Pojďme společně pomoci těm, kteří bohužel podlehli nesprávným názorům

Vypjatá atmosféra posledních dní na blogu nás vede k přesvědčení, že chybující jedince je třeba nejen jasně odsoudit, ale též jim nabídnout návrat do slušné společnosti a poprosit známého z Melbourne, aby jim taky posílal e-maily

            Nerad to říkám, ale napjatá situace na blogu, a vlastně i ve společnosti jako takové vůbec, se bohužel velmi negativně podepsala i na panu Ladislavu Pokojném.

            Vyhlášený smíšek, jehož smích a vtip dokázal spolehlivě zahřát vyhladovělé občany mrznoucí ve svých bytech (to už nikdo nevyčíslí kolik lidských životů, stejně jako bernardýni se soudky rumu pan Pokojný takto zachránil), se náhle zničehonic zachmuřil.

            A kdyby jen to, pan Pokojný teď i velmi často plakal, hlavně při věšení, či žehlení prádla. Ano ta milá, věčně se usmívající tvář pana Pokojného byla nyní zalita slzami zrovna tak, jako tváře ruských vojáků, jimž právě padl v boji s fašisty, kteří na Ukrajině zavádějí záchody pro třetí pohlaví, nebo rovnou celé národy očkují  proti covidu, další kamarád, nebo dokonce velitel čety.

            Bylo to skutečně hodně depresivní, ta proměna pana Pokojného..

            „K čemu je dobrý můj vtip, mé nadání pro jemný a přitom inteligentní humor, když stejně všechny nedokážu přesvědčit o jedině správné pravdě?

            Chci lidem ušetřit práci, aby si nemuseli dohledávat informace na internetu, vždyť ani ta data nejsou zadarmo. Chci, aby si známí v Melbourne mohli konečně odpočinout, a nemuseli ve dne v noci psát a rozesílat e-maily.

            Ale stejně to nepomáhá!

            Můj humor není všemohoucí!“ zoufal si pan Pokojný

            „Mnoha lidem jste ale určitě pomohl. Už netápou, nebloudí bezcílně životem. Už konečně spatřují v liberální demokracii jedinou možnost důstojné existence, už neblouzní po nocích o svobodě, která přijde z východu, už neblouzní o společnosti, které záleží na lidech, už netouží po tom, aby byl mír, už vědí, že mír je možný, jen když se zbrojí, když se přejde na válečnou ekonomiku, protože jedině zbrojení a velká armáda je zárukou míru a přátelství mezi národy.

            Ano, pane Pokojný, díky vám spousta lidí už ví, že za liberální demokracii a její výdobytky je třeba bez přestání bojovat.

Spousta lidí si, díky vám, pane Pokojný zpívá jako jeden muž: ,Povstaň, obrovská EU, povstaň na smrtelný boj! S dezolátskou temnou silou, s prokletou hordou! Ať se blahodárná síla vzdouvá jako vlna! Začíná liberální válka, svatá válka!

Jako dva opačné póly, ve všem nepřátelské. My za jas a svět se bijem, Oni - za vládu temnoty! Nechť spravedlivý hněv vzrůstá jako vlna, začíná liberální válka, Svatá válka! Budeme vzdorovat nepřátelům všech správných myšlenek. Dezolátům a dezinformátorům, svůdcům lidu! Nechť spravedlivý hněv vzrůstá jako vlna, začíná liberální válka, Svatá válka!

Nesmí ta černá křídla létat nad naší vlastí, její rozlehlé pláně nesmí nepřítel pošlapat. Shnilým špinavým chcimírům proženeme kulku čelem, tomu odpadu lidstva stlučeme pevné rakve! Celým srdcem celou duší za EU naší milovanou, a náš obrovský Eurosojuz! Vstává EU ohromná, vstává na smrtelný boj, s temnou dezolátskou sílou, s tou prokletou hordou!‘

            Ano, přiznejme si, pane Pokojný, že nebýt vás, vašeho vtipu, tak si tuto milovanou Nohavicovu píseň nezpívá zdaleka tolik lidí!“

            Ale pan Pokojný zoufale zamával svým lidským trupem: „Dokud si ji nebudou zpívat všichni, jako by si ji nezpíval nikdo!

Dokud ji nebude zpívat jeden jediný člověk, jako by všechna vejce v košíku byla pořád zkažená!

Můj vtip už tady nic nezmůže!

Víc než milión vtipů je jeden jediný čin!

Musím lidem ukázat cestu svým činem!

Musím být jako Palach!

Musím přinést zápalnou oběť, aby se všichni vrátili do správné společnosti.

Nesmíme už nechat na těch, co dosud bloudí, aby se rozhodli sami. Musím rozhodnout za ně, protože oběť, kterou přinesu, stejně jako Palach, nebude možné odmítnout!

Podívejte, co mám!“

„Proboha, pane Pokojný, vždyť vy máte suchý líh!“ vykřikl jsem, protože mi pan Pokojný ukazoval suchý líh, jehož kostku držel ve své levé dlani.

„A taky mám zapalovač!“ zvolal pan Pokojný a vytáhl si z úst opravdový jednorázový zapalovač s větruodolným plamenem pro zahradní grily.

Ale to už jsem na nic nečekal.

Vyrazil jsem panu Pokojnému suchý líh i zapalovač z ruky, hodil na něj hasící deku, a povalil jej na zem, abych zabránil případnému šíření plamenů.

„Zbláznil jste se, pane Pokojný? Další Palach, to by nám tak chybělo! Hned by se toho někdo chytil a začal by šířit váš dopis na rozloučenou, ve kterém by se psalo, že jste se upálil za mír na Ukrajině! Něco takového vůbec nepotřebujeme!  Aspoň ne teď, když ještě nemáme všechno pod kontrolou, když se nám ještě nepodařilo uhasit všechna ohniska občanského odporu!“ domlouval jsem klidně a pokojně panu Pokojnému.

A když pana Pokojného nakládali do sanitky, tak se konečně usmál, Ano, byl to zase ten starý dobrý smíšek. A pak se dveře sanitky zabouchly a sanitka se s kvílením rozjela. 

Přejme si, aby dojela včas!