Většinou je v čajovně ticho, ale teď v ní ticho nebylo, protože se čajovnou ozýval srdceryvný pláč.
Pan učitel mi plakal na rameni už hodnou chvíli. Pan učitel mi pláče na rameni poměrně často, ale tohle už bylo přece jen příliš. Konečně mi, po více než hodině, došlo, že ho něco trápí, že tohle bude skutečně něco opravdu vážného, nějaký extrabuřt, jak se říká mezi řezníky bez rozdílu pohlaví, že to prostě nebude jen tak.
„Snad vás něco netrápí, pane učiteli? Soudím tak podle vašeho pláče. Připadá mi mnohem intenzivnější než jindy,“ řekl jsem.
Pan učitel zvedl svůj obličej z mého ramene.
„Trápí mě pokrytectví!“ zaštkal.
„Tak to jsme, hrome, dva! Mě pokrytectví přímo sere!“ zaklel jsem a dodal, „tak například tohleto mistrovství světa ve fotbale, to je hotový festival pokrytectví!
Teda já z něho neviděl ani jedinou minutu, ale hodně lidí takové štěstí jako já nemělo!
Musejí se dívat na to pokrytectví v České televizi a není jim žádné pomoci, ba co hůř, sami se z nich stávají pokrytci, protože se na to dívají v České televizi!
Není nic horší než být pokrytcem nikoliv vlastní vinou!
Člověk dobře ví, že je pokrytec, ale nic proti tomu nenadělá, protože mu nic jiného nezbývá, než pokrytecky sledovat pokrytecké mistrovství světa v pokrytecké České televizi!
Němci jsou pokrytci a Bosák je pokrytec, všude je sousta pokrytců, kam se podíváte, pane učiteli, tam je jen samé pokrytectví, čestnost a upřímnost úplně zmizely ze světa!
Sere mě to pořádně, ale že bych kvůli tomu plakal, to zase ne, to prr!
,Pláč nedal nikomu svobodu!ʼ jak se zpívá v jedné ukrajinské písni.
A já to mám úplně stejně!
Nepláču, naopak, jsem hrdý na to, že já nejsem pokrytec!
Já nechytám v Bayernu, který sponzorují katarské aerolinky, já ne!
Já se nedívám na Českou televizi, já ne!
A vy, vy pane učiteli, vy pláčete sice pěkně, ale úplně zbytečně!
Copak vy jste pokrytec?
Nejste pokrytec, tak neplačte!
I kdyby všichni byli pokrytci, včetně mě samotného, vy pokrytec nikdy nebudete, za vás dám klidně ruku do vřícího magoráku.
A kdyby někdo přišel, a tvrdil, že jste ten největší pokrytec, tak mu plivnu do ksichtu a řeknu mu do očí: ,Na pana učitele mi nesahejte!ʼ
Neplačte, jako jste neplakal, když nedávno Uherský Ostroh dostal branku v poslední sekundě, načež šel zápas, ve kterém Uherský Ostroh vedl o tři góly, do prodloužení, v němž Uherský Ostroh opět dostal gól, takže zápas prohrál.
Bylo to smutné, velmi smutné, ale vy jste neplakal, neplačte ani teď!“
A pan učitel skutečně přestal plakat.
„Máte pravdu, musím být rád, že nejsem pokrytec jako všichni ostatní. To oni by měli plakat, kam až to dopracovali!“ prohlásil pan učitel a utřel si slzy smirkovým papírem.
„Přesně tak! To se musí zapít extramagorákem! Že nejste pokrytec!“ zvolal jsem, načež se čajovna opět ponořila do ticha, které bylo rušené jen naším labužnickým srkáním extramagoráku z ručně malovaných hořčičáků, které jsem zachránil z popelnice, div jsem v ní tehdy sám neskončil.
