Nastal konečně ten pravý, dlouho očekávaný čas a na tento svět přišel Mesiáš, seslaný samotným Bohem.
Lide ho hned poznávali, ale přesto chtěli důkaz, že je Mesiáš, aby se ve své víře, a ovšem i naději, ještě více utvrdili.
„Dokaž, že jsi Mesiáš! Zbav nás utrpení, proměň tento svět v ráj!“ křičeli na něho lidé jeden přes druhého.
„Hned to bude. Hleďte, zde je důkaz, že jsem Mesiáš. Pouhým, sotva viditelným stažením levého ústního koutku proměním tento svět ve věčný ráj!“ pravil Mesiáš a skutečně pouhopouhým, sotva viditelným stažením levého ústního koutku zničil všechen tento svět jaderným výbuchem takové nevídané síly, že se v jeho epicentru vmžiku vypařilo veškeré lidstvo a ještě některé Uranovy měsíce byly tímto výbuchem mírně vychýleny ze svých oběžných drah.
„Teď už snad není nikoho, kdo by nevěřil, že jsem Mesiáš,“ pravil spokojeně Mesiáš a tím se to celé skončilo, bylo po všem, netrvalo to od úplného začátku do úplného konce ani sekundu.
