Spravedlivý soud nad Ježíšem Kristem, Spasitelem

Obětí této mojí fantasmagorie a dehonestace se tentokrát nestal významný český konzervativec, publicista, brilantní politický analytik, překladatal a vysokoškolský učitel, ani jeho poskok, obětí je tentokrát samotný Kristus!

            Soud nad falešným Mesiášem, který sám sebe nazýval Ježíšem a jako místo trvalého pobytu uváděl Nazaret (kde ho ovšem nikdo neznal) byl rychlý a krátký.

            Soudě podle vědecky rekonstruovaných fragmentů svitků, které se nedávno našly v základech rozbořeného obydlí teroristů v Gaze, a na kterých je věrně zachycen proces s Ježíšem, neměli soudci ani jinou možnost než falešného Mesiáše Ježíše odsoudit. Jeho případ byl tak jasný, jako byl například jasný i případ Rudolfa Slánského, o jehož vině taky, jako v případě Ježíše, nemohlo být nejmenších pochybností.

            Bylo časné páteční ráno, když před velekněze Jochiáše a jeho poskoka Stejskaliáše předvedli Ježíše, aby se před nimi zpovídal ze svých zločinů, kterých se dopustil na území Státu Izrael.

            Velekněz Jochiáš byl rozmrzelý, neboť byl kvůli tomu vyrušen z modliteb, když ho někdo vyrušil z motlitby, onoho důvěrného rozhovoru s bohem, tak neznal bratra.

            Nebylo proto divu, že na Ježíše zlostně uhodil: „Tak jsi ten, co se nám tu vydává za Mesiáše, který nám tu svými liberálními podvratnými žvásty rozvrací starý, tisíci lety své existence osvědčený boží řád?“

            Ježíš mu ovšem neodpověděl, jen se pokorně usmíval.

            „Mlčíš!?“ praštil Jochiáš pěstí do stolu tak, že se ten otřásl ve svých základech, „tak já ti řeknu, kdo jsi!

            Jsi vlk v rouše beránčím, jsi nedovzdělaný mozek!

            Tvrdíš, že v tvém království není nebe, že tam není žádné peklo pod námi, že je tam jen obloha nad námi, že tam žijí lidé jen pro dnešní den!

            Co tím chceš říct?!“

            Ale Ježíš zase mlčel a tak si velekněz Jochiáš odpověděl sám: „Já ti řeknu, co to znamená! Znamená to, že jsi falešný Mesiáš!

            Protože jen falešný Mesiáš může tvrdit, že v jeho království existuje jen přítomný okamžik, to jest, věčnost, že všechen čas, který tam plyne je jen okamžitým, bezedným vjemem!

            Ano, jen falešný Mesiáš může tvrdit, že jeho království není z tohoto světa a proto tam neexistuje dualismus dobra a zla, neexistuje protože v jeho království je jen bůh a bůh není ani dobrý, ani zlý, jelikož bůh je nejvyšší a proto nejdokonalejší entita bytí a v proto tam, kde je bůh, už není ani dobro a zlo, protože pojem boha je nad pojmem dobra a zla tak, jak je chápeme my, pozemské bytosti, ano chceš tím říct, že pro boha musí být všechno dobré, ba i zlo, jinak by bůh, z podstaty věci nepřipustil existenci toho!

            To všechno říkáš, jenže teď narazila kosa na kámen!

            Kdo může znát boha líp než já, jeho velekněz Jochiáš?

            Já, který znám všechny svaté knihy nazpaměť, já který s ním denně rozmlouvám?

            To se pleteš, holenku, když nám valíš ty své liberální klíny do hlavy!

            To co, říkáš, to je pubertální fantazie, onanie a onanie je hřích!

            Žít v božím království pro přítomný věčný okamžik a nemyslet na budoucnost!

            Kdo to kdy slyšel, nebo četl ve svatých knihách!

            Jenže štěstí, milý zlatý, eudaimonia v aristotelském smyslu, to není jen stávající pocit momentální, to jest věčné blaženosti, která se v tom tvém království bere kdoví odkud!

            To je dlouhodobý stav mysli, spokojenost s vlastním životem vycházející z uspokojení nad dobře splněnými povinnostmi těmi především!

            Žádné nebe, žádné peklo!

            Můj bože!

            To přece znamená, že v tvém království nezáleží na našich skutcích, volbách a rozhodnutích, protože v božím království se vždy musíme rozhodnout správně, neboť v božím království není, jak tvrdí ten popleta Trčálek, žádných hříchů!

            Takový nihilismus dehumanizuje člověka a popírá, že by měl v tvém království, tváří v tvář bohu, smysluplnou svobodu volby!

            Jenže my tu svobodu volby máme, holenku!

