat náš národ jako kdysi Indiány alkohol. Staneme se na tom závislými, zcela nás to zdevastuje. Nikdo v nás už nebude poznávat, stejně, jako v Indiánech, ta kdysi tak hrdá, mravná a svobodná stvoření.

            Staneme se jen hračkou v rukou světovládců. Jejich geniální propaganda nás naučí nenávidět svobodu a milovat otroctví, jejich propaganda nás naučí hanobit a plivat na toho, koho ještě nyní milujeme celým srdcem, komu jsme pořád ještě oddaní tělem a duší, koho jsme odhodlaní bránit do hrdel a statků proti jakékoliv nekonstruktivní kritice.

            Ale prezident umírá. Umírá nám před očima, před tímto zjevný faktem nelze již zavírat oči.

            Poslední okamžiky naší svobody nastávají.

            To vědomí semklo náš národ více než kdy jindy.

            Ta chvíle, kdy před nás předstoupí prezidentův mluvčí s očima zarudlými od bolestného pláče, se nezadržitelně blíží.

            Snad to nebude příliš naduté, když se já v této chvíli pasuji zase do role mluvčího našeho národa a vyslovím jeho jedno jediné toužebné přání: „Kéž si nás pan prezident vezme s sebou do hrobu, kéž vydechneme naposled spolu s ním!“

            Jiného prezidenta už nechceme, než být bez něho, to raději nebýt už vůbec!

 

 

 

Autor: Karel Trčálek | pondělí 20.11.2017 8:30 | karma článku: 15,66 | přečteno: 900x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause

Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...

19.4.2024 v 14:06 | Karma: 20,67 | Přečteno: 490x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas

Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje

17.4.2024 v 14:54 | Karma: 20,98 | Přečteno: 598x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?

Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou

15.4.2024 v 16:00 | Karma: 17,31 | Přečteno: 544x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu

Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“

13.4.2024 v 16:40 | Karma: 23,17 | Přečteno: 870x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Má ho Varel Chrčálek taky malého?

Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...

9.4.2024 v 15:56 | Karma: 27,33 | Přečteno: 891x | Ostatní

Karel Trčálek

Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...

Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb

8.4.2024 v 16:41 | Karma: 28,97 | Přečteno: 773x | Diskuse| Politika

Karel Trčálek

Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl

Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...

7.4.2024 v 9:35 | Karma: 32,56 | Přečteno: 1174x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem

Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...

6.4.2024 v 20:31 | Karma: 28,55 | Přečteno: 674x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Markétka letí do Senátu

A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!

6.4.2024 v 11:29 | Karma: 25,60 | Přečteno: 595x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem

Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...

3.4.2024 v 14:20 | Karma: 24,36 | Přečteno: 542x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!

Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....

1.4.2024 v 17:09 | Karma: 26,44 | Přečteno: 601x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?

Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...

31.3.2024 v 8:36 | Karma: 30,89 | Přečteno: 742x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Takže Velký pátek našeho největšího básníka...

Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....

29.3.2024 v 17:08 | Karma: 32,44 | Přečteno: 875x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma: 26,23 | Přečteno: 515x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma: 32,08 | Přečteno: 712x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma: 33,68 | Přečteno: 955x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma: 32,32 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma: 43,11 | Přečteno: 9920x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!

No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!

22.3.2024 v 14:16 | Karma: 24,32 | Přečteno: 817x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici

Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...

21.3.2024 v 7:52 | Karma: 33,84 | Přečteno: 1240x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2945
  • Celková karma 25,17
  • Průměrná čtenost 868x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik