Neděle 31. května 2020, svátek má Kamila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 31. května 2020 Kamila

Kristus se nám stal svým nanebevstoupením bližší, než byl při svém pozemském putování

21. 05. 2020 18:31:38
Nikdy nám nebyl Kristus bližší než teď, když jeho spojení s námi není nijak přerušeno, ba právě naopak, neboť on, jedině on, a nikdo jiný, je hlavou církve, což stvrdil svým dnešním nanebevstoupením

Abych mohl opustit zemi s malým z i Zemi s velkým Z, musel jsem vyvinout nejprve první kosmickou rychlost, pak druhou kosmickou a nakonec třetí kosmickou rychlost, abych vypadl i z té zavšivené sluneční soustavy a vydal se na zpáteční cestu ke svému Otci.

Jak je ale možné, že jsem se ve výši pouhých deseti kilometrů nad zemských povrchem nezadusil, ježto jsem byl Vtělené Boží Slovo, a proto jsem se chtě nechtě musel udusit?

Bylo to možné proto, že za mrakem, jenž mne zakryl zrakům učedníků, na mě čekala kosmická loď, kterou mi poslal Otec, a které velel můj starší bratr Satan, jenž je ještě mnohem krásnější a mnohem citlivější než já (byl to on, který houkl na svatého Pavla, protože ho bolestně zraňovalo, jak mne ten psychopat pořád pronásleduje).

„Uff, tak už to mám za sebou, tu zkoušku dospělosti,“ odfrkl jsem si, když jsem se uvelebil v relaxační zóně kosmického plavidla a požádal bratra, „šlápni, Satane, na to, ať už jsme co nejdál, tak pitomou formu života jsem ještě neviděl.

Kdo ta hovada, mohl, proboha stvořit, k obrazu svému?“

„Tipoval bych to na Alláha,“ odvětil Satan.

„Jo, to by se na něho hodilo,“ přikývl jsem.

V tu chvíli už jsme cestovali rychlostí třikrát vyšší, než je rychlost světla, na čemž nebylo ovšem nic divného, protože co není možné u člověka, je možné u boha, a pak, věčnost je dána naprostým zhroucení času, a čas se zhroutí, když překročíte rychlost světla, jinými slovy, co se pohybuje nadsvětelnou rychlostí, je věčné a ovšem i neviditelné, třebaže všudypřítomné.

„Bylo to tam moc zlé?“ zeptal se Satan a ukázal kamsi dozadu, kde zůstala ta nicotná planeta s ještě nicotnějšími obyvateli.

„Žádná nebeská sláva to tam fakt nebyla. Prožil jsem na zemi to, co prožili lidé a sotva si lze představit něco hnusnějšího, to věčné, doslova každodenní kálení,“ odplivl jsem si.

„Bohu někdy neuškodí, aby si připadal jako červ,“ připomenul mi Satan.

„Máš pravdu, bratře. Odteď budu určitě skromnější. Co já se tam z nudy nadělal všelijakých znamení! A ta hovada tam, ta mi všechno žrala. Vlastně bych se měl hanbit za to, že jsem pro ně bohem.

Ale tebe, tebe tam kdoví proč, docela nenáviděli a přitom jsi mnohem moudřejší než já.

Já jsem jen takový větroplach,“ řekl jsem a zeptal se, „a co táta?

Už je na tom líp?“

„Sám uvidíš,“ odpověděl Satan a dodal, „je teď úplně posedlý duchem svatým.“

„Chudák!“ řekl jsem, ale to už jsme byli v království našeho Otce, protože naše cesta trvala už celou věčnost, jelikož na věčnosti nic než věčnost pochopitelně nemůže existovat, proto tam všechno trvá věčně, tedy i každá cesta na věčnosti trvá věčně, lhostejno kam a na jakou vzdálenost cestujete nadsvětelnou rychlostí.

Táta za dobu mé nepřítomnosti opravdu značně zchátral.

Dlel na čemsi, co připomínalo trůn a po jeho pravé ruce bylo takové malé sedátko.

„Tady budeš sedět ty,“ ukázal táta na sedátko.

Podíval jsem se na Satana a ten přikývl.

Sedl jsem si tedy na to sedátko, nebylo zrovna dvakrát pohodlné, vlastně to byl jen takový zvětšený nočník.

„Mohl jste mne, táto, taky posadit na něco pohodlnějšího,“ povzdechl jsem si.

„Místo po pravici je čestné místo, i kdybys seděl na nočníku,“ připomněl mi táta a pravil, „tímto ti předávám, synu, veškerou moc nad nebesy i nad zemi.“

„Zbláznil jste se, táto?

Co já s tím?

Vždyť jsem levoboček!

Kdybyste se šel raději léčit, ten duch svatý vám vůbec nedělá dobře,“ ohradil jsem se.

