Lithium, mnoho Babišova povyku pro nic. Jako vždy

Nepřijde vám už pan A. Babiš trochu zpovykaný? Na takové zpovykance je nejlepší tvrdá práce, prostě makačka. Nejlépe někde v lithiovém lomu

Andrej náhodou, spal.

            Ale pak přišel István, jeho dobrý kamarád, a Andreje probudil.

            „Jejda, to jsi ty, Istváne, kamaráde? Kde se tady bereš? Představ si, že jsem docela náhodou usnul. To, je co? Taková náhoda, to se hned tak nevidí,“ vysypal ze sebe Andrej, a dodal, ukázav na Istvánovu ruku, „jejda, co to máš v ruce?“

            „To jsou Lidové noviny, jsem jejich šéfredaktor,“ odpověděl István.

            „A já zase jejich majitel. No, to se povedlo! Ty šéfredaktor a já jejich majitel, hehe!“ rozesmál se Andrej a pak zase dodal, „přišel jsi mi říct, že se zase zvýšila jejich čtenost, i když v nich není už skoro žádný sport a Orientace už má jen tolik stránek, že bys je skoro na prstech jedné nohy spočítal?

            Ale inteligenty přece sport nezajímá.“

            „Ano, zase se nám meziročně zvýšila čtenost,“ přikývl István a natáhl ruku s novinami směrem k Andrejovi, „ale jen kvůli tomu jsem nepřišel. Ty Lidovky jsou z osmého září. Měl by sis je přečíst, je tam něco, co tě bude určitě zajímat.“

            „Myslíš? Víš přece, že mě nejvíc zajímá makání. Řekni mi, na čem je potřeba zamakat, a já na tom zamakám! Takový já jsem, a jiný už nebudu!“ řekl Andrej.

            „Měl by sis to přečíst. Je to o lithiu. Hned na první stránce,“ řekl István.

            Andrej se plácl do čela: „O lithiu!? To je ale náhoda! Dnes už druhá! Napřed náhodou usnu, a pak mi, zase náhodou, přineseš Lidové noviny z osmého září, kde se píše o lithiu, přičemž shodou okolnosti ty Lidové noviny vlastním.

            Já se ti totiž teď kvůli lithiu náramně rozčílil.

            Krádež za bílého dne, co bych ti vykládal, prostě korupční spletenec.

            Ukaž, co se tam píše?“

            „Píše se tam všelicos,“ odpověděl István a podal kamarádovi Lidové noviny.

            Andrej je vzal a začal nahlas číst Lidové noviny z 8. září 2016: „Na těžbu u Cínovce se zatím připravují společnosti Cínovecká deponie a česká firma Geomet, za kterou stojí kapitálově stojí jeden z největších světových těžařů, australská European Holding Metals...

            V lokalitě Cínovec, kde je lithia nejvíc, provádí průzkum český Geomet s kapitálem European Holding Metals. Nikdo menší by ani do tak velkého rizika jít nemohl. Vzhledem ke všem nákladům, jež dobývání spolkne, je návratnost investice v řádu sedmi až dvanácti let.

            ,Naše mateřská firma vede jednání se státem o možném způsobu spolupráce, případně účasti na projektu. V republice teď není žádná firma, která by se specializovala na podzemní těžbu rudních ložisek. Nikde v republice, ani v republice se dosud lithium do bateriových produktů nezpracovávalo, takže chybí technologie i zkušenosti,’ říká Richard Pavlík, ředitel Geometu.

            EHM vyjednává s ministerstvem průmyslu. Podobnou cestou šlo nedávno Srbsko, na jehož území se také postupně potvrzují významná ložiska lithia. Připravuje memorandum s australsko-britskými těžaři, firmou Rio Tinto. Sám stát těžbu nezvládne a také velký investor potřebuje součinnost, aby si vykrýval rizika...

