Kdo nám bude dělat na důchody? Muslimové?
Ne, že bych nebyl optimista.
Co se týká, například, návratu lidstva na Měsíc či přistání na Marsu, jsem pevně přesvědčen, že se tak brzy, a možná i mnohem dřív, než si myslíme, určitě stane, byť by oněmi lidmi na Marsu či na Měsíci měli být i Číňané. Ale i Číňané jsou Homo sapiens sapiens (viz de Chardin).
Jenže pořád lepší Číňané než muslimové, kteří nerespektují žádný jiný právní řád krom té své blbé šáriy (nebo jak se to skloňuje).
Ano, jsem optimista a jsem přesvědčen, že lidstvo má to nejlepší stále ještě před sebou.
Ale tu a tam zaslechnu přece jen v soukolí naší civilizace jakousi disonanci, z níž brní mne hlava, jež se časem promění v utkvělou myšlenku, která mne nakonec mučí a trýzní tak, že mi nezbývá, než si požádat o medikaci a tuto myšlenku ze své hlavy vymazat, abych už více netrpěl.
Bylo už po večerních zprávách v televizi. Šel jsem na kutě. Ale spát se mi ještě nechtělo, jen snít. Snil jsem o chytrých městech, o autech na vodík, o hyperloopu, jenž zkrátí cestu mezi Prahou a Brnem na pouhopouhých patnáct minut.
Snilo se mi náramně dobře.
Oknem dopadal do mého pokoje ostrý svit pouliční lampy, takže to vypadalo jako by byl přízračný věčný den. Hluk, jenž rovněž doléhal z venku, měl na mé snění blahodárný účinek. Na nedaleké magistrále hučela bez přestání auta, z oblohy snášelo se rachocení letadel, skrz všechny zdi bylo slyšet televize s tisíci různými programy.
Propadal jsem se hlouběji a hlouběji do svého snění.
Viděl jsem se, jak jedu plynule samořiditelným autem chytrým městem k nástupní stanici hyperloopu. Tam přikládám k turniketu svůj chytrý telefon. Turniket mne pouští dál, jízdenka stojí toliko deset korun (je dotována státem). Vstupuji do přepravní kapsle, sedám si na poslední volné sedadlo z inteligentní hmoty, která se okamžitě přizpůsobí tvarům mého těla.
Je to nadmíru pohodlné a ničím to nepřipomíná koženková sedadla, s nimiž bylo se možno setkat ve vlacích. Představa, že člověk musel sedět na takové kožence třeba i tři hodiny (!), je nadmíru úsměvná. Všichni lidé v přepravní kapsli mají hlavy skloněné nad displeji svých tabletů. Nikdo mne neobtěžuje pokusy o navázání rozhovoru, či trapnými a dotěrnými dotazy na přípoje.
Aniž to zpozoruji, dá se kapsle do pohybu.
Okna sice nemá, ale na co okna, když můžu pohodlně streamovat?
Stihnu si stáhnout sotva 10 TB, když kapsle, opět takřka nepozorovaně, zastaví. Já z ní vystupuji, jsa o dobrých dvě stě kilometrů dál než před pár minutami. Sedám si do nedaleké kavárny a skrze inteligentní sklo sleduji cvrkot na stanici hyperloopu, pozoruji davy lidí, které se chystají odcestovat, a davy lidí, které právě přicestovali.
Muslim není mezi nimi ani jeden. Všechny ženy jsou vkusně obnažené, žádná z nich nemá na sobě nic splývavého. Ani těhulky své břicho neschovávají, nýbrž vystavují patřičně na odiv, aby daly za pravdu velkému básníkovi, který konstatoval, že holky jsou na světě proto, aby byly maminkami.
A tu se právě vkrade do mého snění ona disonance.
Najednou mi totiž připadá, že těch těhulek s vyzývavě vypouklým břichem je nějak málo.
„Proč jich není víc?“ ptám se sám sebe, znepokojen tou skutečností, „proč není každá druhá žena, jež nasedá do přepravní kapsle, těhotná?“
Mé znepokojení roste a tu si najednou uvědomím i další věc, která mě vyděsí neméně tak.
Totiž jak málo rodin s dětmi cestuje hyperloopem!
Lidé, zdá se, většinou cestují bez dětí. A když se přece jen objeví nějací cestující s dětmi, není těch dětí nikdy více než dva kusy!
Ta přemíra dospělých lidí mne vyděsí.
Kdo jiný by už měl cestovat hyperloopem než děti?
Cítím, že mne to dohání k šílenství.
Marně vyhlížím z kavárny někoho, kolem něhož by pobíhalo aspoň pět dětí, což by mne jistojistě uklidnilo.
Ale nikdo takový se neobjevuje.
