Pohostinnost českého národa je jen vylhaný mýtus

Není pohostinnost jako pohostinnost. Kdo jinému postel stele, sám na ní umírá. Po návratu z pohostinství je každý praotcem Čechem, respektive jeho dcerami  

            Pohostinnost 

Plková, pohostinná žena, řekla: „Máte moc dlooooooooooouhé články.“

            Prčálek, správný člověk, řekl: „Líbí se vám?“

            Hana Plková na to řekla: „Ne, vůbec se mi nelíbí.“

            Prčálek na to řekl: „A pročpak se vám líbí moje dlouhé články?“

            Hana Plková na to řekla: „Nemám je ráda, jsou tak nudné! Más strach, že mne jednou unudí k smrti!“

            Prčálek ukázal na svoje články a řekl: „Podívejte! Vidíte, jak jsou inteligentní?“

            Hana Plková řekla: „Zaplať pánbůh, je vás správňáků s uměle inteligentními názory menšina, a nás zaprděných se selským rozumem většina!“

            Prčálek přestal ukazovat na svoje články a ohromeně zvolal: „Vy máte selský rozum?“

            Plková na to řekla a ukázala si na hlavu: „Nu ovšem, začíná tady na tom místě, tam, kde končí vaše umělá inteligence.“

            Prčálek řekl: „Ach, jaká nádherná hlava!“

            „Mám velice velkou hlavu,“ řekla Plková a dodala, „a taky jsem velmi pohostinná. Kolika poutníkům jsem nabídla pohostinnost, dokonce jsem byla i přes nepřekonatelný odpor dvakrát vdaná!“

            „To nevadí, že jste byla dvakrát vdaná!“ řekl Prčálek.

            „Nevadí? Jak to myslíte?“ zeptala se Plková.

            „Že byste mě mohla taky pohostit,“ řekl Prčálek.

            „Jděte pryč! Necítím žádnou povinnost díky tomu živit někoho, kdo odmítá český standard jako kozí chlívek!“ vykřikla Plková, ale než stačila Prčálka vykopnout, skácela se k zemi.

            Jakoby čekali jen na to, vtrhli v tu chvíli do místnosti nějací lidé s umaštěnými obličeji.

            „Vy jste ji unudil k smrti! Všechno jsme za dveřmi slyšeli! Máte ji na svědomí! Taková to byla pohostinná žena! I selský rozum měla!“ povykovali.

            „Nechte mě! Jsem správný člověk! Nemáte na nic právo! Vůbec na nic! Jste jen blbá lůza!“ křičel Prčálek.

            „My ti dáme blbou lůzu!“ My máme taky selský rozum! Ty už k smrti nikoho neunudíš!“ odpověděli ti lidé, načež Prčálka chytli, odvedli ho za město a tam ho v opuštěném lomu, přes veškerou nedozííííííííííííírnou nudnost toho, podřezali jako nevěřícího psa.

            Kdo s čím zachází, tím taky schází.

            Ale na to, kolik blbostí Prčálek denně napsal, skončil vlastně ještě dobře, co kdyby ho Plková opravdu pohostila!?

            To raději ani nemyslet, to raději být totální blbec, machr na blbost!