JUDr. J. Rajchl vyráží v čele českého lidu do boje proti bídě!

Bída to už má spočítané. Levný ruský plyn ji hezky zakroutí krkem. A pak bude i na důchody, i na platy učitelům, skončí se výprodej naší překrásné země, naše děti a vnoučata si budou žít, zásluhou J. Rajchla, jako prasata v žitě

Judr. Rajchl se choulil v roztrhaném vaťáku, Zwyrtek měl na sobě raději rovnou dva norkové kožichy, aby neumrzla.

„Brr, máte tady zimu!“ otřásl jsem se a povytáhl si rukávy svetru, abych do nich schoval ruce, které mne velmi zábly.

„Copak zima, na tu si člověk zvykne, prostě má na sobě pořád vaťák,“ povzdechl si JUDr. Rajchl a dodal, „ale horší je bída, na tu si člověk nezvykne nikdy!“

„Není mravně devastující žít v chudobě, je mravně devastující žít v bídě,“ povzdechla si Zwyrtek a zabořila se do kožichů tak, že se v nich takřka ztratila.

„Ano, to říká Dostojevskij, fujtajbl! Chudoba nevadí, vadí bída,“ odplivl jsem si.

„Takovou bídu nepamatuju, a to jsem byl v Trikolóře,“ přiznal Rajchl.

„Ani já takovou bídu nepamatuju, co je teď. Jsme svědky degradace posledních zbytků vlastenectví a národní hrdosti. Chtějí nás nechat vyhladovět, zchudnout a vymřít. Už toho je skutečně dost. Opravdu nepatříme k těm, kterým to nevadí a nevnímají to. O tom, že za to může Putin, může hovořit jen úplný hlupák. Za toto si můžeme sami,“ pronesla Zwyrtek.

„Ano, je to bída,“ přikývl jsem a obrátil se prosebně na JUDr. Rajchla, „musíte s tím něco udělat!

Proč právě vy? Protože jste v posledním půl roce velmi intenzívně pracoval. Jezdil jste do regionů, setkával se s lidmi a plnil pitevní sály. A nebyl jste na to sám, kolem vás se sešla celá řada tajných spolupracovníků, kteří nechodili schůzovat, ale lepit slevové letáky. Kteří neseděli kolem prostřeného stolu a běhali nazí venku, aby ty sály naplnili.

Za poslední půlrok vznikla celá podpůrná struktura, která nasbírala zkušenosti, jak se dělají setkání, jak se komunikuje na fejsbůku, jak se dělá reklama a jak se to celé koordinuje. Já říkám, musíte to udělat vy, protože vy jste ta viditelná osoba, ale za vámi stojí celá řada dalších lidí, díky kterým to tak je.

Musíte uspořádat demonstraci, která nebude jen hemžením a sněním o tom, jak národ povstane. Musí být za tím kupa práce. Neplacení koordinátoři, co vypravují plné autobusy příslušníků Lidových milicí… Musí být za tím půl milionu letáků, které se vylepovaly, dávaly do schránek či jinak distribuovaly. Musí být za tím práce ajťáků, jak zvýšit dosah a čtenost. Musí být za tím organizovaná činnost mnoha lidí, kteří uvěřili, že to má smysl.

A my, až přijedeme na Václavák, tak uvidíme, že na pódiu není žádná reklama strany PRO. Protože tohle nebude stranická akce. Tohle bude akce Česko proti bídě. Nejedeme vám tam dělat preference. Jedete tam kvůli svým dětem a vnoučatům. Mají tam být české vlajky. Tečka. Jen české vlajky. Jdeme tam za naší vlast, protože to je víc, než stranická příslušnost a osobní postoje.

Jedeme tam, abychom se přiznali k naší zemi, k jejím základním fundamentům, abychom se přiznali k českým hodnotám a českým snům. Jedeme se pokusit zvrátit výprodej té nejkrásnější země světa, naší země. Jedeme tam, aby našim vnoučatům zbylo víc, než jen to, že sice nebudou nic vlastnit, ale budou šťastní.

Kdo tam přijede, tak říká celému světu, těm, kteří mu vládnou, že to ještě nevzdal, že se s ním dá v budoucnu počítat, že se nebojí práce a je připraven pomoci při obnově.

Vy máte prostě představu, jak se takové věci dělají, jak to má vyznít a kam to má dál směřovat. Vy máte vytvořenou podpůrnou strukturu ve které lidí přibývá a neubývá… a máte je v celé republice. Váš tým umí sehnat půl milionu letáků, umí zařídit desetitisíce a statisíce shlédnutí na fejsbůku, umí koordinovat autobusy a dělat tisíce dalších drobných prací, které nikdo nevidí, ale bez kterých to nejde.

Tímhle se bude vaše demonstrace liší od těch předchozích. Kromě srdíčka v tom bude i práce. Pořádný kus práce. Vaší práce“

JUDr. Rajchl si zapnul vaťák u krku a přikývl: „Ano, uspořádám demonstraci. Proti bídě. Kdo jiný než já a kdy jindy než teď?

Zabráním výprodeji této krásné země!“

„Moc vám děkuji!“ poděkoval jsem vděčně zachránci naši české země a vroucně mu políbil ruku, „ale demonstrace je jen začátek, hlavně se musí jmenovat vláda odborníků, v jejímž čele budete stát.

A jelikož štěstí přeje připraveným, připravil jsem pro vás návrh zákona, který je nutné okamžité přijmout, aby se zabránilo výprodeji naši země. Jmenuje se to Zákon pro nápravu nouze českého lidu a státu. Tímto zákonem se sněmovna sama zbaví všech pravomocí a předá veškerou moc do vašich rukou.

Už je nejvyšší čas, aby ti, co posílají zbraně na Ukrajinu, byli po zásluze potrestáni!

Proto jsem vlastně přišel, abych se zeptal, jestli takový zákon není protiústavní.“

„Ne, není protiústavní. Mně můžete věřit, já jsem právnička,“ potvrdila mi Zwyrtek, že mnou JUDr. Rajchlovi přinesený zákon není protiústavní.

„To jsem rád!“ zavýskl jsem a sáhl do chlebníku, „jo, abych nezapomněl, tady jsem vám přinesl máslo. Akorát je v té zimě, co tady máte, tvrdé jako diamant.“

Ale naštěstí JUDr. Rajchl i Zwyrtek měli dobrý chrup. Jen na chudáka Vrabla se nedostalo, tomu jsem máslo nepřinesl. Dvěma žebrákům člověk ještě almužnu dá, ale živit tři žebráky, to je už i pro Rothschilda příliš.