Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vyžraná prasata v chemické válce

16. 04. 2018 17:30:13
Chcete válku,lidi? Máte ji mít, copak lze, po vyhnání z ráje, existovat bez válek? Ale prasata do těch svých válek netahejte

Nebýt prasat, měl bych mnohem víc času.

Váží dobře už metrák a než jim dám nažrat, chvíli to trvá.

Zásobník s krmnou směsí není taky zrovna nejblíže, člověk se u toho nachodí celkem dost. Tu a tam se mluví o tom, že by se zásobník mohl posunout, aby to nebylo od něho k prasatům tak nesmyslně daleko. Ale zatím se s tím nic nedělá, není k tomu odvaha, převažuje strach z té změny, z toho, že se tím nevratně poškodí výjimečný genius loci našeho prasečáku.

Krmení prasat mi tak zabere skoro celý podvečer. Jiní lidé už v té době večeří v restauracích, nebo usedají do hlediště divadel, ale já se teprve převlékám z pracovního oděvu do oděvu společenského.

Málokdy se stane, vyrazím-li pak do divadla, že bych stihl první dějství hry, i v restauracích jsou většinou všechna lepší jídla již zkonzumována.

„Litujeme, ale přišel jste pozdě. Soupe aux truffes už není, máme jen smažený květák a brambory od včerejška. Ale jestli chcete, můžu je nechat ohřát v mikrovlnce,“ slýchám příliš často od číšníků, kteří se v tu chvíli všichni podobají jako vejce vejci.

Ale mohu nechat prasata bez žrádla?

Krmná směs je kvalitní, chutná jim, těší se na ni, přibírají po ní jako divá.

„Kdo ví, co těm prasatům do toho žrádla vlastně dávají. Ale hlavně že rostou před očima. To jsou přírůstky jako hrom! A maso mají přitom kvalitní, to se hned vidí, skoro v kvalitě bio,“ pochvalují si všichni krmnou směs, kterou dávám prasatům.

Nemám žádný podvečer volný, kvůli prasatům to nejde. Vyhradila si pro sebe nejdůležitější část dne, onen čas, kdy se v člověku probouzí jeho kulturní povaha, kdy všechny jeho smysly ožívají, kdy se svět, kterým je oklopen ze všech stran, stává zřídlem nekonečného proudu myšlenkových podnětů, kdy nejintensivněji prožívá své lidství.

Může být pak divu, že mi jde v první řadě o prasata, nikoliv o lidi?

Jen před několika málo hodinami jsem o tom mluvil s jednou ženou.

Leželi jsme spolu v posteli a ona řekla: „Zdá se, že konečně bude válka, čekaní je u konce. Již brzy na nás nepřítel zaútočí svými raketami, skončí se všemožné dohady, o tom co bude, nebo co by mohlo být, a vypukne otevřený konflikt.“

„Jen aby se nic nestalo prasatům,“ řekl jsem na to já.

„Prasata jsou pro vás důležitější než lidé?“ zeptala se zájmem.

„Zdá se, že ano. Je na tom něco špatného?“ podivil jsem se.

„Je to podivuhodné.

Vám by nevadilo, kdyby někdo, dejme tomu, zaútočil chemickými zbraněmi na nějaké město, kde by zemřela spousta lidí, pokud by se přitom nestalo nic prasatům?“ chtěla vědět.

„Ne, to by mi nevadilo. Lidi ať se klidně pozabíjejí navzájem, ale prasatům se nesmí ubližovat,“ řekl jsem.

„Vždyť stejně skončí všechna do jednoho na jatkách,“ namítla žena.

„To je něco jiného,“ odvětil jsem.

„Chcete říct, že humánní porážka je pro prase největší štěstí?“ řekla poněkud jízlivě.

„Tomu vy nerozumíte. To byste prasata musela krmit jako já. Každý den, vždy v podvečer. Nosit jim krmnou směs a vědět přitom, že vás okrádají o drahocenný čas,“ odpověděl jsem.

„Tak proč je krmíte? Proč se pro ně obětujete? Jste přece inteligentní člověk, musíte vědět, že existuje i něco jiného než jen prasata, že život nelze zúžit jen na prasata,“ řekla.

„Kdybyste viděla, jak rostou, nikdy byste se tak neptala. Za šest týdnů už půjdou na porážku,“ řekl jsem.

„A pak? Pak bude co?“ chtěla vědět.

„Pak přivezou nová prasata. Ještě docela malá, budou se ve svých kotcích skoro ztrácet. Tím se všechno zase začne,“ řekl jsem.

„A kdy se to skončí? Kdy se od toho odpoutáte, kdy vás to přestane svazovat?“ řekla žena.

„Nevím. Mám právo to nevědět. Chci se už jen soustředit na svou práci, nic při ní nezanedbat. Vše ostatní je pro mne bezcenné a krajně nedůležité,“ řekl jsem.

