Zvířata si zaslouží nelidské zacházení, aktivisté ať se jdou vycpat!

15. 05. 2019 18:11:42
Zaslouží si ho jednoduše proto, že nejsou lidé, ale zvířata. Nebo snad jednáte, recipročně, s lidmi jako se zvířaty?

Nevydržím vůbec nic.

Před několika málo dny jsem měl narozeniny, už docela pěkně vypasené půlkulatiny, tradičně nahlíženo.

Neslavím ovšem narozeniny, protože svůj život chápu jako lineární řadu základních jednotek času, to jest sekund, tedy pokud bych měl slavit narozeniny, musel bych je slavit každou sekundu, což je, jak sami jistě, uznáte, docela nemožné.

Byl jsem doma, zcela sám, nic ani v nejmenším nenaznačovalo, že jsem přesně před x lety vylezl z dělohy. Chtěl jsem se dívat na hokej, na jakýsi, ne zrovna moc důležitý zápas, protože mi to přišlo docela normální.

Ale neběžela ani padesátá devátá minuta tohoto zápasu, když ke mně vtrhli známí. Nebyli to dobří známí, dobré známé ostatně ani nemám, ale známí to byli.

„Všechno nejlepší!“ křičeli, kladouce všude možně bedny se šampaňským a všemožnými lahůdkami, ujišťujíce mě, „neboj, pořádně to oslavíme, přece nebudeš dnes čumět na hokej, když máš narozeniny!“

Všichni mi překotně gratulovali, bouchalo šampaňské, k zemi padala vajíčka z chlebíčků, kdosi vypnul televizi.

Takto jsme slavili asi hodinu, když známí vykřikli: „A teď se půjdeme projet!

Na tvoji počest!“

Všichni se jako na povel vyvalili ven, táhnoucí i mě ve svém středu.

Venku před domem stál skutečně nádherně vyzdobený žebřiňák, takový, na jakém dřív jezdívali branci k odvodu.

„Tady máš chomout!“ hodil mi kdosi na krk chomout, zatímco ostatní za veselého výskotu naskákali na žebřiňák.

Byl jsem zapřažen jako kůň, nezbývalo mi než táhnout. Zapřel jsem se tedy pevně nohami, ale žebřiňákem jsem, pochopitelně, nepohnul.

„Hyje!

Táhni!“ křičeli známí rozjařeně, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, žebřiňák stál pořád namístě.

„Nejde to!“ vykřikl jsem.

„Nebuď máslo!

Vypil jsi tolik šampaňského a sežral tolik chlebíčků, neříkej, že nás neutáhneš!

Nebo si na tebe vezmeme bič!“ hulákali známí.

„Fakt to nejde!“ zakřičel jsem.

„Sám sis o to koledoval!“ zařval kdosi a hned na to se ozvalo zapráskání biče.

Ale já se ani nehnul.

„No tak!“ křikli známí a přetáhli mne bičem po zádech, „hyje!

Ať se projedeme!

Ať všichni vidí, že máš narozeniny!“

Začali mne šlehat bičem, zatímco já jsem se snažil marně vyprostit z chomoutu.

„Musíte ho šlehat přes uši.

Pak se rozběhne!

Já to viděla v jedné vesnici za Prahou, byla jsem tam na dovolené!

Kůň nechtěl jet s fůrou dříví, ale když ho šlehli přes uši, rozběhl se jako divý!“ slyšel jsem skrz mlaskání biče ženský hlas.

A jeden se známých, s obličejem už od vína docela brunátným, skutečně ke mně přistoupil a šlehl mě tak přes uši (jak to dokázal, když jsem měl kolem hlavy chomout, to nevím), že jsem se bez hlesu skácel k zemi, místo toho, abych se skutečně konečně rozběhl i se žebřiňákem.

O některých lidech se říká, že vydrží víc než kůň. Já ale nevydržím ani tolik jako kůň, já nevydržím vůbec nic, stačí mě jednou pořádně vší silou přetáhnout přes uši a je dočista po mně.

Autor: Karel Trčálek | středa 15.5.2019 18:11 | karma článku: 16.62 | přečteno: 553x

Další články blogera

Karel Trčálek

Tomáš Petříček je ostudou České republiky, kdežto Jaromír Petřík její největší chloubou

Škoda, že se toho nedožil Václav Havel. Nebýt pana Petříka, nežili bychom v pravdě, ale ve lži, nebo se rovnou pominuli. Jen víc takových bojovníků za naši svobodu!

16.5.2019 v 18:39 | Karma článku: 25.96 | Přečteno: 731 | Diskuse

Karel Trčálek

Evropa potřebuje válku s Ruskem jako sůl do koupele

Je poněkud trapné, pokud je např. pan Boček povýšen do hodnosti armádního generála jen proto, že před tři čtvrtě stoletím absolvoval 26 operačních letů v RAF

14.5.2019 v 17:30 | Karma článku: 19.33 | Přečteno: 647 | Diskuse

Karel Trčálek

O sovětském bombardování se opravdu dnes píše více než o tom americkém...

Je to pravda! Vždyť toto už je přinejmenším padesátý článek tady na blogu, ve kterém se píše o sovětském bombardování, o médiích ani nemluvě, tam jsou jich tuny, plus celý tématicky večer na všech kanálech České televize

13.5.2019 v 18:31 | Karma článku: 19.71 | Přečteno: 633 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

Zase jednou o Davidovi - aneb když se lidi setkávají s lidmi, dějí se myší zázraky

David a Genetický Goliáš. Akce, která upozorňovala na problematiku svalové dystrofie, vážné a nevyléčitelné nemoci. Akce, jejíž tváří se stal David Kalčík, který sdílel svůj příběh se všemi, kdo o to stáli. A stále sdílí.

19.5.2019 v 20:46 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 224 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Potencionálním vrahům předhodíme oběť?

Tento článek věnuji i blogerkám a blogerům, protože ohlasy pod mým článkem o problematice "pedofilie" měl ochránit děti. Tento vzkaz spustil řádění několika přispěvatelů, kteří nemají koule na to, aby sami psali články, srabi.

19.5.2019 v 20:19 | Karma článku: 14.41 | Přečteno: 434 |

Pavel Vrba

Jak jsem prožil muzejní noc s tajemným rozuzlením

Takové poněkud zvláštní přiznání k nedělní odpolední kávě. Ta má ostuda je zapříčiněna dosavadní absencí na akci, která se v letošním roce konala již po dvanácté. Nejspíše vyplývá z mé předchozí nedozrálosti.

19.5.2019 v 12:06 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 279 | Diskuse

David Vlk

V Praze je vždy blaze.

Tož včera jsem byl v tej Praze. Když jsem byl mladý a jel do Prahy byly ty přípravy nějak kratší. Vzal jsem tenkrát náhradní tričko a trenky, mobil, peněženku a prezervativy a jel jsem.

19.5.2019 v 10:31 | Karma článku: 36.66 | Přečteno: 2658 | Diskuse

Robert Čapek

Jeroným Klimeš fackující

Když jsem čekal na připojení, abych si zahrál můj oblíbený Fallout 76, spatřil jsem na obrazovce moderátorku Jílkovou a televizní diskuzi v pořadu Máte slovo, které se týkala agresivity žáků.

19.5.2019 v 10:20 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 650 | Diskuse
Počet článků 1038 Celková karma 20.30 Průměrná čtenost 1022

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Najdete na iDNES.cz