Cenzura ruských dezinformací není omezování svobody slova, ale její obrana

11. 02. 2019 16:33:21
Zvu vás všechny vespolek do diskuze o tom, co je to cenzura a co je to svoboda slova a jak se s jedním i druhým co nejčestněji popasovat

Učitel Josef vyběhl ze sborovny, jako když střelí.

Za minutu již zvonilo na hodinu a třída, ve které měl nyní učit, nalézala se v nejvyšším patře školní budovy, na samotném konci chodby, ano byla to ta třída, kam se nikomu z učitelského sboru příliš nechtělo, neboť cesta tam trvala ze sborovny přinejmenším dobré dvě minuty.

Nebyl však učitel Josef z těch pedagogických pracovníků, kteří na svoji nezastupitelnou roli ve vzdělávání a výchově mladých generací zcela rezignovali, kteří chápou své učitelské povolání, jež svým významem není příliš vzdáleno od povolání kněžského, jen jako pohodovou zašívárnu, kde i ten nejbídnější pracovní výkon je odměněn královskou mzdou, o níž si například ošetřovatelé skotu mohou nechat jen zdát.

Nebyla to vina učitele Josefa, že se nejspíše opozdí na hodinu, na to byl příliš poctivý a svědomitý, nic takového by nikdy nepřipustil, to by se byl raději hanbou propadl, než by přišel pozdě na hodinu.

Na vině tomu byla ředitelka, tedy vyšší moc, proti které učitel Josef nic nezmohl.

O přestávce přišla ředitelka do sborovny, kde učitelský sbor vychutnával si kratičký oddech.

Všichni se okamžitě postavili do pozoru, ale ředitelka se usmála a řekla: „Dnes jsem vás nepřišla kárat, ani vám vytýkat nedostatky a chyby v administraci. Dnes jsem mezi vás přišla, abych přede všemi blahopřála panu učiteli Josefovi k jeho významnému pedagogickému jubileu.

Ano, následující hodina bude stotisící vyučovací hodinou našeho milovaného pana kolegy Josefa. Toto jubileum je o to význačnější, že ho pan kolega Josef dosáhl bez jediného vyhoření.

Dovolte mi, pane kolego Josefe, abych vám svým jménem pogratulovala k vašemu významnému profesnímu jubileu a popřála vám hodně optimismu do vaší další pedagogické činnosti.

Kéž bychom my všichni dokázali aspoň tak z poloviny kráčet proti proudu jako vy!“

Na závěr své řeči políbila ředitelka pana učitele Josefa, tak jak to měla ve zvyku, proti kterému se nikdo neodvážil protestovat, dlouze na ústa.

„Děkuji vám, paní ředitelko,“ poděkoval učitel Josef, usmívaje se, avšak v duchu už věděl, že je zle, protože nestihne přijít včas na hodinu, „ale už musím běžet na hodinu.“

„Ano, máte nejvyšší čas.

My všichni máme nejvyšší čas, protože za chvíli se ozve zvonek a přestávka se skončí.

Běžte, ať nepřijdete pozdě, je to vaše stotisící hodina,“ řekla ředitelka, čímž učitel Josef ztratil dalších pár drahocenných sekund.

Ještě nikdy se nestalo, že by učitel Josef přišel na hodinu pozdě. Byli ve sborovně kolegové, kteří pranic nedbali zvonku a dostavovali se ke splnění svého pracovního úkolu klidně i minutu po zvonění, aniž by pociťovali byť i ty nejmenší výčitky svědomí, když pak kontrovali, zda jim na účet skutečně přišla jejich mzda.

Ale učitel Josef zdaleka takový nebyl.

Nechtěl děti okrádat o vzdělání jen kvůli své vlastní nedbalosti a pohodlnosti. Kdyby každý učitel chodil na hodinu o minutu později, přišly by děti za celou dobu své základní školní docházky dobře o sto hodin čistého času, po který mohly být intenzivně vzdělávány a tak i lépe připraveny na život, v němž uspějí jen ti konkurenceschopnější.

To by učitel Josef dětem nikdy neudělal!

Ale nešlo jen o to. Šlo o to, že děti učitele Josefa bezmezně milovaly a bylo by proto od něj zločinem, kdyby je připravil jen o jednu jedinou sekundu své přítomnosti, natož minutu.

