Budou z integrovaných imigrantů praví čeští vlastenci?

Co je důležitějšího pro civilizační přežití než vlastenectví a úcta k tradičním hodnotám? Snad už jen klid a nohy hezky v teple

            „Vida ho, luciferiána, světovládce, globálního elitu, nakopat ho do prdele!“ jistě byste si pomyslili, spatříce mne na své vlastní oči a určitě byste se mi, o tom ani v nejmenším nepochybuji, sápali po krku, abyste mne zlikvidovali, neboť z hlediska vyššího mravního není zločin na takové světovládné kurvě, jako jsem já, ani náhodou zločinem.

            A možná jste mne i spatřili, ne jednou, ale mnohokrát, protože já nejsem yetti. Ale nedošlo vám, že jsem to já, luciferián, globální elita, světovládce, člověk, jehož majetek nelze ani v podstatě vyčíslit, protože jste do něj zahrnuti i vy, jako mí nevolníci, jako duše, které na tomto světě vlastním.

            Jak jsem se k tomuto svému majetku a vůbec postavení dopracoval, není důležité. Samozřejmě mi v tom pomáhal Ďábel a samozřejmě bych to nedokázal bez silné vůle. Silná vůle je vždy symbolem Zla, kdežto hlavní atributem tzv. dobra je měkkost a poddajnost, ostatně toto dobro není nic než jen nástrojem Zla, proto je např. Ježíš Ďábel, a Ďábel není nikdo jiný než sám bůh.

            Ale nechci vás odrazovat od četby tohoto článku těmito ve své podstatě margináliemi. Jste-li aspoň trochu inteligentní, už jste dávno na to museli přijít sami, pokud jste hlupáci (a drtivá většina lidstva skládá se z naprostých hlupáků), tak si žijte dál ve své blažené nevědomosti, amen i čert s vámi.

            Jako luciferián, světovládce a globální elita nesu samozřejmě odpovědnost za nynější situaci ve světě, a v Evropě, která je vaším dočasným domovem, jakbysmet. Nu ovšem, jsem to já, kdo má na svědomí nynější migrační krizi, za což mě jistě proklínáte, považujíce naivně svoje civilizační jistoty a hodnoty za věčné a nedotknutelné.

            Váš hněv a vaše sevřené pěstičky jsou mi samozřejmě k smíchu. Hrozte mi jimi, co hrdlo ráčí, klidně si zvolte zase Zemana prezidentem, aby vás zachránil. Ničemu tím stejně nezabráníte, nebo jste snad opravdu přesvědčeni, že existuje nějaký politik, který by tak či onak nebyl mojí loutkou, mým nevolníkem?

            To bych byl pěkným světovládcem, kdyby tomu tak skutečně bylo, hehe!

            Ale dosti smíchu.

            Promluvme si teď naprosto vážně.

            Jsem vámi, lidmi nicotnými, blbými a bezcennými červy, již svíjejí se nabodnutí na rybářský háček, obviňován z toho, že chci zlikvidovat Evropu a její civilizaci, ano, jsem vámi prohlášen za zločince, jenž páchá ten nejtěžší zločin, když vydáváEvropu napospas cizáckým hordám, jimž stačí k invazi pouhé gumové čluny.

            Ale to vůbec není pravda!

            Nemohu Evropu a ani evropskou civilizaci likvidovat, protože nic takového dost možná ani neexistuje.

            Kdo něco věděl před sto milióny lety o nějaké evropské civilizaci?

            Kdo bude o ní něco vědět za sto miliónů let?

            Po pravdě řečeno, nikoho ve vesmíru, ani kdekoliv jinde nějaká, pohříchu tak pitomá Evropa nezajímá.

            A jak by mohla zajímat mne, luciferiána, světovládce a globální elitu?

            Já už z principu věci musím uvažovat globálně, co je mi do nějaké Evropy, když se musím postarat o osm miliard duší, které mi náleží?

            A vidíte, přesto se o Evropu zajímám, přesto mi leží na srdci. Jenže vy, samozřejmě z titulu své vrozené blbosti, nedokážete rozeznat dobro od zla, pletete si pojmy s dojmy, proto jste tím, čím jste, blbými a bezcennými červy.

            Mohl bych se na evropskou civilizaci vykašlat. Mohl bych ji nechat, ať sama vyhnije, zadusí se vlastními zvratky, otráví se vlastními výkaly. Ale já, starý dobrák, dal jsem přeci jen Evropě šanci, kterou není nic jiného než migrační krize.

            Ano, říkám vám to otevřeně, pokud Evropu nezachrání migrační krize, pak už ji nezachrání nic jiného.

            Je samozřejmě naivní chtít po vás, xenofobních blbcích, abyste to chápali.

            Já nejsem naivní, a taky nejsem povinen nikomu skládat účty ze své světovlády, protože nejsem nikým volený, hehe!

            Berte tedy, prosím, následující řádky toliko jako projev mé ješitnosti a samolibosti, mé pýchy, která ovšem nepředchází pád, jelikož já už jsem dávno padl, a proto se mohu pýchou nadýmat, kolik chci. Nepochopíte-li z toho nic, nezoufejte, neboť vězte, že vaše blbost je vaší spásou.

            Byly úřední hodiny a já seděl ve své oficiální světovládné úřadovně. Venku za okny vál silný vítr, ale hurikán to nebyl. Ovoce ovšem ze stromů, rváno větrem, padalo rovnou na zem bez jakéhokoliv intermezza. Odvrátil jsem svůj pohled od okna a zadíval se do tváří evropských politiků, již stáli přede mnou hezky seřazeni, paty u sebe a špičky předpisově od sebe, včetně Orbána.

            „Vážená evropská pseudoelito,“ oslovil jsem je právě takto, genderově neutrálně, protože v řadě stály i ženy, „nejste ve svých funkcích pro ni za nic, nedělal jsem z vás eurokomunisty, ani eurofašisty abyste si váleli šunky. Na vaše místa tlačí se tisíce dalších zájemců, za všechny jmenujme třeba europoslance Zdechovského.

            Je jen čistě na mé libovůli, zda na svých pozicích zůstanete či ne. Jistě vám nemusím připomínat, že jakékoliv zaváhání při plnění mých příkazů vás může stát, jak se říká, krk.

            Nebo vám to snad musím připomínat?“

            „Ne, nemusíte!“ odpověděla sborově evropská nikým pseudoelita.

            „To jsem rád,“ přikývl jsem a, opět hledě z okna na ovoce padající ze stromů, jejichž korunami lomcoval vítr, jsem pokračoval, „jak jistě víte, evropská fotbalová federace, ta prasácká zkorumpovaná žumpa, nemyslící na nic jiného než jen na miliardy z televizních práv, přišla s dalším projektem, jenž má ještě více prohloubit oblbování již tak dost blbého evropského obyvatelstva, a který má samozřejmě generovat další miliardy příjmů do kapes funkcionářů UEFA.

            Ten projekt se jmenuje ,Liga národů‘ a je to, pochopitelně, blbost na kvadrát, neboť je určena pro reprezentační celky.

            Každý, kdo není jen trochu blbý, se totiž musí ptát: ,Jaká liga jakých národů, když se jednotlivé reprezentační celky evropských zemí skládají v mnoha případech z hráčů různých národností (a kultur)?

            Co je to za provokaci?‘

            Nechejme teď stranou finanční efekt tohoto projektu, i jeho oblbující stránku.

            Zaměřme se čistě na otázku oněch národů, jež by měly v rámci tohoto projektu poměřovat své schopnosti v umění dopravit míč do soupeřovy branky.

            Totiž zaměřme se na otázku, co je to vlastně národ, kterou nám UEFA takto rafinovaně klade.

            Je národ jen umělý konstrukt či je to něco metafyzického, jednou provždy daného, něco, co má oporu, svůj pevný základ v tom, co přesahuje, takříkajíc, pozemskou dimenzi našeho bytí?

            Přiznám se, že tato otázka mne velmi zaujala.

            Abych na ni získal uspokojivou odpověď, rozhodl jsem se, že spustím migrační krizi naplno. Těch pár uprchlíků, kvůli kterým xenofobové v Evropě dosud tak řvali, to je jen kapka v moři, to ještě žádná migrační krize nebyla. Teď už však není na co čekat, teď už dám do pohybu všechny ty stamilióny lidí, které nezastaví žádné ploty, které, jako kobylky, zaplaví Evropu.

            To bude teprve skutečná migrační krize.

            Ptáte se, čeho tím chci dosáhnout?

            Tímto vcelku jednoduchým a primitivním experimentem chci zjistit, zda evropské národy skutečně existují.

Pokud existují, pokud je vskutku národ čímsi metafyzickým, pokud je ideou pevně zakotvenou v kosmickém řádu věcí, pak se podaří všechny tyto uprchlíky integrovat, udělat z nich příslušníky evropských národů, protože, zjednodušeně řečeno, národ není definován vnějšími fyzickými znaky svých příslušníků, ale národ je definován jako společenství lidí, kteří sdílejí tutéž metafyzickou ideu národa.

