Sobota 11. března 2023 byla pro naši zemi dobrým dnem.
Zbídačené davy majitelů nejméně dvou vysokoškolských titulů, o titulu PhD. snad jako o naprosté samozřejmosti ani netřeba mluvit, se shromáždily na Václavském náměstí, aby silou své vůle zbořily zkorumpovaný režim ovládaný fialovou vojenskou juntou a na jeho rozvalinách obnovily vytouženou svobodu a jednou provždy skoncovaly s bídou.
A podařilo se!
Podařilo se to i díky mrtvému docentu Ševčíkovi, který byl surově ubit policisty u Národního muzea, jen kousek od místa, kde burcoval národ svou zápalnou obětí Jan Palach.
Ubití nebohého docenta Ševčíka vyvolalo vlnu spravedlivého hněvu lidu, který rázně zatočil s fialovým hnusem a jeho pomahači, všemi těmi provládními satiriky. Ubití nebohého docenta Ševčíka bylo oním dlouho očekávaným signálem, jenž zažehlo plamen revoluce proti nenáviděnému signalistovi, revoluce, která se jako očistný požár šířila po celé zemi a všech sociálních sítích.
Lidé, zahnáni bídou do kouta, ztratili konečně strach a začali spontánně strhávat ze všech budov modrožluté hadry, symbol nenáviděné totality.
„Chceme mír!“ skandovali přitom a obsazovali všechny důležité instituce, poštami v těch nejzapadlejších vískách počínaje a továrnami, patřícími nenáviděným nadnárodním společnostem, konče.
Nic z toho by nebylo, nebýt soboty 11. března 2023, dne, jehož význam je srovnatelný s dnem, kdyby zavražděn kníže Václav, který se tak stal svatým. Jako se stal svatým kníže Václav, stali se i svatými všichni, kdož v tento slavný a nejvýznamnější den naší slovanské historie stáli na Václavském náměstí.
Byl jsem jedním z těchto svatých a dobře si pamatuji, že jsem nepřišel na Václavské náměstí, abych něco bořil. Přišel jsem tam, abych budoval naši vlast, očištěnou od všech zrádcovských elementů, sudetských Němců a především ukrajinských fašistů, kteří se, s požehnáním vlády fialové hnusu, roztahovali po naší vlasti a strkali nám pod nos fašistické symboly pluku Azov.
Ano, přišel jsem na Václavské náměstí, abych budoval novou, svobodnou vlast, v jejíž čele budou stát skuteční odborníci, abych budoval naši zemi, v níž už nebude existovat žádná bída, a v níž nebude nikoho mučit strach z války, v níž se lidé už nebudou bát říct nahlas své názory.
A všechny mé sny, mé touhy, se splnily.
Není už bídy, není už války!
Žijeme v míru a všem je nám blaze!
Vláda odborníků se stará o naši zemi s péčí řádného hospodáře a není nikoho, kdo by se bál projevit svůj názor, není nikoho, kdo by se nebál otevřeně říct, že už nejsme otroky americké vlády, že jsme konečně svobodní.
Sám se ptám lidí, jestli jsou šťastní.
A lidé mi sami odpovídají: „Ano, jsme šťastní, když už teď neexistuje jediná správná pravda, když si můžeme nahlas říkat, co chceme, když můžeme svobodně odsuzovat zločiny, kterých se dopustili Američané a jejich domácí přisluhovači, kteří zdevastovali naši zemi, kterou teď znovu budujeme.“
A já jim na tom říkám: „V pořádku. Tak to má být. Lidé musí možnost říct otevřeně svůj názor. Liberálně demokratická totalita zakazovala lidem myslet, ale my lidem nic nezakazujeme.
Myslíš si, že ruský levný plyn je nejlepším lékem na bídu?
Tak to řekni nahlas!
Myslíš, že už nesmí nikdy dojít k tomu, aby u nás ještě někdy vládla polovojenská junta brutálně potlačující jakýkoliv názor?
Tak to řekni nahlas!
Chceš tomu aktivně napomáhat, chceš budovat naši vlast?
Tak tomu aktivně napomáhej, buduj novou vlast, nejlépe tak, že nahlásíš každého, kdo negativně smýšlí o svobodě slova, kdo by ji chtěl omezovat cenzurou, kdo by chtěl návrat starých totalitních pořádků!
Ano, nahlas každého, kdo není spokojen s novými budovatelskými poměry, kdo zpochybňuje odbornost odborníků, kteří nám vládnou, kdo sabotuje naše budovatelské úsilí!
Pomáhej budovat naši novou vlast, a pak budeš sám svobodný, protože budovatelská práce osvobozuje, protože budovatelská práce je nejlepším lékem proti bídě!“
A není nikoho, kdo by se mnou nesouhlasil, protože každý cítí důležitost své občanské povinnosti budovat naši vlast, kterou mu ukládá právě jeho svoboda, již jsme pro každého občana, my svatí z 11. března 2023, tak krvavě vybojovali u Národního muzea.
Ti, co o nás lhali, že jsme přišli bořit, odsoudil spravedlivě soudce nejvyšší, sám lid, toužící po demokracii a svobodě, když je navždy vymazal ze své paměti. A já nyní sloužím tomuto lidu, pomáhám budovat naši svobodnou vlast. Naslouchám tomu, co si lidé myslí, co říkají, abych tak bděl nad jejich svobodou.
Jak jinak se pozná svoboda, že lidé mohou nyní říkat, co se dříve báli vyslovit nahlas?
A musím to zaklepat, všichni už pochopili, že svoboda znamená to, že nyní mohou nahlas říkat to, za co dřív byli fialovým hnusem zavíráni, vyhazováni z práce, nebo rovnou brutálně biti liberálnědemokratickými fašisty .
A to je dobře, protože tam, kde je svoboda, tam, kde už není bídy, tam už není proti čemu protestovat, tam se mohou lidé plně soustředit na práci, na budování naší lidové demokracie, ve které táhneme všichni za jeden provaz, abychom na něm sami jednou neviseli.
