Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bába z ledu nesahá Ženě za pultem ani po kotníky

13. 03. 2018 9:11:24
Evidentně u nás platí, že čím ošklivější film, tím větší umění. Proto jsem při psaní tohoto článku shlédl slavnou, šesti Oscary, pardon Lvy, ověnčenou „Bábu z ledu“ a vážně uvažuji v tomto směru o úpadku i krizi umělecké

Syrečka letos v zimě potkala nehorázná smůla, nakvartýroval si totiž do baráku bábu z ledu.

No, mohl si za tak trochu i sám, protože přitáhnout si domů bábu z ledu může jen hlupák, protože všechny báby z ledu jsou stejné, ale nesuďme, abychom nebyli souzeni!

Tahleta bába z ledu, to vám ale bylo číslo!

Neustále si k sobě zvala všechny Syrečkovy kamarády a dělala jim, přímo před jeho očima, neslušné návrhy.

Já k Syrečkovi za bábou s ledu taky chodil, byl jsem tam pečený vařený.

Jednou tam přijdu a bába z ledu mě hned prahu vítá něžnými polibky.

„A to jste vy! Jdete za manželem? Jen pojďte dál, ničeho se nebojte, je doma, právě před malou chvíli na vás vzpomínal.

,Tak rád bych viděl Karla, snad se dnes ukáže! říkal mi, když jsem vyšla z koupelny celá nahá.

Ach, bože, jak ráda chodím doma nahá!

Nebude vám vadit, když ze sebe všechno shodím?

Ale proboha, vždyť vy ještě pořád stojíte ve dveřích!“ stačila ze sebe vysypat bába z ledu a než jsem se nadál, už mne vedla nahá dál do bytu.

„Podívej, koho ti vedu!“ zahlaholila, když mne přivedla do kuchyně, kde ve vaťáku seděl Syreček.

„Servus, kamaráde. Jak se daří? Šel jsem právě kolem, říkal jsem si, že se u vás zastavím,“ pozdravil jsem Syrečka a podal mu ruku, šilhaje však přitom na nahou bábu z ledu, která se stavěla do všelijakých, nutno říct, velmi lascívních póz.

„Servus,“ řekl kamarád poněkud utrápeně, podávaje mi ruku, „to jsem rád, že ses stavil, vždyť jsi byl u nás naposled předevčírem.“

„Předevčírem,“ přitakal jsem.

„A tak my si tady u nás žijeme!“ zvolala vesele bába z ledu a jak byla nahá, skočila mi na klín a začala mi pročesávat můj vous.

„Nevíš, co je se Šoustalem?“ zeptal se mne Syreček, hledě na mě a bábu z ledu na mém klíně docela nepřítomně, „už dlouho se u nás neukázal.“

„Ty to nevíš?“ podivil jsem.

„Co?“ řekl S. jaksi ztěžka.

„Šoustal se nám oženil. No vážně, je to už týden, co je v chomoutu! Copak vůbec nechodíš na facebobook? Má tam plno fotek ze svatby,“ zase jsem se podivil.

„Ale nějak na to nemám náladu,“ zachmuřil se Syreček a dodal, „takže Šoustal se oženil?“

„To se ví, že oženil!“ vykřikl jsem vzrušeně a pokračoval, „nikdo nechápe, co ho to popadlo.

Ale už se stalo!

Včera jsem ho chtěl navštívit, ale ta jeho mě nechtěla pustit dál.

Prý, že už Šoustal teď nebude mít tolik času na své bývalé kamarády jako dřív, že se prý se teď bude věnovat hlavně rodině.

Páni, to je generál!

Hotová žena za pultem!

Určitě Šoustalovi podstrojuje, vaří mu samé lahůdky, aby neměl čas na bývalé kamarády.

Ne, to, ať mi nikdo neříká, ale s takovou ženou za pultem se člověk pohřbí za živa, protože co už může být horší, než když člověk přijde o všechny své nejlepší kamarády?

Taková žena za pultem, ta si tě ukradne jenom pro sebe.

Opravdu nechápu, co na ní Šoustal viděl, že si ji vzal.

Přijde do kvelbu, vidí ženskou za pultem, a už je s ním amen, zamiluje se jako puberťák, fuj!

A když ho chceš navštívit, tak tě žena za pultem nepustí ani přes práh kamarádova domu.

No, já se tam k němu násilím dobývat nebudu, když je mu milejší vlastní žena než nejlepší kamarádi.

Každý svého štěstí strůjce!“

Po těchto mých slovech nastalo ticho, zdálo se, že Syreček o čemsi usilovně přemýšlí.

Ticho však velmi záhy přerušila bába z ledu dvojsmyslným zatleskáním.

„Víte, co mě zrovna napadlo?“ zvolala radostně, stále mi sedící na klíně, „pojďme si zahrát mikádo. Ano, už dlouho jsem nehrála mikádo, a přitom je to dobré na rozvoj jemné motoriky.“

„Nejsem proti. Pojďme si zahrát mikádo, rád si rozvinu jemnou motoriku,“ souhlasil jsem.

Syreček na to neřekl nic.

