Kultovní hospoda "Na mýtince" zavřela kvůli EET!

A to měla být letos hospoda „Na mýtince“ zapsána do seznamu kulturního dědictví UNESCO. To už je atentát na kulturu, doslova ani efektivnějším výběrem daní ospravedlnitelné barbarství!

            Komická zpěvohra o jednom dějství

            Osoby:

            Zločinec na útěku

            Hospodský

            Finanční inspektor

            Na jevišti je interiér hospody s výčepem a stoly. U jednoho stolu sedí nehybně člověk, který má před sebou rozpitý půllitr piva. Na kraji jeviště jsou tři umělé vánoční zlomky.

Mezi stromky se objeví Zločinec, který má velký falešný knír.

ZLOČINEC: „Už druhý den jsem na útěku před světskou spravedlností. Obvinili mne z dotačního podvodu, jsem totiž druhý nejbohatší Čech na světě. Řekl jsem si, že se schovám v Brdech, než se ta bouřka přežene. Ale já, blbec! Mám sice falešný knír, aby mne nikdo nepoznal, ale nevzal jsem si sebou žádné jídlo! Ano, už druhý den se živím jen kořínky a tím, co nechaly srnky v krmelcích, avšak neztrácím naději, že bude líp.

            Ale co to?

            Hluboký les se rozestupuje, mizí, přede mnou je mýtinka.

            A na mýtince, sním, či bdím, krčma!

            Neříkal jsem, že bude líp!

            Rychle tam, napchať si gágor!“

            Zločinec běží k hospodě. Sedne si za stůl a čeká. Nikdo nepřichází. Po pěti minutách čekání se obrátí na nehybného hosta.

            ZLOČINEC: „Je tady nějaká obsluha? Vždyť už tady čekám pět minut a přitom jsem mohl makat.“

            V tom ze zákulisí vyjde hospodský.

            HOSPODSKÝ: „To je najednou spěchu! Na takový nával nejsme tady zvyklí. Co si přejete?“

            ZLOČINEC: „Dejte mi meníčko. A pivo jako křen k tomu. Co máte na čepu? Nevidím tady žádnou ceduli.“

            HOSPODSKÝ: „Na čepu nemáme nic. A meníčko taky nebude.“

            ZLOČINEC: „Jak to? Chcete říct, že tady nečepujete pivo, ani nevaříte?“

            HOSPODSKÝ: „Ne, nečepujeme, ani nevaříme.“

            ZLOČINEC: „Co jste to za krčmu, když nevaříte, ani nečepujete pivo?“

            HOSPODSKÝ: „Jsme hospoda na mýtince. Vlastně byli jsme hospoda na mýtince. Před deseti minutami jsem hospodu nadobro zavřel a zrušil živnost. A to si každý mohl u mě vzít ke svíčkové, kolik knedlíků chtěl. A při odchodu by každý host dostal navíc i čokoládový dukát. Takovýto.“

            Hospodský vytáhne z kapsy čokoládový dukát, Zločinec po něm chňapne

            ZLOČINEC: „Před deseti minutami jste nadobro zavřel?“

            HOSPODSKÝ: „Ano, nadobro. Zlikvidovalo mě EET.“

            ZLOČINEC: „Jak vás mohlo zlikvidovat, EET, když jsem prosadil, eh, chci říct, když vláda snížila DPH na čepované pivo? A taky jste přece mohl zdražit jako všichni.“

            HOSPODSKÝ: „Však jsem taky zdražil. Meníčko o dvacet korun a pivo o deset. Ale pořízení pokladny a kotoučků termopapíru do tiskárny se i tak pro mne ukázalo být likvidačním. Mám totiž nulové tržby. Vždyť posledním hostem před vámi tady byl kníže Schwarzenberg. Myslím starýho Schwarzenberga, ne mladýho, co nýčko kandidoval na prezidenta.“

            ZLOČINEC: „A hen ten oný je kdo?“

            Zločinec ukáže na nehybného hosta

            HOSPODSKÝ: „To je Ludvík. Štamgast. Ale takový štamgast, to není žádné terno. Sedí tady už patnáct roků a pije pořád jedno pivo. Ještě ho nedopil a vypadá to, že ani hned tak nedopije. Co si na něm vezmu?“

            ZLOČINEC: „Když je to tak, tak já vám tu pokladnu koupím. Nebojte, nezruinuje mě to, jsem druhý nejbohatší..., chci říct, nedávno jsem vyhrál v účtenkové loterii první cenu.“

            HOSPODSKÝ: „Ale dejte pokoj. Pro mě tyhle novoty už nejsou. Já jsem hospodský ze staré školy. Já bych nalil i uprchlíkovi nebo Turkovi, host, jako host. Mně už se to nechce, učit se zas něčemu novému. Tyhle ty počítače, to je jen boží trest, všechno zlo pochází od nich. Vždyť já si ani nedovedu na internetu vyhledat nejbližší spoj.“

            ZLOČINEC: „Tak na vydávání účtenek někoho zaměstnejte. Vy budete čepovat a roznášet pivo a on bude vydávat účtenky.“

            HOSPODSKÝ: „Když se při nulových tržbách neuživím ani já, jak bych mohl uživit ještě někoho jiného?“

            ZLOČINEC: „Mohlo by se vytvořit dotované pracovní místo. Stačí napsat projekt. Vaše hospoda by mohla sloužit k rozvoji turistického ruchu v regionu. Mohla by se kolem ní vybudovat interaktivní naučná stezka. Nebo by se v její blízkosti mohl postavit skanzen nebo archeoskanzen, anebo, to by bylo nejlepší, Čapí hnízdo.

            Nemyslete si, dotační možnosti tu jsou.

