Papež František I. je apoštol islámu a nepřítel křesťanství

Bergoglio dostal pět let na zničení církve. Brány pekelné sice církev nepřemohou, ale spása mnohých je ohrožena. Probuďte se!

            Neměl bych hulit, vždyť i sám sobě říkám: „Nehul už, Kájo!“

            Když se zhulím, stává se ze mne ultrakatolík.

            Bože, víte, vy, co to je, být dnes ultrakatolíkem!?

            To všude vidíte jenom Satana, Satana a nic jiného!

            Vidíte Satana v ariáncích, vidíte Satana v Lutherovi, vidíte Satana ve svobodných zednářích, přičemž svobodného zednáře vidíte v každém, vidíte Satana v Halíkovi, vidíte Satana v knězi, který slouží mši čelem k lidu, vidíte Satana i v Bergogliovi!

            Řeknu vám na rovinu, že nikdo dnes víc netrpí, nikdo není dnes víc bičován a mučen (myšleno duševně a duchovně ovšemže) než ultrakatolíci.

            A teď si, vážení, představte, že když se zhulím, tak jsem taky ultrakatolík!

            A lysohlávky?

            Ty už bych neměl žrát vůbec!

            Když si jich zobnu, ocitnu se vmžiku na sabatu.

            Ale na jakém sabatu?!

            Přímo na tom nejohavnějším, protože vatikánském!

            Ano, ten sabat se koná ve svatopetrském chrámu, rovnou nad hrobem svatého Petra, jemuž svěřil Kristus Král do úschovy číselný kód od svého království. Předsedá mu, kdo jiný než Bergoglio.

            Bože, jak ten vypadá!

            Zpod papežského roucha vylézá mu kozlí srst. Strašlivě mečí a heká, když si to rozdává s Panenkou Marií, kterou není nikdo jiný než ombdusmanka, ale zahalená celá tak provokativně, že lze si ji snadno splést s Ajšou, či jinou s Mohamedových žen.

            Všude je plno levicově liberálních kozlů, kteří vyvádějí psí kusy s čarodějnicemi.

            Kdyby ty čarodějnice byly aspoň nahé, kdyby jim bylo aspoň vidět hustě ochlupené ohanbí, kdyby byly vidět jejich bombastické prsy. Ale i ony jsou zahalené, takže je to všechno jen ohavně symbolické, včetně orálního sexu. Nepochybuji ani trochu o tom, že všichni ty čarodějnice jsou, přinejmenším ve smyslu čistě fyziologickém a anatomickém, neposkvrněnými pannami.

            A sodomité v kněžských ornátech?

            O sodomitech v kněžských ornátech ani nemluvím, čeho všeho se tam dopouštějí ve zpovědnicích...

            Když to vidím, křičím, jako by na mém místě křičel každý ultrakatolík: „Dost! Už dost! D.O.S.T.!“

            Ale čím víc to křičím, tím víc je ta pekelná pakáž při chuti, tím více je jejich ohavná orgie na apoštolově znesvěceném hrobě divočejší a nestoudnější.

Chudák svatý Petr, čeho se to na místě svého posledního odpočinku dočkal!

            Neměl bych hulit. Ani pořád žrát lysohlávky, co se jich letos zase urodilo jako Ježíšových mravních maxim v evangeliu.

            Ale co na druhé straně dělat?

            Já nejsem Ježíš, abych vydržel svých čtyřicet dní na poušti lidského života jen tak.

            Musím hulit. Musím žrát lysohlávky, abych to do soudného dne nějak překlepal, i když mám tu svinskou smůlu, že se ze mne při tom stává ultrakatolík.

            Ale možná díky za to, protože si nic nemusím vyčítat, neboť utrpení, které jako ultrakatolík zažívám, tomu dává ráz čehosi mystického.

A kdoví, snad za to budu u posledního soudu i náležitě odměněn. Není a nemůže být pochyb, že dnešní utrpení ultrakatolíků je i utrpením samotného Krista Krále, protože kdo jiný může být vyvolený k tomu, aby nesl jeho kříž než ultrakatolíci?

Jenže co se mi vám dnes, hned po ránu, nestalo!

Chci si zahulit jako vždy, ale dle všeho jsem sáhl po nějakém nepříliš kvalitním matroši. Nejspíše to byl nějaký hermafrodit, a netřeba snad připomínat, co jsou všichni ty hermafroditi zač, o co jim jde.

