Jsem na tom stejně jako B. Sobotka, odloučen od stolu i lože
Když se naše kopulace, tentokrát velmi, až nadobyčej důkladná, skončila, řekl jsem: „Rád bych ti něco řekl. Už delší dobu. Myslím, že je na to teď ta nejvhodnější chvíle.
Co mi na to řekneš?“
Chvíli, přibližně za, bez několika, v tento okamžik ne zase až tak důležitých setin (které by jindy třeba rozhodovaly o osudu celého lidstva, např. měla-li by se naše planeta srazit s nějakým asteroidem, jak to někteří somnabulní jedinci předpovídají) celou sekundu, řekla: „Taky bych ti ráda něco řekla. Už delší dobu. Čekala jsem jen na vhodný okamžik.“
„Výborně! Můžeme si to říct navzájem!“ zajásal jsem, ale nejspíše tím i lehkovážně předčasně vystřílel všechnu naši konverzační munici.
Najednou mlčela, docela se do svého mlčení zahalila tak, že z ní zpod toho příkrovu nevyčuhoval ani kousek, a já jsem taky najednou mlčel.
„Proč mlčí? Tak najednou! Chtěla mi přece něco říct!“ myslel jsem si pořád dokola, aniž bych to ovšem dokázal říct nahlas, aniž bych dokázal dát těmto svým myšlenkám podobu zvuku, to jest, mechanického vlnění, jež by rozvibrovalo naše ušní bubínky.
Zdálo se, že se do tohoto mlčení propadáme stále hlouběji. Jako by onen nadějný začátek našeho rozhoru, bez vší pochybnosti vcelku vážného (na naše poměry určitě) byl jen obsahem snu, ze kterého jsme náhle, bez jakéhokoliv předchozího varování, surově procitli.
A skutečně mě napadlo: „Snad se mi to jen nezdálo! Snad to nebyl všechno jen chorobný, skrz naskrz delirický sen!“
A jen co mě to napadlo, řekla: „Nechtěl jsi mi něco říct? Proč mlčíme, jako bychom právě procitli z nějakého snu a nevěděli docela, kde jsme?
Jestli ještě tam, nebo už tady?“
„Ale stejně tak docela dobře jsme mohli mlčet i proto, že jsme se zničehonic ocitli ve snu a nevěděli, jestli jsme už tam, nebo ještě tady,“ řekl jsem to, co mi náhle naskočilo v hlavě jako taky možné vysvětlení, proč jsme mlčeli, ačkoliv jsme si chtěli něco říct.
Nebděli jsme, ale snili, jak už se to po kopulaci, jestli je tato skutečná, nezřídka stává.
„Ano, i to je možné. Mlčeli jsme, protože snili. Vše proměnilo se v sen, jehož konec je v nedohlednu. Ubíráme se snovou krajinou, přitom však stále ležíme na místě a mlčíme, mrtví to taky dělají,“ řekla.
„Ano, mrtví to taky dělají.
Nevíme sice s naprostou jistotou, zda to mrtví tak dělají vždy a zda to tak dělají bez výjimky všichni mrtví. Ale podle toho, co o tom všem víme, máme právo se domnívat, že mrtví nic jiného nedělají, než jen leží na místě a mlčí,“ souhlasil jsem se a tak se automaticky, neboť zcela evidentně podvědomě, přiblížil k tématu našeho rozhovoru, který již nebylo lze odkládat, jak se nyní, byť oklikou, ukázalo v plné nahotě.
Však taky řekla: „To jsem chtěla říct.“
„Co jsi chtěla říct?“ řekl jsem, ačkoliv mi bylo zcela jasné, co chtěla říct.
„Jsem mrtvá,“ vypadlo z ní vůbec ne jak z chlupaté deky.
„Duchovně?“ zeptal jsem se čistě formálně, jen proto, aby byl dodržen požadovaný scénář.
„Ano, duchovně,“ přikývla.
„Já jsem chtěl říct totéž,“ řekl jsem a co možná nejvážnějším tónem dodal, „i já jsem mrtvý.“
„Duchovně?“ zeptala se rovněž čistě formálně.
