EET poslouží živnostníkům víc než dobře

Blogerka M. Šichtařová se ve svém článku ptá, komu poslouží EET. A já na to ve svém článku odpovídám celou větou

Každých deset let, vždy týden před všemi svatými navštívím svého dobrého přítele, dlouholetého živnostníka Kuzmu Kuzmiče.

Navštěvoval bych ho i častěji, kdyby ovšem Kuzma Kuzmič nebydlel a neprovozoval svoji živnost na druhém konci našeho kraje (zrovna nedávno u nás proběhly volby, máme nového hejtmana, který konečně rázně zatočí s nepřizpůsobivou holotou!).

Já žiji a lenoším v severní, o poznání hornatější a neúrodnější části, kdežto Kuzma Kuzmič, žije a pracuje od rána do večera v jižní, o poznání rovinatější a úrodnější části našeho kraje. Dělí nás od sebe lán světa, bez přehánění snad i dobrých sto dvacet nebo sto třicet kilometrů vzdušnou čarou, proto navštěvuji svého dobrého známého Kuzmu Kuzmiče vždy jen jednou za deset let.

Od našeho posledního setkání se Kuzma Kuzmič, i dům  ve kterém žije, náramně změnil, málem jsem ho nepoznal.

Místo udřeného, extrémně stresovaného, směšně malými výdajovými paušály umořeného, jakož i jinak státem finančně utiskovaného živnostníka, který pochybuje o smyslu své činnosti, který bez přestání vyhrožuje celému světu, že „všeho nechá, vykašle se na vlastní iniciativu, a nechá se zaměstnat v Kvasinách, kde si u pásu vydělá třicet tisíc měsíčně a ještě mu bude zaměstnavatel přispívat na důchod!“ měl jsem před sebou optimismem a energií sršícího, takřka již padesátiletého muže, jehož dům se skvěl novou fasádou, ba dokonce měl i měděný hromosvod, což nikdy předtím nebývalo.

„Kuzmo Kuzmiči, příteli, málem jsem vás nepoznal, přiznávám!“ řekl jsem s úsměvem, když mne Kuzma Kuzmič přijal ve svém domě, zatímco jeho mladá žena, kolem které se motali dva caparti, nosila na stůl nejvybranější lahůdky, „snad jste nešel skutečně pracovat do Kvasin, nepověsil svoji živnost na hřebíček?“

„Kdeže Kvasiny! S tím dejte pokoj! Dřít na tři směny za čtyřicet tisíc měsíčně jako otrok!“ mávl Kuzma Kuzmič rukou, pohladil ženu, jež si mu sedla na klín a pokračoval, „vzpomínáte si na EET?“

„EET?“ zeptal jsem se zamyšleně.

„Ano, EET. Elektronická evidence tržeb,“ přikývl Kuzma Kuzmič.

„Elektronická evidence tržeb?“ zopakoval jsem po něm a pak si přece jen vzpomněl, „ale ano, už si vzpomínám! Při mé poslední návštěvě před deseti lety jste na to EET strašlivě nadával.

Ano, je to tak!

To ono, to EET bylo poslední kapkou, jak jste tvrdil, to ono vás tak rozčílilo, že jste vyhrožoval tím, že se na všechno vyserete, že půjdete dělat do Kvasin.

,Napřed nám snížili paušály, a teď to zkurvené EET! Jednají s námi, jako bychom byli zloději!‘ křičel jste celý rudý.

Dobře si už na to vzpomínám!

,Snad nebude tak zle. Vzpomeňte si jen, Kuzmo Kuzmiči, na druhý penzijní pilíř! Takové haló kolem toho bylo a dnes?

Dnes kde nic, tu nic,‘ snažil jsem se vás uklidnit.

Ale vy jste pořád vedl svou.

Ano, tak to bylo, pořád jste si vedl svou!

,Já se jim na to vyseru, dávat lidem práci,!‘ křičel jste jako pominutý, chytl mě za ramena a cloumal mnou, ,vy jste inteligentní člověk.

