Můžou mít Sparťani radost, když za Spartu střílí góly rychlonozí afričtí imigranti?

Zatímco i tady na blogu bojují mnozí stateční lidé proti přílivu imigrantů do naší země a multikulturní diktatuře, tak naše popřední fotbalové kluby importují do Česka imigranty jako by se nechumelilo

            Psala mi jedna známá ze své dovolené, kterou tráví u Máchova jezera

            Je to smutný dopis.

            Cituji: „Jak jistě víte, drahý příteli, začala opět naše fotbalová liga.

Ráda se na český fotbal ligový fotbal podívám, protože z Ligy mistrů se mi dělá už zle. Všechny týmy, kromě ruských, v ní jsou už jeden velký mišmaš, všemu vládnou všemocné peníze, proto taky v Lize mistrů fandím ruským týmům, protože jsou slabší (ale ukrajinským nefandím!).

            Předplatila jsem si proto z tohoto důvodu českou ligu na placeném televizním kanále, v naději, že uvidím, jak se po trávníku prohánějí jen naši čeští, ve všech ohledech autentičtí fotbalisté.

            Ale jaké hořké zklamání mne čekalo!

            Nevěřícně jsem hleděla na obrazovku a konsternovaně šeptala: ,Já snad už ani nepoznám, že hraje Sparta!

To není Sparta!

To je jeden velký mišmaš!

Copak jsme měli někdy kolonie, že za Spartu hrají rychlonozí Afričané!?’

Řekněte sám, milý příteli, copak může být sebevíce rychlonohý Afričan skutečným Sparťanem?

Řekněte, jak může být, nějaký rychlonohý Afričan Sparťanem, když oslavuje vstřelenou brankou nějakým africkým tancem přímo na hřišti?

Copak nemáme dost svých národních emotivních tanců, třeba dupák nebo odzemek?

A už vůbec nechápu, proč Sparta nakupuje rychlonohé Afričany, když rozhoduje souhra, jak ukázalo nedávno v Rusku skončené nejlepší mistrovství světa v historii (ve finále jsem fandila Chorvatům), protože ze skupiny nepostoupil ani jeden africký tým?

Souhra a taky touha bojovat za vlastní zemi na zeleném pažitu do posledního dechu!

Copak nemáme dost našich, zcela autentických českých fotbalistů, že musí za Spartu hrát rychlonozí Afričané?

Když už musí Sparta mít cizince, proč nemá Rusy?

Ti by určitě bojovali za nás, za Spartu jinak než rychlonozí Afričané.“

Tolik z dopisu mé známé, na který jsem obratem odpověděl.

„Drahá přítelkyně,“ psal jsem, zatímco za okny již pomalu svítalo, „váš dopis mne zároveň potěšil i zarmoutil.

Zarmoutil, protože píšete o věcech, které jsou dnes holou skutečností, a potěšil, protože ještě existují lidé, kterým není lhostejné to, že za Spartu střílejí branky rychlonozí Afričané, kdežto naši, autentičtí čeští fotbalisté musí živořit v krajských přeborech.

Jak víte, jsem zásadně proti velké mezikontinentální migraci, která přináší terorismus a zdravotní a bezpečnostní ohrožení místních lidí.

Proč vůbec lidé migrují mezi kontinenty, když jsem zásadně proti tomu?

Proč to těm migrantům nikdo neřekne, že já s tím nesouhlasím?

Proč se celé národy dávají do pohybu, aniž by k tomu měli můj souhlas?

Proto jsem taky fandil na mistrovství světa Rusům a Uruguaji.

Uruguaji proto, že uruguayský trenér má taky neuropatii dolních končetin jako náš prezident. Proto taky Uruguay dala Rusku tři celé góly, aniž by jediný dostala a to přesto, že ruští hráči hráli jeden za všechny, všichni za jednoho!

Jak je z toho vidět, má taky uruguayský trenér sice špatné nohy, ale hlavu dobrou!

Ano, drahá přítelkyně, Sparta, za kterou střílejí góly rychlonozí Afričané, to už není Sparta. Samozřejmě, že mi nejde o barvu pleti. Jde mi o rychlé nohy.

Copak jsou rychlé nohy všechno?

Jen si vzpomeňme na legendární českou uličku!

Proč Sparta, místo toho, aby kupovala rychlonohé Afričany, neopráší tuto českou geniální zbraň, před kterou se třásly nejvyspělejší fotbalové velmoci v čele s Brazílií i s Pelém (což je důkaz, že mi nejde o barvu pleti)?

Svět se však, žel, ubírá jiným směrem, nic nedbá mých varování.

Bohemians, klub legendárního Antonína Panenky, jehož dloubák Němcům, které jsme právem odsunuli, mi ještě dnes vhání radostné slzy do očí, má nyní ve svém kádru muslima.

Ano, muslima, ačkoliv nemám nic proti muslimům, jsem jen proti islámu, který tak urputně brání tradiční hodnoty, jako je např. manželství jako výlučný svazek mezi mužem a ženou (ženami), nebo boha, nebo vůbec homogennost své kultury, nebo jste snad někdy slyšela o tom, že by islámské země byly multikulturní?

A to můžeme být ještě rádi, že za Slavii, ano, slyšíte dobře za Slavii, za kterou hrával i prezident Beneš, zatím nenastoupil čerstvě zakoupený Nigerijec, jehož milióny krajanů již čekají na hranicích naší země jen na to, až se Poche stane ministrem zahraničí, aby sem mohly vtrhnout!

Dobře, dejme, tomu, že Slavii vlastní Číňané, společnost, jejíž bývalý ředitel (nyní bručící v kdovíjakém čínském lochu) je stále ještě poradcem pana prezidenta, a proto musíme být v tomto případě shovívaví, protože ve vedení Slavie jistě nejsou hlupáci, kteří nikdy nic nedokázali.

Ale co Sparta?

Co Bohemians?

Ty nic neomlouvá!

Proč nemají ve svém kádru žádné Rusy?

Vždyť, kdo bojuje za svůj národ, ten se nešetří!

Řekněte sama, co je to za máslo, které koupíme v akci, protože stojí o celých pět korun míň než v krámě u nás na vsi, zcela dobrovolně o své vlastní vůli v Kauflandu, vyrobené v Německu a distribuované v Chorvatsku?

A přitom máme svoje krávy a to máslo z mléka snad taky vytlouct dovedeme, abychom si jej koupili v krámu na vsi, do kterého to máme jen pár kroků!

S pozdravem

Váš oddaný přítel.

P.S. Pozdravujte ode mne pana manžela, ať se nezapomene každé ráno pořádně namazat, to slunce teď v létě pálí jako ďas.“

Dopsal jsem dopis, vložil jej do obálky, obálku zalepil, napsal na ni adresu, nalepil známku, oblékl si trenýrky, namazal a vydal se k poštovní schránce na rohu ulice, aby si dopis už zítra, v časných dopoledních hodinách, mohla moje známá důkladně přečíst.

„Na co potřebujeme nějaký globální Amazon a jeho doručovací službu, když máme Českou poštu a známky se Čtyřlístkem?“ ptal jsem se cestou domů, abych se mezitím ještě stavil na máslo v Kauflandu, kde byla hlavě na hlavě, člověk na člověku, Čech na Čechu, muži na muži, žena na ženě.