„Duchovně!“ stačil jsem ze sebe vysypat snad ještě dřív, než stihla dokončit svou kratičkou otázku, a pak, už na nic nečekaje, ze sebe vychrlil, „je toho už na mě moc! Ten tlak, vnitřní i vnější, je už nesnesitelný. Drtí mě to na prach, rozežírá zevnitř. Bránil jsem se tomu soucitem se všemi, kdo trpí mnohem víc než já. Ale nejde to dělat do nekonečna, nejde!“
„I na mě je už toho moc. Ten tlak vnitřní i vnější. I mě to drtí na prach, rozežírá zevnitř. Bránila jsem se tomu soucitem se všemi, kteří se nedostali tak daleko jako, já, kteří zůstali nepoznaní. Ale ani to nejde dělat do nekonečna!“
„Duchovní smrt je pro nás vysvobozením,“ konstatoval jsem holý fakt, zjevný a nepopiratelný.
„Odloučíme se?“ zeptala se.
„Je to jediné rozumné řešení,“ přikývl jsem a dodal, „od stolu a od lože.“
„Od stolu a od lože,“ opakovala po mně jako ozvěna.
„Na půl roku, to je ideální doba,“ upřesnil jsem.
„Na půl roku,“ opakovala po mně jako ozvěna.
„Souhlasíš se vším?“ zeptal jsem se.
„Souhlasím se vším,“ souhlasila se vším.
V tu chvíli pocítil jsem strašlivou úlevu. Jako bych vstal z mrtvých, pokud je ovšem skutečné zmrtvýchvstání skutečnou výhrou a ne naopak. V každém případě se mi lehčeji dýchalo. Rovněž jsem si všiml, že se jí do obličeje rychle vrátila zdravá barva, už nebyla tak bledá jako několik posledních týdnů.
Už nebylo na co čekat, vstal jsem.
„Kam jdeš?“ zeptala se klidný a vyrovnaným hlasem.
„Vařit čaj. Dáš si taky?“ řekl jsem.
„Ano, taky si dám,“ řekla.
V kuchyni jsem vzal rychlovarnou konvici, nabral do ní vodu a zapnul. Voda se rozhučela.
„Všechno vypadá úplně stejně jako dřív, když jsme nebyli ještě odloučení. Ale to je jen pouhé zdání, ve skutečnosti je to už docela jiné,“ uvědomil jsem si a zavolal do ložnice, „čaj je hotový!“
Ale v ložnici bylo ticho.
Neozvalo se vrzání postele, ze které někdo vstává, neozvalo se šustění hedvábného županu, které si někdo navléká na své nahé tělo, neozvaly se ani šouravé kroky jako pokaždé v tento čas, v tuto denní hodinu.
Karel Trčálek
Helena Langšádlová byla nejlepší ministryní Fialovy vlády, nechápu, proč končí!
Ač to zní poněkud paradoxně, v případě současné vlády jsou nejlepší ti její členové, kteří se řídí zásadou, kdo nic nedělá, ten nic nezničí, protože Fialova vláda už zničila skoro všechno...
Karel Trčálek
K té vší válečné vřavě! Je smutné, když lékař podporuje válku!
Vždy mne rozesmutní, když válku hájí nebo ospravedlňuje lékař. Lékař toho povolání (omlouvám se za tuto kostrbatou a nesmyslnou formulaci, ale jsem z toho opravdu moc a moc smutný) by si něco takového neměl vůbec dovolit!
Karel Trčálek
Malá poznámka k malé ukázce z nového románu zdejší spisovatelky
Byli jsme nedávno poctěni názornou ukázkou z připravovaného románu spisovatelky, která zde rovněž publikuje. Kolem této ukázky se rozhořel určitý spor, který si ovšem netroufám nijak rozhodnout, jelikož k tomu nejsem kompetentní
Karel Trčálek
Nebezpečná hra s ohněm paní Kateřiny L.
Co myslíte, že je nebezpečnější? Kouřit na bedně s dynamitem, kontrolovat množství benzínu v nádrži s hořící sirkou v ruce, nebo se vojensky zapojit do války? Kdo tipoval poslední možnost, podle mne trefil
Karel Trčálek
Mistr a Markétka
Budu si muset někdy tuto knihu opravdu přečíst, třeba bude skvělá. Zatím jsem ji jen spálil ve svém krbu...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jak se chystá převrat. V Německu začíná proces s extremistickou skupinou
V Německu v pondělí začíná první z procesů se členy extremistické skupiny Říšští občané, kteří čelí...
Bombardování Gazy si vyžádalo nejméně 13 obětí, Biden mluvil s Netanjahuem
Izraelské bombardování tři domů ve městě Rafáh na jihu Pásma Gazy zabilo nejméně 13 lidí a zranilo...
Letní teploty ještě vydrží. Ochladí se až koncem týdne, kdy přijdou přeháňky
Přímý přenos V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
- Počet článků 2953
- Celková karma 25,03
- Průměrná čtenost 865x