Řekněte mi, jak může nějaká strana, nějaké pitomé hnutí, které získalo ve volbách devatenáct procent, protlačit takovou hovadinu!‘

A já vám na to odpověděl: ,Ale to je přece podstata a princip politiky.

Je zde přeci cosi jako multiplikační efekt, jestliže je strana, která získala jen devatenáct procent hlasů, ve vládě, pak je to stejné, jako kdyby získala víc jak padesát procent, protože se podílí na výkonu moci.

To je přece princip demokracie, Kuzmo Kuzmiči!

Kdyby ve volbách získala devatenáct procent, dejme tomu, ODS se slibem že všem živnostníkům zruší daně, aby se podpořilo podnikání, a pak je opravdu zrušila, takže živnostníci by žádné daně neplatili, tak byste jistě nenamítal nic proti tomu, že se ODS, ačkoliv dostala jen devatenáct procent, plní svůj volební program, a nedopouští se tak mnichovské zrady na svých voličích.

A pak, nezapomínejme na to, tím samozřejmě nemyslím vás, Kuzmo Kuzmiči, že dobrá půlka živnostníků funguje v rámci švarc systému, takže práci krom sebe nikomu nedává, a přitom výdajový paušál jim bohatě stačí na to, aby vykazovali mnohem menší zisk, než je zisk skutečný.‘

Ano, to jsem vám řekl.

Ale ani tato slova vás neuklidnila.

,Je to bordel! EET nabízí byznys za 1,5 miliardy. Finanční žraloci si už na něj brousí zuby. Ale té 1,5 miliardy zisku pro finanční žraloky, to je přeci náklad, pro nás živnostníky.

Řekněte sám, je to etické, když stát jedním zákonem přerozděluje peníze od malých živnostníků k finančním žralokům?‘ třásl jste mnou pořád.

,Jistě, to je otázka do pranice. Ale co je dnes etické? Je etická i ústava, která jedním zákonem deklaruje, že všechna moc patří lidu, ačkoliv tento lid v každých volbách opakovaně dokazuje svou blbost?

A pak, nezapomínejme, že i finanční žraloci jsou zaměstnavatelé, dávají lidem práci. Tu 1,5 miliardy si Kellner nebo hoši z J&T si pro sebe neshrábnou celou, jejich bude jen přiměřený zisk z toho, tedy mnohem, mnohem méně. A ti, co pro ně pracují, si pak díky tomu budou moct dovolit třeba zimní dovolenou ve Špindlu, takže se ty peníze živnostníkům zase oklikou vrátí.‘

Ale vy jste byl jako hluchý, Kuzmo Kuzmiči.

,Na já to seru! Víte, co udělám?“ byl jste takřka bez sebe, celý se třásl, „já si pořídím ten zázračný software! Na internetu jsou toho plné kýble! Prý vám to část tržeb jednoduše vymaže! To se mi vyplatí risknout!

Chtějí EET, mají to mít!

Čím větší represe, tím větší míra podvodů tím touto represí vyvolaných.

Já přece nejsem žádný lump!‘

Já s vámi ale, i na to si teď dobře vzpomínám, ani v tom nesouhlasil, a proto vám řekl: ,Když dovolíte, Kuzmo Kuzmiči, právě si protiřečíte. Když si tento software, pokud ovšem skutečně existuje, opravdu pořídíte, pak dáte za pravdu těm, kteří tvrdí, že živnostníci jsou lumpové a zloději.

Jasně tím dáte najevo: -Šidil jsem před EET, abych přežil jako člověk, budu šidit i s EET, na mě si holenku, nikdo nepřijde!-

Mluvíte taky o represi, ale jakápak vlastně represe, Kuzmo Kuzmiči?

EET přece jen eviduje všechny vaše tržby. To jest, máte povinnost všechny svoje tržby prohnat přes EET. Uznávám, že je to krajně nepříjemné, ale neobírá vás to žádné peníze navíc k tomu, co byste tak jako tak musel odvést na daních, kdybyste poctivě, sám od sebe, přiznal všechny své příjmy.

To přece není žádná represe.

Nebo je represe jen to, že si musíte pořídit pokladnu a trocha papírování k tomu.

