Byl to jeden z těch dnů, kdy jsou vlaky do Prahy natřískané, protože se v nich zase do Prahy sjíždějí lidé ze všech koutů, aby v hlavním městě mohli opět bojovat tu proti drahotě, tu proti bídě, nebo rovnou proti diktatuře a nastupující totalitě, které je nechce pustiti ani do Národního muzea bez placení.
Proto i vlak, kterým jela Lenka, na které se bída taky již notně podepsala, byl natřískaný k prasknutí, nejvíc pak hajzly, kde nebylo k hnutí.
Ale Lence to nevadilo, protože všichni lidé, kteří se na ni v malém prostoru hajzlu mačkali, měli ne jednu, ale dvě vysoké školy, a nejen vysoko školy, ale všichni byli i PhD.!
Ač na hajzlu, ocitla se Lenka mezi skutečnou elitou národa!
„Musíme s tou bídou zatočit! Jednou provždy!“ shodovali se tito lidé se dvěma vysokými školami a titulem PhD.
„A taky musíme chtít mír,“ poznamenala Lenka skromně.
„Ano, my všichni chceme mír! Musíme uspořádat v Česku mírovou konferenci, nad kterou převezme patronát ruský prezident Prigožin,“ souhlasili tito lidé s Lenkou, jako by byla jednou z nich, jako by měla taky dvě vysoké školy a titul PhD a opravdu, Lenka se toho za dvě hodiny dozvěděla na hajzlu ve vlaku víc, než ze všech e-mailů, kterých ji posílal její známý z Melbourne padesát denně, protože měl nadhled.
A když Lenka pak došla chvatně na Václavské náměstí, stáli všude kolem ní lidé se dvěma vysokými školami a všichni byli PhD. a všichni už měli plné zuby nesnesitelné bídy a všichni chtěli věčný mír a bylo těch lidí na Václavském náměstí rovných 175 000, stejně jako když v únoru 1948 oznámil Klement Gottwald, že prezident Beneš přijal demisi zrádcovských ministrů.
„Demisi! Demisi!“ křičela i Lenka spolu s dalšími lidmi se dvěma vysokými školami a titulem PhD.
A snad by vláda nakonec demisi i podala, aby uvolnila své místo vládě odborníků, která by si už s bídou dokázala hravě poradit, kdyby se přímo z nebe nesnesly na Václavské náměstí nepředstavitelnou rychlostí dvě, nebo tři rakety, které s ohlušujícím rámusem vybuchly přímo mezi všemi těmi lidmi s dvěma vysokými školami a titulem PhD., takže už nebylo nikoho, kdo by se mohl dožadovat demise, kdo by protestoval proti bídě, ba nebylo už ani žádných odborníků, kteří by tvořili vládu odborníků, protože všichni tito odborníci zde byli rovněž přítomni, protože taky chtěli demisi a taky chtěli mír jako Lenka...
„Ty rakety, to byly Kinžaly. Patří mezi šest nových strategických ruských zbraní, které mají zaručit světový mír. Kinžály, které zasáhly demonstraci proti bídě, byly odpáleny nejspíše z ruských letounů dislokovaných v Kaliningradské oblasti.
Rusko Kinžaly odpálilo, protože zvolení válečného štváče Pavla českým prezidentem bylo otevřeným vyhlášením války Rusku, a proto se jakýkoliv cíl v České republice stal pro Rusko legitimním vojenským cílem. A jelikož nebyla na demonstraci proti bídě žádná ruská vlajka, považovalo Rusko tuto demonstraci automaticky za protiruskou, vyvolávající hysterii a nenávist vůči Rusku, tedy v podstatě za českou verzi ukrajinského Majdanu zorganizovanou zahraničními agenty a nepřátelskými zpravodajskými službami a proto ji zlikvidovalo zcela v souladu s mezinárodním právem, neboť se tím cítilo ohroženo, “ napsal mi k tomu jeden známý, který rovněž bydlí v Melbourne a má proto přehled.
Škoda, že demonstrace proti bídě stala legitimním vojenským cílem. Tentokrát už k té demisi opravdu moc nechybělo a to ještě ani neměla proslov Zwyrtek-Hamplová, už to bohužel nestihla. To víte, supersonické Kinžaly, to je hned, padají z nebe a rozsévají mír, protože výsledkem každé války je vždy nakonec mír...
