Je horko. Jenom v Institutu Václava Klause je příjemně mrazivých třicet stupňů nad nulou

Je horko. Skoro by člověk řekl, horko jako v létě. Bylo ale vždy v létě takové horko? Urazila naše společnost Václava Klause a teď by si jho měla usmířit milodary a oběťmi? Podle pivních expertů asi ano

Je horko. Všude. Jen v Institutu Václava Klause je příjemných třicet stupňů. Takovou teplotu má i pivo, které do sebe už od rána lije Jakl.

„Jo, není nad správně vychlazené pivo!“ libuje si a dodává, „devětadvacet je málo, to jdou bublinky ke dnu, ale jednatřicet, to už je moc, do zase bublinky rychle vystřelují z piva a mizí nenávratně ve stratosféře. Třicet je tak akorát!“

Jakl do sebe obrátí další půllitr, je deset hodin dopoledne a to je desátý půllitr, v Institutu Václava Klause si potrpí na přesnost.

Však už taky přichází sám prof. Václav Klaus, držitel mnoha čestných doktorátů, aby Jakla zkontroloval, jestli se nefláká.

„Je deset hodin, Láďo. Měl byste mít v sobě deset piv!“ připomíná Jaklovi.

„Desátým nikoho neurazíš,“ zahlaholí Jakl a vesele dodá, „lepší teplý Klaus, nežli studený červenec!“

Prof. Klaus, potěšen tím, že jeho jméno vešlo do lidových rčení, řekne: „Jestlipak, Láďo, víte, co je dnes za den? Co se stalo před čtyřiadvaceti lety?“

Jakl ví, to, se ví, že ví!

„Před čtyřiadvaceti lety padl absolutní teplotní rekord k dnešnímu dni, to naměřili 36,4 °C,“ odpoví pohotově Jakl.

„To taky,“ přikývne Klaus, ale pak Jaklovi připomene, „před čtyřiadvaceti lety byla jmenována vláda Miloše Zemana. Podepsal jsem s ním opoziční smlouvu. Dobře si vzpomínám, že bylo takové horko jako teď.

Vím, že jsem si říkal: „Na počasí není spoleh! Já jsem před dvěma roky byl taky Havlem jmenovaný premiérem a to byla náramná zima. Livia mi musela uplést vlněnou čepici, svetr a palčáky, abych mohl vyrazit do práce.

A teď je takové vedro!

Vždyť to je dobře rozdíl víc jak dvaceti stupňů, to by se muselo za dvacet čtyři let, až budu sedět ve svém Institutu, oteplit o sedm set stupňů!'

Vidíte, Láďo, a oteplilo se o sedm set stupňů?

Neoteplilo!

Zase mám pravdu, jako ve všem!“

Václav Klaus se nadmul a Jakl, utřev sipivní pěnu ze svých vousů, s ním vřele souhlasil: „Takových veder, jako je to letošní, takových už bylo!

Například, když se Sahara změnila v poušť!

To bylo taky takové vedro!

Nebo když zanikaly civilizace!

Když zanikaly civilizace, bylo vždycky taky takové horko!

Teď je taky horko, a všichni se z toho horka div neposerou!

Ale já říkám, že nejlepší pivo má mít třicet stupňů!

A že posledních šest let bylo silně teplotně nadprůměrných?

Láry fáry, na počasí nebylo nikdy spolehnutí!“

„A to sněhu, co letos bylo ve Špindlu! A v Peci pod Sněžkou taky! Mladej mi psal, že se nemusím ničeho bát, že sněžná děla jedou na plný obrátky, že vody na jaře bude dost, že půda rozhodně nebude vysušená.

A vidíte, vody je dost, protože sněžná děla v Krkonoších nasněžila dost sněhu.

Mně nebude nikdo říkat, jak hodně a jak často má pršet, aby nebylo sucho!

Já to vím sám nejlíp,“ rozhorlil se Václav Klaus, ale pak otcovsky zjihl, „za chvíli bude jedenáct, měl byste si dát, Láďo, jedenácté pivo, ať tady nesedíte tak zbůhdarma, za to nás přece neplatí.“

„Jo, hned si ho dám,“ přitakal rychle Jakl a načepoval si, náš pivní expert, další pivo vychlazené na třicet stupňů a s nijak neskrývanou chutí se do něj pustil, vždyť jedenácté pivo přináší štěstí a opravdu, když pak požádal prof. Klause o zvýšení platu (kvůli inflaci), bylo mu ochotně vyhověno.

Je horko. Všude. Lesy hoří, řeky vysychají. Ale v Institutu Václava Klause je příjemných třicet stupňů. Jakl pije pivo a Klaus píše knihu.

O čempak asi bude ta kniha?

No, však on si už prof. Klaus nějak poradí, vždyť mu Sluníčko pere přímo do hlavy, ona se tam nějaká myšlénka už vylíhne jako kuřátko z vajíčka, které se dá do inkubátoru, kde je přece taky horko, horko jako v létě...