K článku pana L. Stejskala o článku pana M. Šupy o zásadním omylu křesťanství

Publikován byl na blogu iDNES 5. října 2022 A.D. a obsahuje několik kategorických tvrzení, která nelze nechat bez povšimnutí.  

Rozmlouvám s Kristem velmi rád. Rozhovory s ním jsou poučné a zajímavé. Člověk se dozví ledacos zajímavého, dostane se mu skvělé příležitosti nahlédnout do metafyzického zákulisí našich nicotných lidských existencí, takříkajíc samotnému Bohu do jeho černé kuchyně, nebo přesněji řečeno, do jeho alchymistické dílny.

A tak, když jsem se s Kristem po velmi krátké době setkal, od našeho minulého setkání uplynula sotva sekunda, hned jsem s ním zapředl hovor na jedno velmi zajímavé téma.

„Zdravím Tě, Kriste, jsem rád, velmi rád, že tě vidím. Zajímal by mě tvůj vlastní názor na jistou věc,“ řekl jsem Kristovi.

„Myslíš článek pana Stejskala ,K článku pana Šupy o zásadním omylu křesťanství',“ otázal se s úsměvem Kristus.

„Ano, ten myslím! Pan Stejskal v něm odsuzuje, stejně tak jako farizejové odsoudili Ježíše, pana Šupu za tvrzení, jehož jádro spočívá v tom, že se křesťanské církve se mýlí, když hlásají, že svět byl spasen křížem a vzkříšením, respektive zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, to jest, pan Šupa říká, že tato věroučná hypotéza je vcelku nesprávná.

,Pan Šupa nemá pravdu. Ne, tisíckrát ne!' křičí pan Stejskal pominutý.

Samozřejmě, že je to divné. Proč jen tisíckrát, proč ne aspoň milionkrát, když jde o tak zásadní věc?“ řekl jsem Kristovi.

„Ano, pan Stejskal je farizej, ačkoliv bylo řečeno nesuďte, abyste nebyli souzeni,“ přikývl Kristus a pokračoval, „Ježíšovo ukřižování a Ježíšova smrt nemá žádný vliv na lidskou spásu, proč by taky měla?

Ostatně sám Ježíš jako takový neexistoval, respektive neexistoval tak, jak je zobrazen a prezentován v evangeliu, které je samo o sobě vcelku bezvýznamným spiskem.

Ty dobře víš, že Hospodin není Bůh, ale jen regionální židovský démon.“

„Ano, to vím moc dobře! Ve Starém zákonu se přece neřeší žádné kosmické či aspoň globální záležitosti, jen se v něm bez přestání mastí Židé jednak mezi sebou a jednak s jinými národy o směšný kousek země zaslíbené. Kdyby byl Hospodin bůh, dočetli bychom se ve Starém zákoně o tom, jak to vypadá na druhém konci ve smíru a nečetli bychom v něm pořád dokola, jak Židé pořád bez přestání přinášeli nějaké zápalné oběti Hospodinovi, aby se ten náhodou neurazil.

A přitom např. v Číně byla v té době mnohem lidnatější a vyspělejší civilizace, o které není ve Starém zákonu ani čárka.

Ano, přesně tak, Kriste, Hospodin není Bůh.“ souhlasil jsem s Kristem.

„Ano, Hospodin není Bůh,“ usmál se Kristus a pokračoval, „ve Starém zákoně je Hospodina všude plno, do všeho se montuje, do všeho Židům mluví. Ale v Novém Zákoně není po něm, ani vidu, ani slechu. Nezjeví se nikde v hořícím keři, aby ukázal na Ježíše a řekl: ,To je můj Syn! Musíte ho ukřižovat, jinak nebude spaseni!'

Mluví-li se tedy o Ježíši jako o Božím synovi, pak jeho Otcem zcela jistě není Hospodin. Ale Ježíš není Boží syn, nebo aspoň není Boží syn ve výlučném smyslu.

Proč by měl být Boží syn?

Na co potřebuje Bůh, který stvořil nekonečný vesmír, jehož je lidstvo absolutně nicotnou částicí, nějakého Syna?

A proč by měl tento Bůh cítit lásku k nějakým lidem?

Nehledě na to, že ani Bůh neexistuje, protože kdyby tento svět stvořil všemohoucí Bůh, vypadalo by to tady úplně jinak, kdyby Bůh stvořil člověka k obrazu svému, nebyl by člověk neduživý chcípák, který nemůže vystrčit paty ze své planety, aby nezkapal, kripl, kterého spolehlivě zahubí to, když se na jeho planetě zvedne průměrná teplota o směšných pět stupňů Celsia.“

„Ano, Kriste. Vždy mi bylo záhadou, proč by mělo být lidstvo spaseno skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Totiž nerozumím tomu proč, když už chce Bůh spasit lidstvo, neučiní tak přímo pouhým svým aktem vůle?

Proč je jeho plán lidské spásy tak krkolomný?

Proč kvůli lidské spáse posílá na svět svého Syna, kterého je napřed nutno ukřižovat, aby mohl vstát z mrtvých, protože tímto zmrtvýchvstání bude údajně dosaženo spásy lidstva, což ovšem ještě není všechno, protože tento Syn musí přijít na svět podruhé, jednak, aby tento svět zničil, a jednak, aby všechny správně věřící jedince vyexpedoval do Božího království a ty ostatní navěky zatratil. To mi hlava prostě nebere,“ kroutil jsem hlavou.