            Firma EHM sice chystá memorandum o spolupráci s českým státem, je však na samotném začátku projektu, u průzkumu. Teprve pak se bude dělat studie proveditelnosti, ta osvědčí, zda těžba má ekonomický smysl. Pak nastane série dalších žádostí, třeba stanovení prostoru, kde se smí kutat nebo samotné svolení k těžbě...“

            Andrej přestal číst a podíval se na Istvána.

            „Chtěl bych vidět vládu, která by si to vzala na triko a chtěla lithium těžit sama prostřednictvím státního podniku, musí se do toho vrazit miliardy, vybudovat závod na zpracování rudy, atd,, to by Účtenkovka asi nezaplatila,“ řekl István vážně.

            „No, to je gól, hehe!“ rozesmál se po slovech kamaráda Andrej, až se chytal za břicho, „představ si, že já zrovna navrhoval, aby to lithium těžil státní podnik!

            Zrovna jako Zeman, ten taky navrhoval, aby to těžil státní podnik, i když na to nejsou v republice technologie!

            Ale Zeman je jen ožrala, který nic neví.

            A taky jsem se rozčiloval, jen si to představ, kvůli tomu, že stát podepsal memorandum s firmou, kterou nikdo nezná.

            A přitom v mých vlastních novinách se píše, že ta firma dělá u nás už tři roky průzkum, a dokonce se v nich píše i o tom, že se chystá to memorandum.

            Člověče, co já kvůli tomu memorandu udělal za virvál dva týdny před volbami, koho já všeho neobvinil ze zlodějny!

            A přitom jsem mohl vykřikovat o zlodějně za bílého dne už dobře měsíc, co o tom psaly Lidovky.

            Ale vždyť já o tom, fakt nic nevěděl, přísahám!

            Fakt jsem o tom nic nevěděl, i když jsem předseda vládní strany, které patří ministerstvo životního prostředí, i když jsem byl já sám až do června ministrem financí, nevěděl jsem o tom vůbec nic, i když mi patří Lidové noviny, které o tom psaly už před měsícem, hehe!

            Ale, jak to je to možné, že jsem o tom nic nevěděl?

            To už přece nemůže být náhoda!“

            „Když o tom Lidové noviny psaly, tak tě vydávali policii. Měl jsi jiné starosti, jen si vzpomeň,“ připomněl kamarádovi István.

            „Jo, to je fakt. Tenkrát mě vydávali, já měl hlavu úplně v pejru, kdepak bych myslel na nějaké lithium,“ přikývl Andrej, ale pak se zamyslel, „poslouchej, Istváne, to je ale pěkná lápalie.

            Vždyť já kdekoho křivě obvinil, že prodal lithium a přitom ono to vlastně ani jinak těžit nejde než se silným zahraničním investorem.

            Psalo se o tom v mých novinách a já ze sebe dělám hlupáka.

            Poslyš, víš, co mne napadlo?

            Že bych se za to mohl veřejně omluvit.

            Jako že by se ve všech mých novinách zveřejnil celostránkový inzerát, že se omlouvám za křivá obvinění ohledně lithia.

            Ono někoho křivě obvinit, to není legrace, nemysli si!

            Každý se může splést, a když se ke svému omylu veřejně přiznám, tak to voliči jistě ocení, určitě si řeknou, že ten Babiš je rovný chlap, když umí veřejně přiznat chybu.

            Ano, veřejně se za to omluvím a bude!

            A ty mi teď, Istváne, řekni, jestli máš v Lidových novinách dost místa, aby ta omluva mohla být přes celou stránku?“

            „Na tvoji upřímnou omluvu se v Lidových novinách vždy celá strana najde,“ odpověděl Andrejův kamarád István.

            „Fajn. Tak to taky uděláme. Bude to přes celou stranu. Omluvím se všem za tu zlodějnu za bílého dne.

            A teď ti povím, co se mi zdálo, když jsem náhodou spal,“ řekl Andrej a začal Istvánovi barvitě vykládat o tom, co se mu zdálo, když spal.