Agentura na podporu a řízení sportu, nový Babišův penězovod

Politické garnitury přicházejí a odcházejí, ale penězovody zůstávají, maximálně mění svoje názvy. Jako například chystaná Agentura na podporu a řízení sportu, kterou bude ovládat Babiš, pardon hnutí ANO

            Tuhle se nás jedni známí zeptali, jak prý se máme a co děláme.

            „Ani se neptejte! Strašně se nudíme! Jestli to tak půjde dál, tak se nejspíše unudíme!“ řekli jsme zcela po pravdě.

            „Jejdamane, ale to je snadná pomoc!“ spráskli známí ruce, a jedním dechem dodali, „když se nudíte, tak si pořiďte poslance!

            To je na nudu nejlepší lék!“

            „Poslance?“ podivili jsme.

            „Poslance, to se ví, živého! My si taky jednoho pořídili, z SPD, je s ním náramná legrace! Co ho máme, tak se vůbec nenudíme!“ rozplývali se známí nadšením.

            Dali jsme tedy na jejich radu a vydali se do sněmovny.

            „Račte si přát?“ zeptal se nás tam prodavač za pultem, takový sympatický týpek.

            „Chtěli bychom nějakého poslance. Asi nejraději z SPD, slyšeli jsme, že to jsou největší mazlíčci, okamžitě přilnou ke svému pánovi a je s nimi největší sranda,“ řekli jsme.

            „Bohužel, poslanci za SPD jsou už beznadějně vyprodání a další budeme mít až po předčasných volbách,“ zatvářil se zkroušeně prodavač.

            „Hm, tak dlouho čekat nemůžeme, protože bychom se unudili,“ povzdechli jsme si.

            Prodavačova tvář se opět rozzářila: „Ale mám tady jednoho poslance za ANO, to je skoro totéž. V ANO taky funguje vůdcovský princip, okamžitě k vám přilne.“

            „Za ANO?“ váhali jsme.

            „Je to moc prima kousek. Mohu vám ho vřele doporučit. Dokonce má zlatou olympijskou medaili! S ním se nudit rozhodně nebudete!“ brebentil prodavač.

            „Zlato z olympiády, tak jo, tak nám ho tedy zabalte!“ souhlasili jsme a odnesli si poslance ze Sněmovny domů.

            Tam ho rozbalíme a s napětím čekáme, co se bude dít.

            Nečekáme dlouho a poslanec opravdu spustí: „Chceme revoluci ve sportu!“

            „Revoluci ve sportu? To je zajímavé! Opravdu velmi zajímavé!“ vydechneme vzrušením, nuda je tatam!

            „Jsem do toho celý nadšený! Samozřejmě se můžu spálit, ale nebylo by to poprvé. Jako třeba když na podzim 2011 kvůli mému manažerskému pochybení byla Mladá Boleslav potrestána kontumací zápasů ve svůj neprospěch!“ svěří se nám poslanec.

            „To je velmi zajímavé! A jak ta revoluce ve sportu bude vypadat?“ bavíme se náramně.

            „Bude vypadat tak, že se založí Agentura na podporu a řízení sportu, v jejímž čele budu stát já,“ vysvětlí nám poslanec.

            „A co bude ta agentura dělat?“ jsme zvědavostí bez sebe.

            Poslanec ochotně odpovídá: „Tato agentura bude financovat výcvik speciálních sportovně motivačních komand. Tato komanda budou unášet děti od počítačů, respektive od mobilů na venkovní volná prostranství a tam je budou nutit pomocí pozitivní motivace sportovat jen prostě tak, pro čirou radost, nebo je donutí jen si docela obyčejně hrát, jako si hrály děti kdysi.

            Při této činnosti si děti nejlépe, protože docela přirozenou cestou, osvojí základní pohybové návyky, a to i bez kvalitních, královsky placených trenérů, takže to nakonec ve finále vyjde levněji.

            Kde si děti nejlépe osvojí, dejme tomu, míčovou techniku, kde se naučí hernímu myšlení, kde si vypěstují zabijácké instinkty sniperů, kteří jednou budou v českém národním dresu nelítostně popravovat soupeře ve finále významných světových turnajů než při každodenních mačích o všechno na prašném plácku?

            Ano, děti nepotřebují, nebo aspoň ne v prvé řadě, kvalitní trenéry, děti potřebují v prvé řadě tento všeobecný základ, získaný docela přirozenou cestou!

            Jen si vzpomeňte na sebe!

            Co jste se v dětství nasportovali!

            Už jen ten obyčejný panák nebo guma, to všechno přece cizelovalo vaši pohybovou koordinaci!

            Pohybovali jste se a sportovali zcela přirozeně a volně a z tohoto podhoubí pak vzcházeli zcela přirozeně talentování jedinci!

            Dnes zavřete děti do fotbalové a hokejové akademie, děláte s nimi to, pomocí nejmodernějších tréninkových metod, co už se dávno mohlo rozvíjet přirozeně, valíte do toho peníze, napjatě čekáte na výsledky. Ale žádné výsledky nepřicházejí, a ani přijít nemohou, protože to všechno je strašně umělé, takže ve finále vyprodukujete jen spoustu sotva průměrných fotbalistů a hokejistů, kteŕí nic jiného neumějí.

            A to je ta revoluce, že už nechceme jít takovouto cestu, my chceme vrátit děti tam, kam vždy patřily, na plácky a na stromy!

            Ale taky samozřejmě nechceme nic nechat náhodě.

Proto například školíme i speciální týmy, které budou děti osvobozovat z aut, jimiž je rodiče převáží sem a tam. Dítě se potřebuje pohybovat, ne sedět věčně v autě. Dítě se musí učit samostatnosti, musí umět vyhodnocovat nejrůznější situace a následně je řešit, ale to se sotva naučí, když jen sedí v autě, kde mu není dána žádná volnost.

Co z takových dětí může vyrůst, jak takoví sportovci mohou reagovat například adekvátně na nepříznivý vývoj nějakého olympijského, a proto veledůležitého zápasu či závodu, když už v dětství pořád někdo rozhodoval za ně?

A v neposlední řadě nakoupíme velké bagry, které budou odstraňovat zaparkovaná auta na sídlištích, ulicích nebo i vesnicích, aby děti měly pro tento svůj rozvoj dostatek prostoru, protože i takové prázdné parkoviště může sloužit jako kvalitní sportoviště, stačí jen postavit dvě palety, a hned máte branky, o chodnících, které se takto uvolní, ani nemluvě.

Zatímco účelem vypíše naše agentura státní zakázku na nákup těchto bagrů v řádu několika miliard.“

Vize sportovní revoluce nás samozřejmě pobaví.

„Dost, už dost, hehehe,prosím, hehehe, nebo už to nevydržíme!“ smějeme se, jako jsme se snad ještě nesmáli nikdy, „ta agentura, to bude zase parádní tunel! To se zase Černošek z České sportovní, majitel TK Agrofert Prostějov, a jemu podobní napakují, to bude zase utopených miliard!“

Známí měli pravdu, co jsme si pořídili poslance jako domácího mazlíčka, nevíme, co je to nuda.

Svůj život bez něj si už nedovedeme představit a to ho máme doma teprve druhý den!