Až zemře prezident, bude to den radosti

4. 10. 2019 18:48:29
Je vcelku pochopitelné, že když nám skonal zpěvák tak výtečný a světoznámý, vyhlásila příslušná úřední místa den smutku. A stejně tak je pochopitelné, že skoná-li prezident, bude to den radosti

Náš národ není příliš velký a dříve či později nás jistě pohltí Čína, třebaže nyní vzdálená od nás tisíce kilometrů. Otevřeně však už teď přiznáváme, že to nebude žádná škoda, neboť jsme světu nepřinesli nic světoborného, těch pár osobností, které jsme vyprodukovali a které z našeho pohledu považuje za významné, jsou ve světovém měřítku naprosto bezvýznamné nicky.

Ano, jsme docela bezvýznamní a už jsme si na tuto svoji bezvýznamnost docela zvykli, naučili se s ní žít a v hloubi svých duší už ani netoužíme po tom nějak ovlivňovat běh světových dějin.

„Na co by nám to bylo?

Na nic!“ víme dobře, že odpovědnost jen svazuje a ty národy, které kráčejí na čele lidstva, jsou všechno možné jen ne svobodné, jejich velikost je pro ně zároveň i koulí u nohy.

Ale přes tu tuto naši bezvýznamnost, k níž se hrdě a bez výhrad hlásíme, víme, že jsme přece jen národem čímsi specifickým a výjimečným, že se můžeme pochlubit něčím, čím se nemůže pochlubit žádný jiný, ba ani ten nejvýznamnější a nejvyspělejší národ na celém světě.

Je to tak, a právě tak, že když už nás zemře během svého funkčního období prezident, zmocní se nás prudká, byť racionálně nijak nevysvětlitelná radost.

Sotva prezidentův mluvčí, a pokaždé je to muž, a nejen muž, ale často i homosexuál, oznámí, že prezident blaženě vydechl naposled v jeho náruči, začneme jásat a výskat tak, jako by prezident nezemřel, ale právě se narodil.

„Hurá!

Hurá!

Je po něm!

Příroda ho vyřešila!“ objímáme se a po tvářích nám od samé radosti tečou slzy, tak na nás prezidentova smrt působí sama od sebe a docela přirozeně.

Samozřejmě se mnozí pokoušeli objasnit příčinu této radosti, která by z nás v každém jiném případě dělala neoddiskutovatelně lidské hyeny, ale neradovat se v tomto případě je zhola nemožné.

Nejblíže pravdě je asi ta hypotéza, že se jedná o instinkt zděděný po našich předcích z dob, kdy volba prezidenta ještě nebyla přímá, jakkoliv se nechce věřit, že kdysi nebyl prezident volen přímo, ale pravost písemných důkazů (jedná se především o novinové články) sotva lze zpochybnit, protože pak bychom museli zpochybnit i samu naši národní existenci.

A tak se radujeme a veselíme, necháváme takto promlouvat odkaz předků uložených v našich národních genech. Hodně cizinců, již se chtějí asimilovat do našeho národa (z důvodů nadevše záhadných a nepochopitelných), mají s tím zpravidla problém, nechápou, proč by se měli radovat, ale neradují-li se ze skonu prezidenta, sotva mohou s naším národem bezezbytku splynout.

Zanikne-li náš národ, zanikne bezpochyby i tato tradice, jest velmi nepravděpodobné, že by národ, nebo multikulturní mišmaš, v němž se nakonec rozpustíme, od nás převzal právě tuto tradici, nepřevezme-li zcela jistě od nás nic jiného, nebo jen maximálně naše ženy, které sice nejsou vyloženě pěkné, ale ani vyloženě škaredé, hlavní však je, že jsou to pořád ještě ženy.

Autor: Karel Trčálek | pátek 4.10.2019 18:48 | karma článku: 23.37 | přečteno: 1504x

Další články blogera

Karel Trčálek

Sametovou revoluci nám ukradl Havel

Možná Babiš taky krade jako všichni ostatní, ale největší polistopadové krádeže se dopustil Václav Havel, který nám ukradl sametovou revoluci přímo před nosem

20.11.2019 v 8:16 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 930 | Diskuse

Karel Trčálek

Demokratů máme mrtě, teď už jen, abychom měli i demokracii

Kdekdo je u nás demokrat, dokonce i ten Okamura nebo Klaus ml., jen já jsem neobolševik a navíc ke všemu ještě zelený

19.11.2019 v 10:12 | Karma článku: 14.87 | Přečteno: 287 | Diskuse

Karel Trčálek

Ukradená sametová revoluce Ladislava Větvičky

Byla zde publikována spousta textů na téma výročí sametové revoluce, a za sebe mohu zodpovědně říct, že některé z nich byly velmi podnětné a velmi inspirativní, za což touto cestou jejich autorkám a autorům mnohokráte děkuji

18.11.2019 v 10:19 | Karma článku: 19.42 | Přečteno: 756 | Diskuse

Karel Trčálek

Nikdy jsem neměl rád ty fanatické ultralevičáky z Letné, Národní třídy a Václávaku!

Opravdu si nevzpomínám, že bych je někdy měl rád, a pokud jsem byl dnes na Národní třídě, tak jen čirou náhodou

17.11.2019 v 18:41 | Karma článku: 11.91 | Přečteno: 453 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladislava Chourová

Až jednou zestárnu, bude ze mě jen staré smradlavé prase.

" Fůj, ty ale smrdíš, jako to prase", častovaly údajně seniory v jednom ostravském domově důchodců pečovatelky. Tomuto titulku jsem nemohla uvěřit do doby, než jsem si celý článek přečetla až do samého konce a shlédla video

21.11.2019 v 1:54 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 118 | Diskuse

Marie Voříšková

Poslední? cesta 0.

... už jsem nemohla odkládat své nesnesitelné touhy utéct z toho vypočítavého světa někam na jihovýchod naš zeměkoule - Srí Lanka, Thajsko, Vietnam, Filipíny, Oceánie...

20.11.2019 v 20:45 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 146 | Diskuse

Michal Orság

Růstové nastavení mysli žáků a učitelů

Učitelé by měli vědět, jakým způsobem jejich žáci přemýšlí, jak to ovlivňuje jejich učení a i to, že mohou přístup žáků k učení změnit.

20.11.2019 v 17:25 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 253 | Diskuse

Petr Petříček

Muž v realitě domácnosti paušalizací zbavený.

Často slýchám klišé jemnějšího či hrubšího zrna, které posouvá muže do rovin, které jsou na hony vzdálené realitě. Takže dámy, ženy a dívky...všechno je jinak.

20.11.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 330 | Diskuse

Tomáš Gayer

Já tomu fakt nerozumím....

Klíčová slova dnešního kresleného blogu: Váš, také, fakt, rozumět, štěkati, polovina, doraziti, Praha.....

20.11.2019 v 14:28 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 445 | Diskuse
Počet článků 1225 Celková karma 18.79 Průměrná čtenost 990

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Najdete na iDNES.cz