Ubalím si, zapálím si, potáhnu, jednou, dvakrát, třikrát.

Zhulil jsem se jakžtakž, to ano, nemohu tvrdit, že ne, zase byl ze mě ultrakatolík.

Ale jako bych se zároveň zasekl někde v půli cesty. Jako by, abych to k něčemu velmi trefně přirovnal, došel Ježíš na křížové cestě jen k sedmému zastavení a tam svým křížem praštil na zem s tím, aby mu všechno všivé lidstvo vlezlo na hrb, že on na svoji oběť kašle.

Ultrakatolíkem jsem se sice stal, to jest, stal jsem jím v tom smyslu, že jsem viděl všude Satana, jako každý ultrakatolík. Ale už mě to tak nemučilo, jako každého ultrakatolíka, naopak, musím přiznat, že jsem pociťoval jakési sílící a těžko zvladatelné nadšení.

„Jako se bůh zjevil v osobě Ježíše, svého Syna, tak se nyní Satan, Antikrist nepokrytě a otevřeně zjevuje v osobě Bergoglia. Jako se apoštolové kdysi, až na jedno osobní selhání sv. Petra, hlásili ke Kristovi, tak se nyní k Satanovi hlásí i jeho apoštolové v čele ze sv. Antipetrem Halíkem,“ jásal jsem například, zatímco molekuly THC rejdily v mém mozku jako myši v kusu ementálu, „není vidět Antikrista totéž, jako vidět samotného Krista, přinejmenším aspoň v tom smyslu, že nyní je již jasné, kdo je kdo!?

Ano, už víme kdo je kdo!

Vidím-li Antikrista, musím zákonitě vidět i Krista!

Litoval-li jsem mnohokráte, že nežil jsem v těch časech, kdy Kristus, oděn do lidského těla, chodil po zemi, abych se mohl dotknout jeho ran, abych se mohl opít jeho krví a přežrat jeho tělem při poslední večeři tam v potemnělých a soumračných Getsemanech, mohu se nyní radovat, že spatřil jsem živého a skutečného Antikrista, neboť i to je zážitek nanejvýš mystický.

Mohu a musím se radovat, že žiji v těchto časech, v časech, v nichž by chtěl žít každý křesťan, neboť tam, kde je Antikrist, tam musí být i Kristus Král!

Osmdesátiletý, metrák vážící Bergoglio bez jednoho plicního laloku je nepochybně Antikrist a to znamená jediné. Napětí mezi nadpozemskými mocnostmi dosáhlo kritické hranice a ozbrojený střet mezi Kristem Králem v čele věrných ultrakatolíků a Antikristem v čele všech těch Halíků, Sorosů a dalších liberálních šmejdů začne se již v příští sekundě věčnosti.

Jaké štěstí, že můžu být přitom!

Vždyť je nepochybné, že Kristus Král musí slavně zvítězit, a jen nepředstavitelně strašlivá pýcha mohla zatemnit Antikristovi mozek natolik, že nedokáže pochopit, že jeho porážka je historicky nevyhnutelná, že se žene do předem prohrané bitvy, že by bylo lepší, kdyby stáhnul ocas a byl rád, že ho bůh nechává živořit aspoň kdesi v pekle.

Antikrist musí být blázen!“

Takto a podobně jsem jásal, vidě všude již náznaky nadcházející bitvy mezi Kristem a Antikristem.

Pak mne ovšem přepadly pochyby.

Nepochyboval jsem ovšem zprvu ani v nejmenším o Kristovi, ale začal jsem pochybovat o Antikristovi, to jest, pochyboval jsem o tom, o čem ultrakatolíci ani v nejmenším nepochybují, totiž že tímto Antikristem je Berglogio, přičemž tyto pochyby se následně rozvinuly do jakési fantasmagorické, nezapomínejme, že jsem byl zhulený, sice mizerně, ale byl, úvahy.

