Zvláštní věc!
Jiří Ovčáček, dosud souhlasící ve všem a zcela bez výhrad s Milošem Zemanem, ba co víc, tvořící s Milošem Zeman dvojjedinou bytost českého prezidenta, se náhle vzepřel a k údivu všech hlasitě nesouhlasil s Milošem Zemanem ve věci Kosova!
„Oduznání Kosova bylo by pro nás národní sebevraždou!“ tvrdil ten nebohý chlapec, zatímco na tváři plál mu, pro něj tak netypický a nezvyklý ruměnec, „ano, bylo by to pro nás národní sebevraždou, protože to, co provedli v Kosovu Albánci Srbům, provedli jsme i my sudetským Němcům!
Nevěříte mi?
Říkáte, že jsem žumpa a pražská kavárna?!
Pak se strašlivě mýlíte, mýlíte se zrovna tak, jako se mýlí Miloš Zeman s Peroutkou, všichni přece víme, že se s ním mýlí, to se jen tak tváříme, že se nemýlí!
Já si to prostudoval, já přečetl všechny Vondruškovy knihy!
Český stát byl totiž po většinu své existence součástí Svaté říše římské, takže vlastně ne my, ale Němci byli vždy tady doma, jim to tady vždy patřilo!
A když se rozpadlo Rakousko Uhersko, tak jsme čtyři autonomní provincie s drtivou převahou německého obyvatelstva, které vyhlásily nezávislost na Československu a které se chtěly přičlenit k otcovskému Německému Rakousku, násilím a s požehnáním USA připojili k Československu, abychom pak jejich obyvatele v roce 1945, rovněž s požehnáním USA, vyhnali z domova, kde žili po celá staletí, a všechen jejich majetek bez náhrady zabavili, to znamená, že jsme se zachovali k sudetským Němcům stejně jako kosovští Albánci ke kosovským Srbům!
Když oduznáme Kosovo, zpochybníme tím, přinejmenším v rovině morální, nejen územní integritu České republiky, ale i její legitimitu, protože pak mohou Němci tvrdit, že Sudety jsou stále součástí Svaté říše římské, stejně jako Kosovo je součástí Srbska!“
Miloš Zeman hleděl nechápavě na svého mluvčího. Pak zvedl rukou se svou holí, vypadalo to, že jej chce pořádně přetáhnout po hřbetě, aby se vzpamatoval. Ale ruka mu najednou klesla a prezident se zprvu tiše a pak stále hlasitěji smál.
Zvláštní věc!
Jakkoliv je Miloš Zeman vtipný, jakkoliv jsou jeho bonmoty vyhlášené, nikdo nikdy ho ještě neviděl smát se.
Ale to už se smáli všichni, a smál se i sám Jiří Ovčáček, smál se tak, že mu i ruměnec zmizel z tváře, to už tak někdy je, že člověk něco plácne, myslí si, že má pravdu, je ochoten se i za to bít, a přitom je to ve skutečnosti úplný nesmysl, totální hovadina.