Kristus naopak hlavou přikývl: „Ano, je to celé nesmysl. V tom spočívá zásadní omyl všech křesťanských církví. Ostatně samo křesťanství nestojí na tom, co řekl Ježíš, ale na tom, co řekli o Ježíšovi jiní, Šavel, církevní otcové, prof. Halík. To jsou všechno ovšem jen docela umělé konstrukty, které jsou hlásány jako jediná možná pravda, a kdo v ni nevěří, bude dle jejich vyznavačů navěky zatracen (srovnej s islámem).

Ale co je mi do toho, co hlásá o Ježíš apoštol Pavel nebo prof. Halík?

Takže ve finále, jak to ukazuje pan Stejskal, nejde o to, co říká Ježíš, ale jde o to, co říkám já, v tomto případě, tedy pan Stejskal, to je jediná pravda, to je jedině správné evangelium!

Proč by mělo být pro pana Šupu určující to, co říká pan Stejskal?

Protože to říkají křesťanské církve?

Ale co jsou to křesťanské církve?

To jsou spolky dobráků, kteří věří, že budou spaseni, aniž by si ani v nejmenším dokázali představit, co taková spása vlastně je, věří, že budou spaseni jen z toho důvodu, že oni jsou ti, co mají pravdu, ti, kteří správně věří, kteří jediní pochopili, co se píše v evangeliu, ačkoliv v evangeliu se skoro nic nepíše.

A proč by měla být právě v evangeliu zjevená jediná pravda?

Pokud má být v evangeliu zjevená jediná pravda, proč potom existují milióny jiných náboženských textů?

Hinduistických, taoistických, buddhistických?

Kdo je nadiktoval jejich autorům?

Ďábel?

Dobře, existuje-li Ďábel, pak tímto Ďáblem není nikdo jiný než sám Bůh, ba dokonce dá se říct, že Bůh je víc Ďáblem než Bohem.

Ano, jsou v evangeliu občas pěkné hlášky, kterým ovšem nejvíce nerozumí právě ti, kteří se evangeliem právě nejvíce ohánějí.

Vždyť i tebe osočila jedna milá, hluboce ,věřící' paní učitelka, že jsi Ďábel, protože, dle její svaté pravdy,  posunuješ význam evangelia.

Haha, haha, posunuješ význam evangelia, jako by evangelium mělo jeden význam, zrovna ten, který vyznává paní učitelka!

Ale copak neodsoudili v evangeliu všichni farizejští Stejskalové Ježíše právě proto, že posunoval význam toho, co si oni přivlastnili, a co hlásali jako jedinou možnou pravdu?“

„Ano, paní učitelka mě opravdu nenávidí proto, že posunuju význam evangelia, a přitom, kdoví, slouží Ďáblovi mnohem víc než já,“ usmál jsem se při vzpomínce na paní učitelku a přihodil ještě další příklad, „ale není sama.

Třeba takový pan Orlík v diskuzi pod článkem pana Stejskala doslova píše: ,Nápad M. Šupy je podle Bible ďábelské dílo a autor si řekl o prokletí: ,Kdokoli hlásá jiné evangelium, než apoštol Pavel a jeho spolupracovníci, budiž proklet.'

Kdokoliv hlásá jiné evangelium než apoštol Pavel, budiž proklet, haha!

Apoštol Pavel!

Kam se poděl Ježíš?

Má být proklet i Ježíš, protože hlásá jiné evangelium než apoštol Pavel, než pan Stejskal, než pan Orlík, haha?!“

Když jsem se dosmál, promluvil opět Kristus: „Ježíš má mnohem blíže k buddhismu než k evangeliu apoštola Pavla, pana Stejskala, pana Orla či paní učitelky.

Ježíš jako takový je symbolická postava, neboť každý člověk je Ježíšem. Kříž, který na sebe každý člověk bere, je jeho vlastní život, který je utrpením. To, co křesťané ve svém směšném elitářství berou jako doslovné Kristovo zmrtvýchvstání, není nic jiného úspěšná cesta k zániku tohoto utrpení.

Křesťané věří, že na konci světa vstanou z hrobů.

Ale proč by měli vstávat z hrobů, když jejich duše v žádném hrobě nejsou?

Ježíš, ten ve kterého věří, kterého si sami stvořili a jehož jménem posílají do pekla všechny ty, kteří neustrnuli v jejich naivní a vcelku banální víře, nikoho svou smrtí a svým zmrtvýchvstání nespasil. Každý se musí spasit sám. Ježíš vstal z mrtvých, zvítězil nad smrtí, ale lidé dál umírají zcela bez ohledu na to.

Proč Ježíš při svém pobytu nevzkřísil všechny mrtvé?

Protože nenastal ještě správný čas?

Nebo proto, že spása není život věčný, ale zánik?

Jen ten, kdo zanikne, jen ten je navěky spasen!“

Poslední slova Kristova mě docela vylekala.

„No jejda, ty zase od pana Stejskala dostaneš co proto! Vždyť to, co jsi teď řekl, je v naprostém nesouladu s biblickým učením!“ zvolal jsem vyplašeně.

„Jsem ten, kdo jsem. Biblické učení můžu mít docela na háku,“ řekl Kristus a vesele zašvihal svým ocasem, který se plazil po zemi zrovna jako vodní had Archibald z ráje