Kdy zavedou šílení neomarxisté povinné třetí pohlaví u nás?

Jste muž? Jste žena? Tak si to ještě užijte, protože za chvíli už nebudeme mít nikdo na výběr. Všichni budeme v neomarxistickém ráji třetím pohlavím

            Byla tmavá, podzimní noc a já se nalézal celou svou mužskou bytostí na jakémsi slavnostním banketu.

Krom toho, že zde byla spousta žrádla a vynikajícího chlastu, z něhož bych vypíchl vskutku nepřekonatelné šampaňské Barons de Rothschild Brut Rosé, kterým jsem se naléval jako svěcenou vodou, účastnilo se tohoto banketu mnoho vzdělaných osob, respektive výlučně mužů.

Není proto divu, že se zde vedly velmi zajímavé rozhovory, až nakonec došla řeč i na třetí pohlaví.

Hosté, mezi nimiž byla spousta učenců a žurnalistů z alternativních médií, většinou třetí pohlaví zavrhovali. Považovali jej za projev morální zvrácenosti, jejíž oficiální uznání je pro křesťanské státy zcela nevhodné.

„Dobře, uznejme oficiálně tento nesmysl, jenž je zcela proti lidské přirozenosti.

Přiznejme oněm zvrhlým lidem, kteří se necítí ani mužem, ani ženou, třebaže bůh stvořil člověka jako muže a ženu, tedy ne jako muže, nebo ženu, ale jako muže a ženu, a proto ten, kdo se necítí ani jako muž, ani jako žena musí být zákonitě zvrhlý, lidské právo, aby mohli ve svých úředních, ano slyšíte dobře, úředních dokumentech uvádět jako své pohlaví tuto třetí kategorii.

Ale přiznáme-li toto lidské právo těmto zvrhlým osobám, pak přiznejme toto lidské právo i těm, kteří se považují za boží syny, protože jaké je pohlaví boha, nemá-li pohlavní orgány?

Jaké je pohlaví Ducha svatého, jaké je pohlaví samotného Syna, jestliže byl počat neposkvrněně z Ducha svatého, to jest partenogenezí a tedy zákonitě nemůže jeho genotyp obsahovat kombinaci XX pohlavních chromozómů!“ argumentoval kterýsi host, na první pohled slušný, byť již mírně podnapilý člověk.

I já jsem k tomu řekl svoje, vyprázdniv další číši šampaňského: „Třetí pohlaví je pičovina!

Kdo to, jaktěživo, slyšel!?

To nás jen chtějí sluníčkáři přivést na smetiště dějin!

Proč asi příroda vymyslela dvě pohlaví?

Proč asi napříč celou živočišnou říší nalezneme jinak zbarvené samečky a samičky?

Namlouvací tanečky?

Proč asi lev má hřívu a lvice ne?

Proč samečci některých druhů ptáků staví hnízdo a samičky ne?

Protože to všechno je způsob, jak zajistit rozmnožování.

Přežití rodu.

Nepohlavně ať se rozmnožují prvoci, bakterie a jiná svoloč!

Ale my jsme lidé!

A lidskou přirozeností je mrdat!

Ano, mrdat!

Ale já nehodlám dovolit genderovým fanatikům, byť třeba ve vedení státu, aby ve jménu svého nového náboženství mé děti poničili.

I nadále bude moje holka nosit sukně a kluk kalhoty.

Holka sukně, aby se mohla kdykoliv vychcat, a neukazovala přitom zadek, sukně, aby jí každý kluk ty sukně mohl kdykoliv nadzvednout a s rozepnutými kalhotami pohodlně vykonat ono posvátné dílo, jež je božím požehnáním!“

Můj projev mne rozpálil natolik, že jsem do sebe rychle obrátil další číši šampaňského.

„Bravo! Bravo!“ křičeli všichni přítomní, plácajíce mě radostně po zádech, „holka má nosit sukni a kluk kalhoty! Jen si představme, jak by to bylo, kdyby to bylo naopak. Kdyby si kluk musel při chcaní vykasávat sukni, a holka zase stahovat kalhoty, nemluvě o mrdání na stojáka!

Připijme na našeho skvělého myslitele!“

Ozvalo se bouchání šampaňského a zvonění plných číší, kterými si přítomní přiťukávali na moji počest.

Mezi hosty byl i jeden mladík, asi pětadvacetiletý, nevidomý. Jeho tvář byla ztělesněním té nejčistší nevinnosti a ovšem i inteligence. Při pohledu na tuto tvář bylo hned každému jasné, že ač nevidomý, vidí toho mnohem víc než druzí. Ostatně se o něm říkalo, že se velmi intenzivně vzdělává v oblasti politiky, historie, ekonomie a psychologie, a nadto se ještě zajímá a problematiku zdravotně postižených a dlouhodobě nemocných.