            Vezměme si např. český národ.

            Český národ je, jak známo, xenofobní až na půdu.

Ale bude-li vystaven této zkoušce, kdy území, jež, díky mé velkorysosti, dosud stále obývá, zaplaví, chtě nechtě, milióny na první pohled zcela odlišných lidí, jak se zachová?

Pokusí se tyto lidi integrovat, aby se zachránil a vlastně i touto cestou zvětšil?

Patronem českého národa je sv. Václav, mučedník. Proto se lze právem domnívat, že přímluva sv. Václava má u boha velkou váhu, vždyť se pro něj nechal zabít vlastním bratrem. Na základě toho lze usuzovat, že z hlediska metafyzického, maje tak mocného přímluvce (i když např. patronkou Slováků je ještě těžší váha, totiž samotná Panenka Marie Sedmibolestná), jsou Češi jedním z metafyzických nejsilnějších národů.

Jako takoví by bez problémů měli integraci migrantů zvládnout, protože je vyloučeno, aby metafyzická idea češství, to jest metafyzická idea svatováclavská, nakonec nezvítězila a neudělala z migrantů Čechy jako poleno, to jest, bytosti, které budou bez výhrad a se vším všudy sdílet ideu češství, a tedy budou plnohodnotnými příslušníky českého národa, účastníka ,Ligy národů‘.

Co když se ovšem tato integrace nepovede a český národ pod přívalem cizorodého elementu přece jen zanikne?

Pak to ovšem bude důkaz, že český národ jako takový nikdy ve skutečnosti neexistoval, to jest, neexistoval jako metafyzická idea, že to byl vždy jen umělý konstrukt a la Palacký, a měl tedy, jako všechny umělé konstrukty, toliko dočasnou životnost a jeho zánik není žádnou tragédií, ba právě naopak, neboť je jen plýtváním energie udržovat při životě něco, co je neživotné.

Co jsme si uvedli na příkladu českého národa, platí i pro všechny evropské národy.

Ať každý národ ukáže, zda je skutečným národem, zda je hoden se účastnit ,Ligy národů‘ z níž bude možné postoupit na mistrovství Evropy, ať už ta bude vypadat jakkoliv.

Po vás, pseudoelitě, nechci nic jiného, než jen abyste všemu nečinně přihlíželi, Ostatně není tak, jako tak, možné zabránit této migrační krizi, proti které je starozákonní exodus nevinnou taškařicí Hospodinovou.

Nějaké dotazy k mému záměru?“

Otočil jsem se zpátky na politiky a hleděl jim do očí.

„Má to nějakou alternativu?“ zeptala se nakonec nějaká ženská v kostýmku.

„Nemá to žádnou alternativu,“ řekl jsem a významně dodal, „zvládnete to?“

„Zvládneme! Zvládneme to!“ přikývla horlivě ženská.

„Dobře. Můžete jít,“ propustil jsem evropskou pseudoelitu a řekl do mikrofonu na stole, „pošlete mi sem Trumpa a Kim Čong-una.“

To, o čem jsem mluvil s Trumpem a Kim Čong-unem, to už je jiná kapitola, která vás nemusí ani v nejmenším zajímat.

Sami ale vidíte, že to s Evropou a jejími národy nemyslím nijak zle.

Jak jinak by např., již zmiňovaní, Češi mohli dokázat, že jsou skutečným národem, majícím metafyzický podklad (konec konců ve Starém, ani v Novém zákoně, máme-li se ohánět křesťanskými kořeny českého národa, se o Češích nic neříká, nemáme-li ovšem Čechy ztotožnit s jedním z důsledně likvidovaných pronárodů), než tak, že se jim dostane jedinečné šance integrovat ne tisíc uprchlíků z nějaké legrační kvóty, ale milióny migrantů, kteří se prostě jednoho dne objeví a budou tady?

Jiné národy by mi za něco takového líbali ruce, jenže Češi budou zase brblat, spílat mi do neomarxistů.Sorose a kdoví koho ještě.

Ale k čertu s nimi, copak jsou na světě jen oni, aby se všechno točil kolem nich?

Vždyť na světě jsou i Maďaři a bůhví kdo ještě, ať si Češi to svoje vepře, knedlo, zelo strčí někam, nebo ať se klidně všichni stanou do jednoho muslimy, já se kvůli tomu nezblázním!