Jděte už někam s Katalánskem, ať žije Brusel, hehe!

Sešikována v pevný šik odsoudila jednotně zdejší Národní Fronta (chyběl snad už jen synek z Poruby) EU jako hlavního strůjce násílí v Katalánsku. Nu, snad už bude přívalu těch blábolů konec (kolik lidí mě označí za eurosvazáčka?)  

            My, skutečně uvědomělí zdejší blogeři, kteří víme, která bije, kteří se nedáme opít bruselskou pralinkou, i kdyby v ní bylo sebevíce tuzemáku, který nám chce EU zakázat, sešli jsme se dnes na ustavující schůzi naší blogerské interbrigády, abychom bojovali po boku statečného katalánského lidu proti bruselským vrahům a hrdlořezům.

            Dobře naší náladu vyjádřila blogerka Markéta Š., která sama tak trochu připomíná Katalánku (tak nějak si, například, představuji Marii z „Komu zvoní hrana?“ /tobě zvoní, EU!!/), když hned na úvod řekla: „Odsoudili jsme ve svých článcích ostře bruselskou soldatesku a její madridské loutky, vyjádřili jsme solidaritu zmasakrovanému katalánskému lidu a vyzvali jej, aby se semkl v boji proti bruselským tyranům.

            Ale to je málo!

            Musíme toho pro katalánský lid, na němž se Brusel dopouští genocidy, udělat mnohem víc!“

            Tato slova byla pochválena pochvalným mručením.

            Načež se slova ujal brzký novopečený poslanec pan Radek R.: „V tom Katalánsku, to je fakt hrozný! Hele, tam tečou potoky krve a Merkelová pořád ukazuje tu svou piču!

            Hele, já bych všechny ty bruselský kurvy, co podporujou tu pitomou španělskou celistvost, poslal k nám do vobce na veřejný práce!

            Voni ty Katalánci chtěj zachovat kořeny svých předků, a my to tady musíme vzít pořádně do svejch rukou, abychom jim s tím pomohli!“

            Odpovědí na to bylo, to se ví, opět pochvalné mručení.

            Načež jsem si vzal slovo já: „Nejlepší bude, když vyzveme španělského krále, aby abdikoval, je to zrůda vyšlechtěna Bruselem speciálně na likvidaci svobody!“

            „Ano, to bude nejlepší!“ souhlasili všichni.

            A tak jsme napsali společně tuto výzvu španělskému králi: „Vážený pane španělský králi,

my níže podepsaní, příslušnice a příslušníci naši blogerské Interbrigády Vás jednomyslně vyzýváme, abyste abdikoval.

            Nemůžeme se totiž zbavit dojmu, že jste zaspal dobu, chcete-li, dle bruselských not, mermocí udržet celistvost Španělska.

            Ne, král jako vy, král, který nechá svůj lid rozjezdit tanky jako na Náměstí nebeského lidu, král, který nechá střílet do demonstrantů, vyjadřujících svůj názor (a jediné, co Brusel, jehož jste loutku, umí, je trestat za vlastní názor), ostřelovači z okolních budov, král, který nechal rozbombardovat a srovnat ze zemí Barcelonu, král, který nechal utopit v krvi referendum, protože se bojí svobodného hlasování, takový král, král, který vládne podle not z Bruselu, nemá na žádném, nejen španělském, trůnu, co dělat.

            Prohlašujete se za demokrata, dovoláváte se ústavy, která však není než jen sbírkou kliček sepsaných Bruselem za účelem realizace EUteroru, ale copak by skutečný demokrat popravoval a cíleně likvidoval katalánské elity, deportoval je do zámořských španělských držav, copak by skutečný demokrat, udělal z Katalánska jedno velké vnitrozemské moře krve!

            Ne, vy nejste demokrat!

            Vy jste, nejlepší dědic, stejné jako vaši bruselští vodiči, Ferdinanda II. Kastilského, který sjednotil Španělsko stejnými, krvavými a proto nedemokratickými metodami. Ano,  stejně jako Vy, by i on jistě, hnusák jeden, utopil katalánské referendum v krvi, jen aby se zavděčil bruselským eurofašistům a eurokomunistům!

            Ne, člověk jako Vy, nemůže být španělským králem, krvavé násilí a likvidace katalánského lidu nemá ve svobodné zemi místo, králové, kteří čekají na pokyn z Bruselu, je jen hnusnou karikaturou krále.

            Odstupte, je-li vám Vaše svědomí milé!“

            Výzvu jsme napsali a teď, navlečeni do katalánských barev (já mám na sobě dres Mesiho) ji jdeme předat na španělské velvyslanectví.

            Víme, že je to naše poslední cesta.

            Víme, že svoboda pláče a že žádná demokracie už v podstatě neexistuje (i těch 15%, co dostane Okamura, je jen bruselské divadélko pro naivky, protože EU je pouhé zdání demokracie s centrálním ovládáním veškeré moci shora)

            To všechno víme, a taky víme, že je to naše poslední cesta.

            Všichni ti Havlisté, Chartisté, Kavárníci, TOP 09, Knížata, Halíci, Kocábové, Horáčkové, Gazdíci a další nás rozstřílí a zmasakrují tak, že nás ani v Parlamentních listech nepoznají, ještě dříve, než stačíme dojít k španělskému velvyslanectví, protože i oni, stejně jako celá vláda tančí a poskakují podle bruselských not.

            Zmasakrují nás, rozjezdí na kaši tanky T-72 a Pandury, ale my přesto jdeme, protože jít musíme, svoboda, kterou Brusel tak nenávidí, je pro nás vším, potřebujeme ji stejně jako vzduch.

            Ale taky víme, že se naše poslední slova, ještě před tím, než padneme zmasakrování k zemi, vryjí celému našemu národu do vědomí, a národ, námi probuzen, konečně pochopí, stejně jako my, odkud vítr fouká.

            A co budeme křičet, až budeme padat zmasakrování k zemi?

            „Za svobodné Katalánsko! Za naši i vaši svobodu! Nashledanou v lepších, svobodných časech! Pryč s montovnami!“ to budeme křičet tak, že z toho budou mít v Bruselu husí kůži (a španělská král taky)!