Tento jediný mladík si nepřipíjel na moji počest, vlastně za celý večer nepolknul ani jednu kapku šampaňského.

„Třetí pohlaví není nemravné!“ řekl zničehonic tento mladík tiše, jako by pro sebe, ale přesto na něj všichni upřeli své překvapené pohledy.

„To snad nemyslíte vážně, mladý muži,“ poznamenal kdosi jízlivě.

„Myslím to vážně. Kdybych nevěděl, zda jsem muž nebo žena, pak bych si jistě vybral třetí pohlaví,“ odpověděl mladík tak, že to vůbec nevypadalo jako žert, kterým by nás chtěl rozesmát.

„Hovno byste si vybral! Žádné třetí pohlaví prostě neexistuje!“ vybuchl jsem prudce po těch slovech a praštil rukou do stolu.

Mladík se mírně usmál.

„Pánové, co my vlastně o tom víme?“ řekl a nepřestávaje se usmívat, pokračoval, „ano, co vlastně o tom víme, pánové? Vždyť i já vás oslovuji jako pány, protože slyším jen vaše, mužské, hlasy. Ale jste všichni skutečně pánové, byť tak snad tak na první pohled vypadáte, byť mohou soudit dle vašich hlasů, že pány nepochybně jste?

Víte skutečně, co všechno dřímá v hlubinách vaší duše, čekajíc na své probuzení, jste si zcela jistí, není-li tam ukryto něco, co i vás jednou, i když ne snad v tomto, životě přinutí, abyste se přihlásili k třetímu pohlaví?

Jistě, třetí pohlaví dost možná nelze fyziologicky přesně vymezit, ale co z toho vlastně vyplývá?

Vyplývá z toho, že se vždy a za všech okolností musíte cítit jako muž či jako žena?

Ne, pánové, vaše rozhořčení nad třetím pohlavím, nad jeho úředním uznáním, je zcela zbytečné.

Že lev má hřívu a lvice ne?

Že je to všechno způsob, jak zajistit rozmnožování, přežití rodu?

Snad, ale dovolím si podotknout, pánové, že vše, co je živé, podléhá vývoji.

To, co vy nazýváte mravním zvrhlostí, jež je nevhodná pro křesťanské státy, může být toliko jen důsledkem tohoto vývoje.

Opáčíte mi snad, že takový vývoj není než jen odpornou degenerací?

Ano, takový vývoj je degenerací, to já nepopírám, neboť vše degeneruje, stává se přežilým, to je princip života!

Jak tomu chcete zabránit?

Vždyť je například dokázáno, že naše západní civilizace produkuje spoustu látek, které mají vliv na sexualitu, a to především mužskou.

Spermie západního muže jsou kvůli tomu nepohyblivé, ale vzdáme se snad kvůli tomu všech našich civilizačních vymožeností?

Ano, třetí pohlaví bude brzy jediným pohlavím, a můžete si svoje děti oblékat do sukní a kalhot, jak chcete, nezabráníte tomu ani trochu.

Že to bude konec lidstva, že lidský rod, nebo západní civilizace nepřežije?

No tak nepřežije, žádná civilizace nepřežije, to už byste, pánové, mohli z historie a z kybernetiky přece vědět.

Zpohlodlněli jsme, zparchantěli. Ale místo toho, abychom si to přiznali, přiznali, že jsme zpohodlnělí parchanti, vybíjíme svůj vztek na těch, kteří se necítí ani jako muž, ani jako muž ani žena, místo abychom je uctívali jako apoštoly soumraku lidstva, který právě nastává, ale ne jejich vinou, ale vinou nás všech.

Animisté někde v buši si ještě můžou hrát na tradiční rozdělení pohlaví a rolí, ale my už ne. My už nemůžeme ženám zakázat řídit auto, abychom dokázali, že si pohlaví nejsou rovná.

My už ne, pánové, to vám chci říct!“

Nevidomý mladík umlkl. Ale i kdyby chtěl, víc už by neřekl tak jako tak.

Vrhl jsem se na něj jako rozzuřený býk, a začal jej mlátit hlava, nehlava.

„Ty zkurvený neomarxisto, zasraný sluníčkaři, bruselský vazale, ty nemáš žádné právo na existenci!“ řval jsem na něj.

Nevidomý ladík se vůbec nebránil. Zrychtoval bych jho k nepoznání, kdyby mne nakonec od něj násilím neodtrhli a následně nevpravili do mne celou láhev Barons de Rothschild Brut Rosé, které mne přece jen pacifikovalo, neboť jsem se v blaženém bezvědomí svalil na zem.