Časy jsou zlé, co si budeme nalhávat. Ani doma se člověk nemůže cítit v bezpečí před jadernou válkou. Říká se sice, že když to bouchne, máme si patama lehnout směrem k výbuchu, že prý to pomůže, ale co pak jaderná zima při té dnešní drahotě energií, protože nejednáme s Ruskem?
Ke všemu se potulují krajem všelijaká individua. Nabízejí k prodeji vykrmené husy. Ale bůhví, kde je ti lidé vzali, nikdo nemůže zaručit, že ty husy ve skutečnosti nejsou divoké, že se budou bránit jako šílené, až je člověk bude podřezávat jako to podsvinče.
Není den, abych někoho s husou v košíku nehnal pryč bičem od svého domu.
A teď zase na zápraží postávají nějací lidé, je jejich odhadem asi sto padesát tisíc.
„Co je, prodáváte husy? Vykrmené husy s tučnými játry?“ zeptal jsem se jich a vzal do ruky bič, „táhněte vy sebranko jedna!“
„Ne, přišli jsme kvůli Baštovi. Prezidentovi Baštovi!“ vykřikli ti lidé, když jsem je už stačilo přetáhnout několikrát bičem.
„Proč jste to neřekli hned, probůh?!
Já myslel, že jste nějací dezoláti!
Omlouvám se vám za ty rány bičem. Víte, já nemám torturu rád. Z principu. Žádnou torturu nemám rád. Strhávání nehtů, lámaní v kole, prostě všechno to, co teď dělají Nohavicovi. Včetně bičování. Víte, já jsem přesvědčen, že něco takového nemohou dělat dobří lidé. Ne, kdepak, to určitě nedělají dobří lidé!
Ale musel jsem vzít bič do ruky. Víte, ochomýtají se tady kolem všelijací lidé. Tlučou na dveře a nabízejí k prodeji vykrmené husy. Člověk od nich nemá chvilku klidu. Na takové platí jen bič, marná sláva. Myslel jsem, že jste jedni z nich.
Nevšiml jsem si, že nemáte žádné husy. Je to moje chyba. Kdybych to věděl, určitě bych vás bičem nepřetáhl a už vůbec ne po obličeji. Jak říkám, jakákoliv tortura se mi hnusí, jen velmi nerad držím v ruce vidle, protože se vždy najde někdo, kdo si na ně sám naběhne,“ omluvil jsem příchozím a objal je kolem ramen, „tak vy jste přišli kvůli prezidentovi Baštovi?“
„Ano, kvůli němu,“ přikývli příchozí a smekli své čepice, jako každý spokojený a vděčný člověk, který se modlí k Bohu všemohoucímu, „Ovládají Senát, díky ovládanému Ústavnímu soudu ovládají Poslaneckou sněmovnu a ovládají i Českou televizi. Ovládají všechno i ovládací autíčka!
Liberální totalitáři!
Naši jedinou nadějí je Bašta!
Jinak budeme v jaderné válce s Ruskem. Už jsme o tom mluvili s Vrablem i Havlem, říkali, že budou určitě volit Baštu, protože jsou pro mír.
Nohavica slíbil, že napíše o Baštovi písničku, bude se jmenovat To je bašta a bude v ní naprosto geniální rým bašta-basta, dokonce má být ten rým přerývaný!
Vyzýváme proto všechny ty, kteří z tribun deklarují erotickou touhu po věčném sjednocení pod vlajkou Kyjevské Rusi. Obracíme se na všechny, kteří jsou fyzicky aktivní na sociálních sítích a není jim osud naší země lhostejný: ,Vyjadřujte veřejně podporu v nezaměstnanosti jedinému vlasteneckému kandidátovi Jaroslavu Baštovi.
Vyzvěte k tanci své příznivce a mobilizujte všechny zvířecí síly, abychom udělali první, ovšem velmi výrazný krok, ke změně rodinných poměrů.
Jsme si jisti, že jeho volba bude přínosem jak pro zahraniční vztahy naší země, tak může být právě tím sjednocujícím impulsem, po kterém je tolik voláno do lesa!ʼ
Volte Baštu, komunisté ho taky volí! Volte ho už kvůli Nohavicovi!“
„Budu volit Baštu. Chtěl jsem volit Vitáskovou, ale zbyl mi Bašta. Nikoho jiného už na širém světě nemám. Havel je mrtvý, Dubček taky, zbyl nám už jen Bašta. Je to čestný a odvážný člověk. Jeho volbou chybu neuděláme.“ odpověděl jsem příchozím.
„To jsme vám zrovna chtěli říct. Že nám zbyl jen Bašta, čestný a odvážný člověk. Nikdo rozumný si nemůže přát jadernou válku. Kdo nechce jadernou válku, musí volit Baštu,“ radostně zvolali nově příchozí, když zjistili, že i já budu volit Baštu.
„Pravda někdy bolí a Bašta holt nastavil některým osobám nemilé zrcadlo. Nejspíš proto vyvolala jeho kandidatura na internetových diskusích tolik zbytečné hysterie... Ale hysterie nám mír nezaručí. Mír nám zaručí jen chladná hlava a jednání. A Bašta samozřejmě,“ řekl jsem se a podal příchozím bič, „tu máte, vezměte si to. Určitě to budete ještě potřebovat, já už to svinstvo nechci ani vidět.“
Tolik radosti, kterou vyvolal můj prostý dar, jsem už v lidských očích dlouho neviděl, naposled snad, když Rusko spustilo svou speciální vojenskou operaci. Teď, když je ta bída, stačí lidem k radosti málo.
Teď to byl bič, se kterým se dá dělat spousta věcí, když máte dobré bičiště, příště to bude už Bašta na Hradě, všichni v to doufáme, kéž by to byla pravda, ta a žádná jiná!
