Havloidi, radujte se, Putin konečně dohnal Havla

Havel byl zvolený prezidentem čtyřikrát a Putin už taky. Ti dva si už tak nemají co vyčítat. Co na to zdejší havloidi?

Žil jednou jeden člověk, přesněji muž, a ještě přesněji judista, a jmenoval se Vladimir Vladimirovič.

Na tom člověku bylo zvláštní, že se ničeho nebál, a už vůbec se nebál opozice, nebo dokonce Západu.

„Já se nebojím ani opozice, ani Západu,“ říkával vždy, když vyšel z koupelny v otrhaném županu (byl totiž, ačkoliv se to nezdálo, vcelku čistotný), „a proč bych se taky bál?

Porovnejte si sami moji popularitu, chytrost i různorodost voličů se stejnými parametry opozice a dojdete k závěru, že není důvod k žádnému strachu, ani k ničemu jinému.

Budu dál dělat svou (velice úspěšnou) politiku a zůstanu svůj.

,Bláhovec vlastní přednosti vynáší na povrch, moudrý je skrývá uvnitř - v nedohlednu!? jak pravil Charms.

A Západ?

Klidně si na mě střílejte ty svoje rakety, klidně si na mě uvalte ty svoje sankce, klidně si mne zkuste spálit plamenem své propagandy, nebojím se ničeho!“

No, a protože se Vladimir Vladimirovič ničeho nebál, kandidoval jednou takhle na ruského prezidenta.

A lidi, to se ví, ho zvolili, protože viděli, že nemá žádný strach, že se ničeho nebojí.

Nebylo nikoho, kdo by se neřekl: „Vladimir Vladimirovič se ničeho nebojí, to bude ruský prezident jak vodka!

Jsme tým a Vladimir Vladimirovič bude členem našeho týmu, když ho zvolíme!

S Vladimirem Vladimirovičem nás čeká další velký úspěch, jenom musíme udržet jednotu!

Už abychom se s ním pustili do velké práce ve jménu Ruska!“

A jak voliči řekli, tak i skutečně udělali, vůbec si nevymýšleli.

„Já se ničeho nebojím! Ani západu, ani opozice!“ zvolal Vladimir Vladimirovič, když se od svých nejlepších přátel dozvěděl, že byl zvolený prezidentem.

Slyšel to ale Němcov.

Tenhle Němcov, to vám byl pěkný pobuda, navíc děvkař, no, hanba mluvit.

Tak tenhle Němcov, když to slyšel, přišel k Vladimiru Vladimiroviči a řekl mu drze: „Když se ničeho nebojíš, tak já ti řeknu, kolik jsi dostal ve volbách hlasů.“

„Ale já to nechci vědět,“ odpověděl Vladimir Vladimirovič.

„Snad nemáš nahnáno?“ řekl Němcov.

 „Nemám vůbec nahnáno, ale nevím, proč bych měl zrovna já vědět, kolik jsem dostal hlasů?“ odpověděl Vladimir Vladimirovič a nechal Němcova zastřelit, dodávaje, „čím míň toho vím, tím líp spím.“

No, a od té doby spal Vladimir Vladimirovič náramně dobře, aby ne, vždyť měl pro strach uděláno.

A co vy, spí se vám taky dobře?