„Bohužel, synu, musím to udělat, protože v to lidé věří. Tvoje ruce se staly střechou, která lidi přikrývá, a zároveň jsou to dveře, které otevírají cestu vzhůru. Já už vůbec teď dělám jen to, čemu lidé věří. Víš, ze strachu, abych náhodou něco neudělal špatně.“

„Tak to vám, pěkně děkuju, táto, to mám sedět už jen pořád po vaší pravici a nehnout se z místa?“ zvolal jsem nazlobeně.

A víte, co mi na to táta odpověděl?

Odpověděl mi, ten nebožák: „Slova o tvém nanebevstoupení tedy říkají, že jsi prošel skutečně svou smrtí k Otci, tedy ke mně. Vzkříšení není přelud ani projekce minulého, je to naplnění tvé smrti. Tato část tebe samého, která smrtí došla k Otci, učedníky ani svět neopustila, naopak, dává učedníkům příkazy a bude činná jak silou svého Ducha, tak prostřednictvím učedníků.“

Otcova slova byla, to se ví, nesmyslná. Ale protože jsme se vlastně všichni pořád pohybovali nadsvětelnou rychlostí, nemusel jsem je brát vůbec vážně.

Vstal jsem z nočníku a řekl tátovi do očí: „Nechte, táto, už těch šaškáren, máte přece taky svoji důstojnost a svůj vlastní rozum, bohu nejvíce sluší, když mlčí.

Koho zajímají vaše moudrosti, když kromě vás už není nikdo vševědoucí?“

Moje slova na tátu zapůsobila.

Opravdu ztichl, zase byl tím všemohoucím bohem konajícím v nekonání, a já se obrátil na Satana a zeptal se ho: „A co teď, bratře? Co teď vlastně bude?“

„Teď už nic,“ odpověděl bratr a opravdu bylo nic, nic než věčné nic.

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 21.5.2020 18:31 | karma článku: 9.54 | přečteno: 200x

Další články blogera

Karel Trčálek

Svatodušní rozumy starého čerta

Čert, který se zjevoval Ivanu Fjodoroviči Karamazovi, byl samozřejmě jen jeho chorobnou halucinací. Já však rozmlouvám s čertem skutečným

29.5.2020 v 17:17 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 231 | Diskuse

Karel Trčálek

Je Miroslav Kalousek ve spolku s Ďáblem, že chce vystoupit z katolické církve?

Křtem se člověk stává členem Kristovy církve, která je v tomto světě ustavená a uspořádaná jako společnost, je uskutečněna katolickou církví, řízenou nástupcem Petrovým a biskupy ve společenství s ním

28.5.2020 v 19:03 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 379 | Diskuse

Karel Trčálek

Děkuji poslancům za obměnu Rady ČT, polemika s panem L. Čermákem

Výborně! Výborně! Výborně! Snad už se opravdu začne zpravodajství a publistika ČT měnit k lepšímu, třeba tím, že si moderátoři ČT konečně sundají roušky

27.5.2020 v 18:20 | Karma článku: 21.25 | Přečteno: 527 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč budou katolíci věčně zatraceni?

Katolíci budou věčně zatraceni, protože bůh je spravedlivý. Pravda je ovšem taková, že katolíci by i z božího království dokázali udělat peklo

27.5.2020 v 17:15 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 231 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Vilém Ravek

Opelichaný lev salónů s chůzí opilého tapíra v porcelánu.

Je jasné, že více než na trapasu - což je svým způsoben souhra nepříliš šťastných náhod – záleží na samotném aktérovi. Ten teprve tomu dá patřičné grády. Začít bych mohl zcela banálním rozepnutým poklopcem.

31.5.2020 v 18:59 | Karma článku: 7.57 | Přečteno: 347 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – jak vzal René D. myšlení za špatný konec…

Koronavirová pustota, intelektuální nuda, nedostatek podnětů ve mně vybudily potřebu koupit si čtivo přes Heureku, čekal jsem na ně dlouho, kniha byla úplně poslední na skladě, zažloutlé listy,

31.5.2020 v 18:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Helena Vlachová

"Běda mužům, kterým žena vládne!"

Tato slavná věta zazněla v Jiráskových Starých pověstech českých na adresu kněžny Libuše. Můžeme říci, že jde o větu nadčasovou, o jejíž platnosti se lze dennodenně přesvědčit.

31.5.2020 v 7:41 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 821 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Šedesát sedm pohlaví si strčte za klobouk. Nebyla by nádražní lávka?

Protože mužové, kteří se mohou vyblbnout na nádražní lávce, nemají čas vymýšlet koniny a naopak k všestrannému rozkvětu lidstva čerpají důležité poznatky.

31.5.2020 v 7:35 | Karma článku: 27.51 | Přečteno: 845 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Hráli jsme rouškovanou…

Občas se snažím stručně a trefně popsat dnešní dobu. Po několika pokusech o charakteristiku, jež jsem zavrhl, se mi zdá pro současnost nejvýstižnější, že žijeme jakousi hodně praštěnou sci-fi. Koronavirová krize to jen potvrzuje.

31.5.2020 v 0:33 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 317 | Diskuse
Počet článků 1417 Celková karma 17.64 Průměrná čtenost 976

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Najdete na iDNES.cz