Mé šílenství se stupňuje, až konečně vstanu, přistoupím ke komusi, kdo právě vešel do kavárny, aby se občerstvil po krátké cestě, vezmu ho za klopy a pln nepředstavitelného zoufalství mu vmetu do jeho nic netušící tváře: „Kdo nám, kurva, bude dělat na důchody!?“
V tu chvíli se proberu i ze svého snění. Ležím na posteli a zdánlivě je všechno stejné. Oknem dopadá pořád totéž ostré umělé světlo, hluk neutichl, ani televize zničehonic nepřestaly vysílat. Ale to všechno mne už optimismem nenaplňuje.
Uhnal jsem si utkvělou myšlenku, že až budeme v důchodu, nebude mít na nás kdo dělat. Naše penze budou nanejvýš směšné, budou-li vůbec nějaké, a naše životní úroveň bude tak nízká, že živí budou závidět mrtvým. Dlouhověkost stane se prokletím, nikoliv požehnáním.
Přes noc kvůli tomu nezamhouřím oka. Utkvělá myšlenka nabobtná do tak nestvůrných rozměrů, že musím vyhledat psychiatra.
„Musíte mi nasadit nějakou účinnou medikaci, pane doktore!“ uhodím na něj okamžitě, když se konečně protlačím k němu do ordinace, a, aniž bych ho pustil ke slovu, pokračuji„trýzní mne a mučí představa, že až budeme v důchodu, tak se celý důchodový systém zhroutí a my nedostaneme zpět to, co jsme do něj vložili.
A na straně druhé mě děsí představa, že kdyby každý člověk měl minimálně aspoň šest, nebo ještě lépe osm dětí, tak bychom se v důchodě měli jako v ráji.
Tolik rukou a tolik hlav by na nás pracovalo!
Děsí mne na tom to, že stačí tak málo, abychom se v důchodu měli už jako v ráji. Stačí k tomu, aby každý, nebo skoro každý měl šest, nebo raději osm dětí. Ale i tak málo je najednou čímsi nemožným, neuskutečnitelným, jako by v nás vyschl už všechen život, jako by plodivé síly odumřely, jako by lidé už dávno ztratili smysl života, jako by je plození dětí unavovalo, jako by je teprve teď postihla kletba dědičného hříchu!“
To řka, rozhodím ruce, ztěžka oddechuje.
Psychiatr, až teď si všimnu, že vypadá velmi unaveně, si sundá svoje brýle s kostěnou obroučkou a promne si oči.
„Nemohu vám nasadit žádnou medikaci,“ pronese jako by mluvil z hrobu.
„Ne?“ vytřeštím na něj zrak.
„Ne. Zoufale se mi nedostává psychofarmak. Poptávka po nich je větší než nabídka. Výrobní kapacity jsou už zcela nepostačující,“ vysvětlí mi psychiatr a nasadí si opět své brýle, „jediné, co mohu udělat, je zmírnění jednoho bodu vaší utkvělé myšlenky rozumným argumentem.“
„Rozumným argumentem?“ podivím se.
„Ano, rozumným argumentem,“ přikývl psychiatr a pokračoval, „mluvíte o tom, že kdyby každý člověk měl šest dětí, nebo ještě lépe osm dětí, nemuseli bychom se o své důchody bát.
Ještě před sto lety by tato vaše úvaha byla správná, protože zcela logická.
Ale dnes zažívá trh práce prudké, dá se říct revoluční změny. Člověk je stále víc, co se týká pracovního procesu, vytlačován na okraj. Veškerou iniciativu převzala umělá inteligence.
Co z toho vyplývá?
Vyplývá z toho, že i kdyby teď každý člověk nasekal šest nebo osm děcek, proto aby tato děcka dělala na jeho důchod, není vůbec jisté, že se tyto lidské bytosti v budoucnu na trhu práce skutečně uplatní, nehledě na to, že trh práce, tak jak jej dnes známe, bude sotva existovat.
V tomto ohledu jsou vaše obavy z toho, že lidé nemají šest nebo osm děcek, čímž by se důchodová otázka dle vás vyřešila, zcela zbytečné.“
Psychiatrova slova skutečně zmírní děsivost mé utkvělé myšlenky, i když poctivá, nešizená medikace je poctivá, nešizená medikace.
Ale co mi zbývá než vzít zavděk aspoň touto útěchou?
Přesto se však nemohu zbavit nutkání svěřit se každému, koho potkám, s obsahem své fixní ideje.
„Ano, to, co říkáte je skutečně smutné. A je to dvojnásob smutné, když si uvědomíme, jak je dnes náramně lehké si najít ženu, která vám bez nejmenšího odmlouvání porodí dítě. Stačí jen, když se důkladně necháte obřezat,“ přitaká mi jakýsi muž, kterému všechno řeknu, a hvízdne na slušně vypadající ženu, která jde právě kolem.
Ta mu bez odporu dovolí, aby se do ní zavěsil, takže to vypadá, že jsou manželé, ačkoliv se zcela jistě neznají!
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,16
- Průměrná čtenost 868x