            Já se svobodně rozhodl pro dobro, proto jsem velekněz!

            Jenže ty ses rozhodl dobrovolně pro zlo a proto jsi falešný Mesiáš!

            Přiznáváš se k tomu?!“

            Ježíš se ovšem jen pokorně usmál.

            „Nevadí, že se nepřiznáváš! Tvá vina je před bohem, jemuž tak sloužím, víc než zřejmá,“ zahřímal velekněz Jochiáš a pokračoval ve své obžalobě, „říkáš, že ve tvém království nejsou žádné země, protože je tam bůh!

            Říkáš, že ve tvém království není pro co zabíjet, ani umírat, a taky tam není žádné náboženství, protože tam, kde je bůh, není žádné náboženství, protože bůh, všemohoucí bůh, nepotřebuje ke své existenci žádné věrouky, žádné svaté knihy, žádná dogmata, ba dokonce nepotřebuje ke své existenci ani žádné velekněze, neboť bůh je, podle toho, co říkáš, skutečnost sama o sobě!

            A nejen to!

            Ty dokonce říkáš, že v tvém království žijí všichni věčný život v míru!

            Říkáš to, nebo ne?!“

            Ježto Ježíš zase neodpověděl, musel si Jochiáš odpovědět sám: „Říkáš!

            Říkáš to a tím sám sebe usvědčuješ!

            Tvrdíš, že v tvém království žijí lidé věčně v míru!

            Jenže zapomínáš, že když není pro co umírat, a sám přece tvrdíš, že ve tvém království se neumírá, tak není ani pro co žít!

            Pro co bychom měli věčně žít ve tvém království, když tam není ani pro co umřít?

            Pro co bychom měli ve tvém království žít, když tam nemůžeme umřít pro svobodu?

            A v tvém království není svoboda, protože je tam mír. A tam kde, je mít, který není výsledkem spravedlivé války, tam nemůže být ani svoboda!

            Víš, co je to tvoje království?

            To tvoje království to je jeden velký koncentrák, kde jsou všichni zastrašeni tím tvým bohem, jen si vzpomeňme, jak skončil Satan, když zatoužil po svobodě, i Adam a Eva byli vyhnáni z ráje, protože se svobodně rozhodli, protože rozeznali dobro od zla, což samozřejmě nemůže připustit žádný diktátor!

            A že bůh nepotřebuje ve svém království žádné velekněze jako já?

            To už přesahuje všechny meze!

            Co by si bůh počal ve svém království bez takových lidí, jako jsem já, jeho velekněz?

            Jdi vinen nejtěžším zločinem, zločinem rouhání a urážky boha!

            Přiznáváš se?!“

            Ježíš se místo přiznání zase jen pokorně usmál, ale za to úlisně promluvil Jochiášův poskok Stejskaliáš: „Rád bych na tomto místě připomenul, že obžalovaný a námi souzený falešný Mesiáš se dopouští mnohem horší hříchu než jen rouhání!

            Tvrdí-li totiž, že v jeho království nejsou země, tak tím popírá i existenci Státu Izrael!

            To je taková přidaná hodnota, toho co říká, budiž mu to přičteno k tíži!“

            „Bude mu to přičteno k tíži!“ zahřměl velekněz Jochiáš a spokojeně si mnul své čisté velekněžské ruce, „a to nemluvím o zázraku, který učinil zde přítomný odsouzený a při němž bylo nasyceno cca pět tisíc lidí.

            Tímto se zde odsouzený provinil v tom smyslu, že vsugeroval lidem pocit, že mají právo být bezpracně nasyceni, což je ovšem těžký zločin, protože lidé nemají žádná sociální práva!!!

            Abych to shrnul!

            Pokouším se si představit, jaké by to bylo, kdyby zde odsouzený nebyl tak hloupý a pošetilý, kdyby mne nenutil k tomu, abych v jeho království sdílel všechno se všemi. Věřte mi, jde mi to těžko, proto nemám jinou možnost, než ho odsoudit k ukřižování, nemá-li být zpochybněna existence a vůle boha, jemuž já, jeho nejoblíbenější velekněz Jochiáš, tak věrně sloužím.

            Ukřižovat!

            Ukřižovat, až zbělá!

            Nesrat se s ním, hajzlem, který popírá vše, čemu věříme a čemu tak věrně sloužíme!“

            „Ukřižovat! Ukřižovat! Popírá existenci Státu Izrael! Ukřižovat!“ zaječel vítězoslavně i veleknězův poskok Stejskaliáš, radostí bez sebe.

            A tak se, aspoň podle toho, co se uvádí v odborné literatuře, i stalo, falešný Mesiáš Ježíš byl po právu ukřižován.