            A mohl byste zaměstnat klidně i někoho z rodiny, i to je možné.“

            HOSPODSKÝ: „No tak, je pravda, že mám vnučku. To je fakt.“

            Zločinec poodběhne na kraj jeviště, a začne si nakrucovat knír.

            ZLOČINEC: „Co, slyšel jsem dobře? Nešálí mne sluch?

            Žena i zde, v těchto pustinách?

            Ó, jak roztomilé!

            Ó, jak romantické!

            Ať je jaká je,

            černá nebo blondýna....,

            Zločinec začne zpívat píseň K. Gotta. Když dozpívá, běží zase k hospodskému.

            Kde je, dobrý muži?

            Ztratil jsem úplně hlavu!

            Zavolejte ji, děvenku zlatou!“

            HOSPODSKÝ: „Poslal jsem ji do Bruselu, děvenku svoji zlatou.“

            ZLOČINEC: „Do Bruselu pro trochu šafránu?“

            HOSPODSKÝ: „Ne, šla na tam na Erasmus, děvenka moje zlatá, jen ať pozná srdce temnoty.“

            ZLOČINEC: „A vrátí se s Erasmem brzy?

            Ještě dnes, děvenka zlatá?“

            HOSPODSKÝ: „Ta už se, holenku, nevrátí.“

            ZLOČINEC: „Nevrátí? Jak je to možné?“

            HOSPODSKÝ: „Co by tady dělala, děvenka zlatá? Na mýtince? Bez kamarádek, bez kulturního vyžití, bez signálu? Vydávala s vysokou školou účtenky? Kdepak, dneska mladí mají jiné možnosti, zvlášť když umí anglicky. Mně už ta angličtina do hlavy neleze. Ale vnučka je mladá, přece nezkysne s angličtinou na mýtince, děvenka moje zlatá. Byla by frustrovaná a ještě by se mi mohla radikalizovat, děvenka zlatá.“

            ZLOČINEC: „To je škoda! Chtěl jsem ji štípnout do tváře, jistě je to děvče krev a mléko!

            Vnučka není a ke všemu mi ještě kručí v břiše.

            Poslyš, hospodský!“

            HOSPODSKÝ: „K vašim službám, pane!“

            ZLOČINEC: „Říkal´s, že jsi to zabalil teprve před chvílí. Možná ti tam zbylo ještě v mražáku nějaké meníčko a soudek piva ve sklepě.“

            HOSPODSKÝ: „Možná by se něco našlo.“

            ZLOČINEC: „Nu, snad by se pro jednou nic nestalo..., chci říct, že by mi určitě chutnalo i bez účtenky.“

            HOSPODSKÝ: „Hned to přinesu!“

            Hospodský zaběhne do zákulisí a vzápětí vyběhne s jídlem i s půllitrem piva, a položí ho před Zločince, který se okamžitě pustí do jídla.

            HOSPODSKÝ: „Už se to nese! Jako za starých časů bez EET! Bože to byly časy! I starý Schwarzenberg se u mě jednou stavil na pivo, zabloudiv na honu!

            Pane, já tady, hezky v závětří,  v RaJi, přežil se ctí i bolševika. Chartu jsem sice nepodepsal, to je pravda. Ale nepodepsal jsem ani Antichartu, to je taky pravda! Krkem mi zakroutilo až todleto EET!“

            U vedlejšího stolu najednou vstane dosud nehybný host.

            INSPEKTOR: „Už dost, hospodský! Jsem finanční inspektor Šlachta a patnáct let tady sedím, abych tě mohl nachytat při daňovém úniku. A dnes jsem tě, lumpe, konečně dopadl přímo při činu.“

            HOSPODSKÝ: „Já to tušil, Ludvíku, že tady u toho jednoho piva nesedíš jen tak!“

            Inspektor se obrátí na Zločince

            INSPEKTOR: „A vy, pane ministře, se již nemusíte skrývat před spravedlností jako bývalý poslanec Wolf. Svou odvážnou provokací, která podstatnou měrou přispěla k odhalení a dopadení tohoto daňového podvodníka, jste před orgány činnými v trestním řízení bezezbytku smyl veškerou svou případnou vinu. Jste čistý jako lilie.“

            ZLOČINEC: „Díky, bohu! Nikdy bych si na ten falešný knír nezvykl, připadal bych s ním pořád jako psanec. Ale teď už si ho mohu sundat. To je úleva!“

            HOSPODSKÝ: „Tak to vypadá, že letošní i příští svátky strávím ve vyšetřovací vazbě.

            Ale co, aspoň mi tam dají kapra a bramborový salát, člověk se na to musí dívat i z té lepší stránky.

            Hospodský začne zpívat  píseň K. Gotta „Jsou svátky“

HOSPODSKÝ: „Jsou svátky...

            Zločinec a Inspektor se k němu přidají

Když dozpívají, nasadí finančním inspektor hospodskému pouta

           INSPEKTOR: „Tak spadla klec, jdeme, vážený. A vy, pane ministře, v klidu dojezte a dopijte. Nashledanou.“

            ZLOČINEC: „Nashledanou , inspektore.“

            HOSPODSKÝ: „Nashledanou v lepších časech, práskači.“

            INSPEKTOR: „Nechte těch řečí, obviněný, jde se!“

            Inspektor s hospodským odejdou. Zločinec dopije pivo a vstane

            ZLOČINEC: „Neříkal jsem to?

            Kdo je poctivý, nemá se čeho bát, pravda vždy vyjde najevo!

            Najedl jsem se a napil?

            Najedl a napil!

            A teď zas do práce. Pořádně zamakám a hned bude líp.

Jde se na to, teď už jistě nezabloudím!“

            Zločinec odběhne z jeviště opačnou stranou než inspektor s hospodským