„No, tak miláčku, neseď tady jako na hodech a skoč pro mikádo, ať si ho můžeme zahrát. Je ve sklepě, úplně vzadu, pod všemi těmi krámy, co tam jsou. Buď tak hodný, prosím, prosím,“ poprosila bába z ledu Syrečka.

Ten se mlčky zvedl a šel pro mikádo.

Ale ještě ani nevytáhl paty z kuchyně a už se mě ledová bába z ledu ptala: „Jak se vám líbí moje prsní bradavky? Nevadí vám, že jsou z ledu?“

„Vůbec ne. Jsou fantastické,“ odpověděl.

„Ano, všichni kamarádi mého muže mi je chválí,“ přikývla bába z ledu.

„Kvalita se chválí sama,“ přikývl jsem.

Syreček přišel ze sklepa asi až za patnáct minut a v ruce opravdu držel mikádo. Vášnivě jsme se pustili do hry, ale mně se vůbec nedařilo. Většinou, asi třicetkrát, vyhrál Syreček, dvakrát či třikrát i bába z ledu, já ani jednou. Když jsme se dosyta vyhráli, zvedl jsem se k odchodu. Syreček se se mnou rozloučil v kuchyni, ke dveřím mě doprovázela už jen samotná bába z ledu.

„Někdy se zase ukažte, bylo to moc pěkné odpoledne, co jsme s vámi strávili,“ řekla a vlepila mi na rozloučenou pořádnou pusu.

„Kam se na ledovou bábu hrabe žena za pultem!?“ pomyslil jsem si, ale pro jistotu raději rychle dodal, „ale, kdoví, možná to chudák Syreček vidí úplně jinak.“

No, a pak přišlo jaro, bába z ledu během týdne roztála, a nejen mně se zdálo, že Syreček i přes tu ztrátu náramně ožil, dokonce i na ten facebook začal zase chodit.

Autor: Karel Trčálek | úterý 13.3.2018 9:11 | karma článku: 20.61 | přečteno: 2949x


Další články blogera

Karel Trčálek

Proč nešel Karel Kryl po Listopadu do politiky? Protože si to Havel nepřál!

Je to jedna z našich největších tragédií. Myslím to, že Kryl nešel po listopadu do politiky. Kde bychom teď mohli být!?

21.8.2018 v 18:37 | Karma článku: 18.03 | Přečteno: 960 | Diskuse

Karel Trčálek

Ruská okupace nás vrátila tam, kam patříme. Na východ

Odjakživa patříme na východ. Vše západní nám je a vždy bylo cizí. Naše národní povaha je čistě východní. Rusko se svého nároku na nás nikdy nevzdá

21.8.2018 v 16:50 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 436 | Diskuse

Karel Trčálek

Puch přichází z Hradu

Respektive z Lán, kde pan prezident pracuje, jak je teď moderní, hezky z domova. A proč ne? Vždyť hlavu má pořád ještě dobrou

20.8.2018 v 17:06 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 584 | Diskuse

Karel Trčálek

Náhubkový zákon na cestě ke zpuchřelé diktatuře

Opravdu nás náhubkový zákon přivádí do diktatury? Myslím si, že paní Šichtařová ve svém dnešním článku, ostaně jako téměř vždy, bojuje v minulé válce

17.8.2018 v 18:56 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 367 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alexandra Dítětová

Pachuť v ústech a realita dneška

Václavákem zní Marta Kubišová, projev prezidenta je slovensky. Je jiná doba, slušnost, pokora a moudrost stojí v koutě, choulí se a čeká na dávku sedativ. Zpupnost, lhostejnost a omezenost čeká na ohlodanou kost.

21.8.2018 v 23:32 | Karma článku: 18.36 | Přečteno: 753 | Diskuse

Irena Aghová

Který lékař je dobrý a který je špatný? To je oč tu běží.

Následující pojednání je reakcí na jeden článek, který by mne jindy rozesmál, ale nyní jsem se nad ním hlouběji zamyslela. Jak lidé vůbec chápou či nechápou lékaře a co od nich očekávají? Chvilka k zamyšlení.

21.8.2018 v 21:50 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 721 | Diskuse

Jitka Zámečníková

A v hlavní roli – prezident České republiky!

Psal se rok 1968, rok, jenž skýtal naději brzké demokratizace společnosti, avšak zároveň rok, který tuto naději na další dvě desetiletí opět zabil.

21.8.2018 v 18:02 | Karma článku: 29.18 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Radomír Dolanský

Ubohost fanatismu #MeToo a koza zahradnicí

Docela oprávněně se v České republice rozčilujeme nad mnohdy velmi podivnou funkčností justice. Ovšem to, co předvádí svět, kterému se kdysi dávno říkalo svobodný, je zvrhlá hra na spravedlnost.

21.8.2018 v 17:24 | Karma článku: 36.18 | Přečteno: 1058 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Smí blogerka XXL nosit plavky?

Dá se říct, že klamu tělem. Tělesně sice budím dojem, že chodím o víkendech pomáhat do kamenolomu, ale duševně jsem jako sušenka, na kterou někdo drsně houkne a už se drolí.

21.8.2018 v 17:07 | Karma článku: 25.46 | Přečteno: 738 | Diskuse
VIP
Počet článků 798 Celková karma 18.43 Průměrná čtenost 998

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč





Najdete na iDNES.cz