„Je ale Berglogio skutečně Antikrist?“ zapochyboval jsem náhle v nestřeženém okamžiku, potáhnuv naposled ze špeku, který už nebyl, „jistě, dělá to, co by dělal každý Antikrist na jeho místě. To jest, zpochybňoval by církevní věroučná dogmata, prováděl nejdříve její nenápadnou, a později i zcela otevřenou erozi, hlásil by se k levičácké teologii osvobození, bratříčkoval by se s luteránskými a jinými nepřáteli církve, myl by nohy uprchlíkům a nakonec by dovolil, Antikrist jeden, aby ke svatému přijímání mohli přistupovat i rozvedení žijící v permanentním hříchu smilstva.

Potud je tedy vše v pořádku, Bergoglio dělá přesně to, co by dělal každý Antikrist.

Ale je to v pořádku i z hlediska metafyzického?

Vždyť můžeme uvažovat i takto: ,Církev je Kristovo mystické tělo. Kristus je Syn a Otec je bůh všemohoucí.

Je tedy možné, aby toto Kristovo mystické tělo ovládl Antikrist, aby do něj vstoupil tak, jako v podobě Ďábla vstupuje do lidských těl?

Pokud připustíme, že Bergoglio je skutečně Antikrist, pak tím musíme zpochybnit jednak boží všemohoucnost (jak to bůh mohl dovolit?), a jednak tím zpochybníme i nadřazenost Krista nad Antikristem, protože otevřeně připouštíme, že Kristus je vůči tomuto ataku Antikrista bezbranný, protože přiznáváme, že Antikristus je schopen, stejně jako nějaký vir, napadnout Kristovo tělo.

Co dělá vir v organismu, který napadne?

Množí se v něm zcela beztrestně!

Jak to, že je Antikrist schopen množit se v Kristově mystickém těle?

Ostatně už když Ďábel pokouší v evangeliu Krista, když ho nabádá, aby skočil ze skály, cítíme, že zde něco nehraje, protože v tu chvíli stojí Ďábel evidentně nad Kristem, respektive nad Ježíšem, protože nelze pokoušet toho, kdo má větší moc.

Ale můžeme vůbec, byť jen teoreticky připustit, že je Antikrist schopen ovládnout církev, Kristovo mystické tělo, to jest, že je, přinejmenším v tu chvíli, mocnější než Kristus a tedy nejspíše než i sám bůh, respektive to, co za boha považujeme?

Věříme-li v Krista, v boha všemohoucího, tak něco takového připustit samozřejmě nemůžeme.

Co to znamená?

Může to znamenat i to, že církev, to jest katolická církev, nikdy nebyla tou pravou církví, protože by v jejím čele nikdy nemohl stanout Antikrist. A není-li, a nebyla-li nikdy tato církev, onou skutečnou církví, tj. Kristovým mystickým tělem, pak nejsou ultrakatolíci křesťané, protože jejich křest je, pochopitelně, zcela neplatný.

Anebo můžeme jít ještě dál a tvrdit, že Ježíš, jehož se církev dovolává, nebyl Kristem, ba právě naopak, byl Antikristem, jehož jediným úkolem bylo zmást, pomocí několika laciných zázraků, lidské duše a tak je vydat věčné záhubě!‘

Takto můžeme uvažovat, a budeme-li takto uvažovat, tak se z toho nepochybně zblázníme, jako se už dávno ze zvířecího strachu o svou spásu zbláznili ultrakatolíci.

Proboha, co to hulím za svinstvo!“

Tímto znechuceným výkřikem uťal jsem svoji úvahu v nejvyšší čas. Kdoví kam, do jakého pekla bych ještě došel. Rozhlédl jsem se kolem sebe a spatřil svět odsouzený k brzkému zániku. Ti nahoře se o něj porvou jak hladoví psi, všichni stejné svině, jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou, Kristus i Antikrist.

Co já s tím?

Mám snad plavat jak šílený proti proudu v sračkovitě jalové naději, že tím zachráním svoji všivou duši?

Nasrat na to!

P.S. Teď mne ale napadlo, že ten matroš, co jsem si ráno ubalil, nebyl možná zase až tak nekvalitní, jak jsem si zprvu myslel, ale naopak, že to byla extrakvalita, a já se dostal mnohem dál než obvykle, mnohem dál, než je schopen dostat se i ten nejzarytější a nejfanatičtější ultrakatolík, proti kterému jsou i Hájek se Semínem jen kacířskými luterány, liberály non plus ultra...

P.P.S. Právě jsem se vrátil z lesa s košem plným lysohlávek. Uvidíme, co bude teď po tom ranním duchovním zážitku...