„Když je žák připraven, učitel se vždy objeví!“ říkají zenoví mistři.
A učitel se opravdu objevil!
To bylo totiž tak!
Večeřel jsem brambory omaštěné lojem. Lůj byl vynikají a brambory ostatně taky. Když se uvaří, nechám je ještě chvíli v hrnci, který pečlivě zabalím do svetru a ještě schovám pod peřinu. Ale předtím do hrnce přihodím ještě lůj, kterým brambory příjemně nasáknou.
Tak už to dělám soustu let, přinejmenším od roku 2014. Ale nikdy jsem si u večeře nepustil rádio. Až teď. Jedl jsem brambory maštěné lojem, vychutnával každé sousto. A najednou mne napadlo, že bych si mohl u večeře pustit rádio.
„A když už si pustím rádio, musím si pustit Radiožurnál!“ napadlo mě zcela bez příčiny.
A ruka sama zapnula staré zaprášené rádio, které bylo naladěné právě na Radiožurnál. Ale mě to vůbec nepřekvapilo, jako bych to dopředu už všechno věděl, že na rádiu, které nehrálo dobře už dvacet let, bude právě Radiožurnál, který jsem si chtěl poslechnout.
Radiožurnál právě vysílal nějaký pořad. Ten pořad se jmenoval Příběhy 20. století. V tom pořadu se mluvilo, co si mnozí lidé museli vytrpět během základní vojenské služby před rokem 1989.
Téma to bylo velmi zajímavé, jenom mě v souvislosti s ním napadlo: „Je opravdu náhoda, že tohle téma zařadila veřejnoprávní rozhlasová stanice do svého vysílání až týden po skončení prezidentské volby, zrovna když večeřím brambory omaštěné lojem?“
Ač byly brambory i lůj skvělé, nedokázal jsem si na tuto otázku odpovědět.
A v tu chvíli jsem si vzpomněl na Ladislava Jakla.
A to už náhoda nebyla, protože, když je žák připraven, učitel se vždy objeví!
Totiž kolem mého domu, ačkoliv bydlím na vesnici, jela právě pivní tramvaj. A v té tramvaji, na místě řidiče, seděl Ladislav Jakl, člen Rady pro televizní a rozhlasové vysílání.
Učinil jsem znamení a pivní tramvaj na to znamení zastavila.
Ladislav Jakl vystoupil z tramvaje a já mu, učiteli, položil otázku, na kterou jsem nedokázal odpovědět: „Je opravdu náhoda, že veřejnoprávní rozhlasová stanice zařadila do svého vysílání téma služby v ČSLA, až týden po skončení prezidentské volby?“
Ladislav Jakl si odhrnul vlasy, které mu spadly do čela, a pravil: „Ve skutečnosti neexistují žádné náhody, existuje jen synchronicita a vše se děje z nějakého důvodu. Všechno v našem životě souvisí se vším, veškeré události našeho života jsou synchronně propojeny skrze vesmír.
Kdykoliv jsme synchronní s něčím, po čem opravdu toužíme, je větší pravděpodobnost toho, že se naše touha nakonec splní.
Synchronicita, o níž právě mluvím, se nejvíce projevuje u těch, kteří v ní bezmezně věří.
Když začneme synchronicitě rozumět, když se do ní ponoříme, když si budeme schopni sami dohledat spoustu informací na internetu, začneme vidět věci ne jako běžný člověk, ale jako někdo, kdo věří zákonům synchronicity, budeme schopni hlubšího spojení s naší vlastní vnitřní synchronicitou.
V důsledku toho se nakonec nemusíme příliš snažit, aby se staly věci či události, po kterých toužíme. Zkrátka, budeme-li věřit, že věci se stanou, pak se skutečně stanou, aniž bychom vyvíjeli jakékoliv úsilí.
Tím chci říct, že pokud věříme zákonům synchronicity, budeme schopni hlubšího spojení a vysílání silných odkazů na duchovní úrovni. Kromě toho se staneme lepšími lidmi, (neplést, moc prosím, s lepšolidmi!) budeme sebejistější a připravenější pro jakoukoliv aktivitu, pro níž se rozhodneme.
Skutečnou odpovědí je, že náhody neexistují. A to, co vnímáme jako náhodné události a jevy , má své příčiny a vysvětlení. Vše, co se děje, se děje z nějakého důvodu. Vždy existuje důvod či souvislosti, které nás přivedou k tomu, že si pustíme rádio ve vesmírem a jeho zákonitostmi v přesně určený čas.
Náhoda je jen naše iluze!
Naše minulost, přítomnost a budoucnost jsou vzájemně propojeny, a proto vysílal Radiožurnál pořad o ČSLA právě ve chvíli, kdy jsi pocítil nutkavou touhu pustit si rádio!
Akceptuj synchronicitu, jak se projevuje ve skutečném, každodenním životě a považuj ji za způsob, kterým se nás snaží duchovní a univerzální inteligence neustále učit, spojit se s námi, projevit nám lásku, podporu a pomoc!“
Dav mi odpověď mi na moji otázku, vrátil se učitel Ladislav Jakl zase do pivní tramvaje, sedl si za řídící pult a frčel dál, zanechávaje za sebou vyjeté koleje v čerstvě napadeném sněhu.
Svým dnešním blogem nechci rozhodně říci, že Petr Pavel v prezidentské volbě zvítězil jen díky přízni vesmíru a především synchronicitě, a že se Andrej Babiš a jeho tým nedopustili během prezidentské kampaně řady chyb. Nicméně s obhajobou toho, že vesmír během letošní prezidentské kampaně objektivní a nestranný nebyl, protože politika prostě není fotbal či počasí, souhlasit nemohu.
Časem by totiž takový přístup mohl vést k tomu, že by ve volbách nevyhrávala demokracie, ale synchronicita, kterou jsem okusil i já, když jsem si týden po prezidentských při večeři zapnul rádio a byl tam pořad o ČSLA...
