Do plynu!

Samozřejmě do toho rajského. Plynu! Ne protlaku! No, tak lidi, neblázněte a dejte si na hlavu šátky, ať je sranda!

V jednom domku žili babička a dědeček.

Byli sami jako ten bůh na výsostech. Nikde nikdo, jen jednou za měsíc prostrčila jim pošťačka pod dveřmi důchod. Děda bral po poslední valorizaci patnáct tisíc, babička dvanáct.

Jinak nic.

„Na různých místech Prahy, převážně v podchodech a podzemních parkovištích probíhají demonstrace apriorních odpůrců Merkelové. Jsou nazí a bičují se na protest proti proti burkinám a  taky proti společné evropské armádě,“ řekl dnes odpoledne děda, který všechno věděl.

„„Za svou politickou i vědeckou kariéru neudělala Angela Merkelová nic, s čím bych mohla souhlasit. Až ji budou Němci odstraňovat kleštěmi nebo kalašnikovem, já jim budu fandit,“ řekla babička, která toho taky věděla dost.

„Poslyš, co kdyby sis dala na hlavu šátek?“ řekl děda po chvíli mlčení.

„Co tě nemá, dědo! Vždyť to by byla lautr sebevražedná politika,“ řekla babička taky po chvíli mlčení.

„Co tě nemá, babičko! Dřív nosily na venkově všechny ženy šátek. Třeba i do kostela. To byly časy! Faráři dostávali peníze od komunistů, a v kostele seděly ženy v šátcích a nikomu to nevadilo, hehe!“ uchichtl se děda.

„Když jinak nedáš, dědo, ty přece všechno víš,“ souhlasila babička a skryla si vlasy bílé jako mléko pod květovaný šátek, „tak co, dědo, jak se ti líbím?“

„Vypadáš jak po mrexitu, hehe!“, zasmál se děda a řekl, „tak, když už máš ten šátek, můžeme si konečně zažádat na krajském úřadu do rajského plynu.

Co říkáš, babičko?“

Babička se štěstím rozzářila: „Zrovna na to myslím, dědo!

,Jsme už staří, nepotřební, jen zbytečně pobíráme důchod, k čemu je nám život? Měli bychom si zažádat do rajského plynu!’ zrovna si říkám v duchu.“

„Trvá to jen chvilku. V tom rajském plynu. A pak, zničehonic, je po všem, jako když králíka udeříš hřbetem dlaně za krk. Kdo se bojí, nesmí do plynu! Ještě, že máš na hlavě šátek, babičko, to nás vezmou přednostně,“ radostí zavýskl dědeček.

„Jen aby ten rajský plyn nebyl taky lež, a my nespolkli uzenou makrelu i s navijákem,“ obávala se babička.

„Když to bude lež, tak se oběsíme. To je prašť, jak uhoď! Slyšíš, babičko, to už nám tak jako tak staví šibenici, šibeničku!“ zvolal dědeček.

„Slyším, dědečku! To už nám staví šibeničku! Jen aby nás unesla!

Víš ty, co, dědečku?

Já si ten uzel na šátku pořádně utáhnu, aby mi ho ještě někdo neukradl.

Co ty na to?“ zeptala se babička dědečka.

Ale dědeček už neodpověděl, protože ho právě přijal prezident Miloš Zeman. Jedno ucho měl větší a druhé menší, vůbec stál nějak nakřivo, ale to dědovi nevadilo.

„Hlava státu je hlava státu, marná sláva! Co na tom, že má jedno ucho větší a jedno menší, že stojí na křivo!“ myslel si děda, a měl, na rozdíl od ČT, pravdu.