Děti učitele Josefa bezmezně milovaly pro jeho přísnost a spravedlnost. Nic víc si nezíská dětská srdce než přísnost a spravedlnost.

Kdo jiný než děti, ta nevinná a dosud nezkažená, tak čistá stvoření, by měly ocenit to, že je s nimi zacházeno přísně a spravedlivě?

Bylo ve škole, kde učitel Josef působil, mnoho mezi dětmi neoblíbených učitelů či učitelek, neoblíbených právě proto, že jim scházela buď přísnost, nebo spravedlnost, nebo rovnou obojí. Proto se děti těšily na hodiny s učitelem Josefem víc než na prázdniny. Ale nebyl to ze strany učitele Josefa žádný kalkul, učitel Josef prostě takový byl. Přísný a spravedlivý.

Jenže čas neúprosně běžel, a učitel Josef byl postaven před zatím nejtěžší úkol své pedagogické kariéry, doběhnout na hodinu včas, jakkoliv se něco takového zdálo zhola nemožným. Ale učitel Josef se nevzdával, to neměl ve své povaze.

Co se jen nachodil proti proudu a nikdy to nevzdal!

Proč by to měl vzdát teď, třebaže jeho situace byla docela beznadějná?!

Učitel Josef doběhl ke schodům. Stačilo už jen po nich vyletět nahoru do nejvyššího patra a pak rychle sprintovat na konec chodby. Ale právě u schodů, jinak silné stránky učitele Josefa, jeho veškeré naděje definitivně pohasly. Schody byly namydlené a to byl konec. Namydlil je školník, který pocházel ze staré školy a který ještě pamatoval pátera Piťhu jako ministra školství.

Tento školník nedělal nic jiného, než jen mydlil schody a chlastal, jako všichni školníci za starých časů. Ale jelikož dělal předsedu školní odborové organizace, byli na něj všichni krátcí. Ostatně, byl to starý intrikán už od narození, který měl užitečné kontakty nejen na kraji, ale i na ministerstvu. Pustit se s ním do otevřeného boje znamenalo podepsat si rozsudek smrti, natolik vládl železnou rukou školním chodbám.

Učitel Josef přesto se pokusil o nemožné.

Pevně se chytil zábradlí a, co nejrychleji to šlo, přičemž to šlo opravdu velmi pomalu, se drápal po namydlených schodech nahoru. Ano, šlo to, to je pravda, ale učitel Josef nebyl ani v polovině schodiště, když se ozval nelítostný zvonek a v tu chvíli si i učitel Josef musil přiznat, že všechno je ztraceno, že poprvé přijde na hodinu pozdě a bylo mu z toho tak smutně, že se dal on, dospělý muž, do pláče...

Zvonilo, ale ne na hodinu, nýbrž na přestávku. Učitel Josef se probral se svého snu a uviděl na stole před sebou stoh jakýchsi písemek, které děti nejenže samy vyplnily, ale i samy posbíraly a daly milovanému panu učiteli na stůl, zatímco on spal.

Učitel Josef vzal ten stoh papírů do ruky a podíval se na ty, o jejichž příštím osudu tyto papíry přísně a spravedlivě rozhodovaly (už se to taky dávno mohlo dělat elektronicky). Děti, ačkoliv už byla přestávka, seděly tiše na svých místech a pohledem doslova visely na zbožňovaném pedagogovi.

Učitel Josef věděl, že nemůže děti opustit jen tak, že jim musí do paměti vštípit něco, co je bude provázet celý život, že teď je na to ta nejlepší chvíle, i když už je přestávka.

„Z hlediska vyššího principu mravního není cenzura dezinformací omezováním svobody slovy, ale její obranou,“ řekl učitel Josef a dětem se rozzářily oči jako nejlepší důkaz toho, že tato slova si budou pamatovat po celý svůj život.

Když pak učitel Josef konečně vyšel ze třídy, čekali jej už na chodbě dva pánové, kteří se mu ani nepředstavili, ostatně nebylo toho vlastně ani třeba, vše bylo hned jasné, každý věděl, o co jde, že se sociální kredit učitele Josefa právě dostal do záporných čísel.

Autor: Karel Trčálek | pondělí 11.2.2019 16:33 | karma článku: 16.95 | přečteno: 459x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.51 | Přečteno: 609 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 812 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 43.02 | Přečteno: 9617 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 32.47 | Přečteno: 479 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.87 | Přečteno: 1636 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 263 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 195 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 261 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...