Co se vám vyplatí risknout?

To, že nebude přiznávat všechny tržby a odvádět méně na daních, jak jste to možná dělal doteď?

Pak si ale, nezlobte se na mne za tato upřímná slova, nemáte na co stěžovat.‘

Ano, tak to bylo, na ostatní detaily si už nevzpomínám.

Ale jak to vlastně dopadlo s tou EET, Kuzmo Kuzmiči?

Funguje ještě ten projekt?

Vždyť ANO, pokud se nemýlím, pokud si to nepletu s něčím jiným, už přeci dávno zaniklo, stejně jako TOP 09, jestli ovšem i tu si nepletu s něčím jiným?

Snad EET ještě pořád nedecimuje naše živnostníky?“

Po této otázce se Kuzma Kuzmič celý rozzářil.

„To je to, co jsem chtěl říct!“ zvolal nadšeně, sesadil si manželku s klína a vyskočil ze židle, „EET pořád ještě funguje! Funguje na bázi přísné dobrovolnosti!“

„Cože přísné dobrovolnosti? To bych chtěl vidět toho hlupáka, který ji ještě má!“ řekl jsem.

„Hehehe!“ rozesmál se Kuzma Kuzmič, až se za břicho popadal, „to se vám povedlo, právě jste mne označil za hlupáka!“

„Cože?“ vytřeštil jsem na Kuzmu Kuzmiče oči, nevěře svým uším, „snad nechcete říct, že...“

„Přesně tak, hehe! Mám EET, hehe!“ smál se Kuzma Kuzmič, ale pak přece jen zvážněl, „to máte tak, milý příteli. EET mi přineslo do mé živnosti štěstí. Vy víte, jak jsem předtím žil. Ve věčném stresu, ve věčném lopocení, do toho ty věčné daňové úniky, sice malé a směšně, ale co si budeme namlouvat.

Ale od chvíle, co jsem se ocitl v systému EET, tehdy ovšem proti vůli, se mi najednou začalo dařit, věřte tomu, nebo ne. Začal jsem se najednou sám od sebe prosazovat na trhu, zákazníků mi přibývalo, dokonce jsem musel rozšířit svoji dílnu, přijmout nové lidi, nu stal se mne podnikatel se vším všudy.

Když přišlo to EET, říkal jsem si: ,Však já už to nějak ošidím, člověk si vždy nějak poradí!‘

Jenže měl jsem štěstí, to je možná to hlavní, na zákazníky.

Všichni po mě chtěli účtenku, do loterie!

Já vám tak za první měsíc přiznal všechny tržby!

A v tu chvíli se to zlomilo. Stačilo být měsíc poctivý a já vám chytl vlnu ohromně pozitivní energie. Ano, nelžu, vlnu pozitivní energie, která se mi vlila do žil, jež se stala moji konkurenční výhodou v prostředí, které nemá daleko k dokonalé konkurenci!

,Kdo okrádá stát, okrádá především sebe! Okrádá sebe o pozitivní energii!‘ pochopil jsem velmi záhy.

A od té doby se mi daří, moje poctivost je po zásluze odměněna. Myslete si o tom, co chcete, ale je to tak.

V EET jsem zůstal, i když je teď přísně dobrovolná. Jeden nikdy neví, kdy na něj přijde pokušení. To máte jako s bývalými alkoholiky, je dobré mít nějakou pojistku.

Ne, a to vám říkám otevřeně, já už bych EET nedal z baráku ani za nic!“

Tajemství zjevně šťastné existence mého dobrého známého, živnostníka Kuzmy Kuzmiče přestalo být tajemstvím.

„Jestli EET učinila šťastným jednoho jediného živnostníka, pak v něm učinila šťastné všechny živnostníky, přinejmenším potencionálně. Je-li to tak, pak nemůže být EET než dobrá věc, protože jeden šťastný člověk je vždy víc než třeba i milión nešťastníků,“ napadlo mne pak cestou domů a zasmušilé pohledy lidí, které jsem potkával, mi jasně říkaly, že nejsem daleko od absolutní pravdy.