„Tušila jsem to. Vlastně mi to bylo hned jasné. Proto jsem šla s vámi hned do postele, protože z toho nebudete dělat vědu. Nesnáším muže, co z toho dělají vědu, co z toho vyvozují kdoví jaké závěry, když jde žena s nimi hned do postele. Prasata vás zajímají mnohem víc než já, a to mi vyhovuje. Kdyby teď někdo přiběhl, že prasata potřebují nažrat, vstal byste a běžel za nimi.

To se mi na vás líbí, to mi na vás imponuje.

Ostatně, neměl byste se na ně jít podívat?

Krmíte je přece vždy v podvečer?“ upozornila mne žena.

„Ano, máte pravdu. Musím jít za nimi, jsou zvyklá žrát přesně,“ řekl jsem, vstal z postele a začal se oblékat.

„Ani se nezeptáte, jestli jsem vdaná? Vůbec vás to nezajímá?“ zeptala se mne žena.

„Ne, proč?“ odpověděl jsem.

„Máte pravdu, proč by vás to mělo zajímat,“ přikývla žena, vstala, přistoupila ke mně a ovinula mi své paže kolem krku, „vypadám aspoň trochu jako prase?“

„Moc ne, vlastně vůbec,“ odpověděl jsem po pravdě.

„Škoda,“ řekla žena a pustila mne, „tak už jděte, ať prasata zbytečně nečekají. Já se obleču sama, nebojte.“

A já šel. Šel k prasatům, abych jim dal nažrat. Už na mě čekala, vítajíce mě radostným chrochtáním.

Autor: Karel Trčálek | pondělí 16.4.2018 17:30 | karma článku: 15.83 | přečteno: 758x


Další články blogera

Karel Trčálek

Ani komunisté si nedovolili zakázat Zlatého Slavíka!

Český slavík byl zakázán. Všichni víme proč. Ale nesmí se o tom mluvit. Tedy může, ale jenom na Parlamentních listech a na Aeronetu. Jo, a ještě bych málem zapomněl na Rukojmího. Tam se o tom může, navzdory cenzuře, mluvit taky

20.9.2018 v 19:04 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 750 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč se se hloupí Češi nechávají odírat Kellnerem a dalšími mobilními operátory?

Mně je hej, já mobil nemám. Ale co z kůže za živa odíraný český cyp? Proč ten není naštvaný na Kellnera,který ho odírá na tarifech a na Zemana, který mu to dovolí? Asi proto, že je Kellner příliš velký

20.9.2018 v 17:55 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 736 | Diskuse

Karel Trčálek

Sirotci patří do sirotčince, ne do náhradních rodin!

Člověk, zvláště pak pracující v německé montovně, aby těm sirotkům nakonec ještě záviděl, třeba jejich značkové hadry. Jo, to má někdo štěstíčko, že se narodí jako sirotek!

19.9.2018 v 17:57 | Karma článku: 18.88 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Trčálek

Sirotky ze Sýrie nebrat ani za nic! To už tady jednou bylo a jak to dopadlo!?

Že je sirotek, může o sobě tvrdit každý. Ale je skutečně sirotek? Zahynuli jeho rodiče skutečně ve válce? Nesedí někde v Damašku, nedávají si do trumpety, zatímco my tady budeme živit jejich děcka, dávat jim slevu na autobus?

18.9.2018 v 18:56 | Karma článku: 18.12 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hewlit

Řešení rasismu jako humoru za socialismu

Zase vyšel další článek, který poukazuje na to, že jedna barva kůže neumí žít s jinou kůží barvy jiné – a přirozeně z toho vznikají nedorozumění.

21.9.2018 v 12:25 | Karma článku: 6.25 | Přečteno: 103 | Diskuse

Eva Sádecká

Zítřek nám nikdo neslíbil

Máme pocit, že budeme žít věčně. Když je nám třicet, tak to tak vypadá. Dokonalá postava, tvář bez vrásek, vlasy do půl pasu, bezva kariéra, hodně ůsměvů a kamarádů. Svět je náš.

21.9.2018 v 10:32 | Karma článku: 7.88 | Přečteno: 244 | Diskuse

Helena Vlachová

Neber úplatky

"Neber úplatky," známá hláška z oblíbené české komedie. To, co je filmovou komedií, nemusí již být komedií v reálném životě. Platí o úplatcích v naší zemi. V zahraničí máme pověst země s vysokou korupcí.

21.9.2018 v 6:51 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jan Pražák

Na jazyky jsem byl odjakživa fakt dřevo

„To byste nevěřil, jaký mám problém sehnat tady kousek od hranic někoho do kuchyně.“ Svěřil se nám majitel penzionu na Šumavě kousek od Železné Rudy, kam jsme přijeli na dovolenou.

20.9.2018 v 20:46 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 588 | Diskuse

Libuse Palkova

Muži povinně do porodních sálů

Nebojte, nadpis je úmyslně provokativní, takovou hloupost by snad nikdo nemohl myslet vážně. Jen tím reaguji na článek, který naopak pléduje za to, aby budoucí tatínkové k porodu nechodili. Obě stanoviska jsou samozřejmě extrém.

20.9.2018 v 17:55 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 924 | Diskuse
VIP
Počet článků 828 Celková karma 19.69 Průměrná čtenost 997

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč





Najdete na iDNES.cz