Komunista Václav Klaus ml. chce znárodnit Facebook a Twitter

Zákáz mazaní příspěvků na facebooku či Twitteru, který chce uzákonit Václav Klaus ml. je vstupenkou do komunismu, kterého je Václav Klaus ml., stejně jako jeho otec, věrným apoštolem. Krev se prostě nezapře  

Zpověď Václava Lause ml. byla, dle všeho očekávání, nanejvýš upřímná.

„My, Lausovic, jsme byli vždy svým charakterem bolševici, pohodlně plynoucí s proudem,“ začal Václav Laus ml. svou zpověď, a pokračoval, „uměli jsme spokojeně a klidně vegetovat i za komunistů i po listopadu, neomylně jsme se dokázali přisát k jakémukoliv systému a využívat jej v nejvyšší možné míře.

Nejsme žádní bojovníci za svobodu, nikdy jsme jimi nebyli, ostatně nemáme na to, stejně jako ti všichni Hájkové, a Jaklové, již nás věrně doprovázejí, ani odvahu.

            Naše odvaha končí spolehlivě tam, kde končí i naše pohodlí. Abychom byli rádoby odvážní, musíme být v zisku, a nesmíme přitom vystoupit ze své komfortní zóny. Ve skutečnosti jsme však jen samolibí žvanilové a lháři, vždyť i tatínkův institut je na žvástech a samolibém pozérství založen. Jeho jediným skutečným přínosem jsou snad jen výkaly, které tam jsou dnes a denně splachovány, co vím, dělá se z těchto výkalů celkem kvalitní hnojivo.

            Rozdíl mezi mnou a tatínkem je snad jen ten, že tatínek svým samolibým žvástům a lžím pevně věří, že se snad opravdu považuje za největšího bojovníka proti evropskému establishmentu, jehož byl pevnou součástí, kdežto já těm svým lžím nevěřím ani trochu, dobře vím, že lžu.

            Ale co mi zbývá než lhát a žvanit, chci-li být prezidentem jako tatínek?

            Ano, chci být prezidentem, a proto se musím na Hrad prolhat, protože tam se dostanete jedině lhaním. Dobře vím, že zákon, který navrhuji, totiž aby facebook a twitter měly zakázáno mazat příspěvky, je hovadina, ale přesto to navrhuji.

            Navrhuji to, protože vím, že je nutné nyní co nejvíce mluvit o cenzuře, prezentovat se jako bojovník proti ní, protože je to teď v módě, a já, málo platné musím jít se stádem.

            Samozřejmě, že mazání příspěvků na twiteru nebo na facebooku neohrožuje svobodu slova. Vím to moc dobře, ale přesto budu na celé kolo křičet, že je to cenzura, že to svobodu slova ohrožuje.

            Ale kdybych byl v tomto skutečně důsledný, tak bych musel po tom opičákovi Hájkovi požadovat, aby zveřejňoval všechny články Tomáše Halíka na Protiproudu, protože nezveřejňování článků Tomáše Halíka na Protiproudu je taky cenzura, je to taky omezování svobody slova, protože proč by neměl mít Tomáš Halík právo na zveřejnění svých článků na Protiproudu?

            To, co navrhuji, to je čistě bolševické řešení. Přikážeme soukromému médiu, že musí zveřejňovat všechno, to jest, zasáhneme do práva vlastníků tohoto média nakládat se svým majetkem dle svého uvážení.

            Za něco takového by se nemuseli stydět ani soudruzi z Bruselu, něco takového je přesně ten první krok k nastolení totalitního režimu, kdy represivní složky státu budou kontrolovat, zda náhodou nebylo něco smazáno, a v případě že ano, bude se stát pasovat do role velkého bratra.

            Dobře to vím, ale přitom se tvářím, že bojuji za svobodu slova, ačkoliv by to nebylo nic jiného než znárodnění soukromých médií.

            Ale copak i tatínek jen nežvanil o svobodném trhu, aniž by jej kdy viděl, aniž by pro něj kdykoliv cokoliv udělal, copak můj tatínek někdy hnul prstem proti Havlovi?

            A co já?

          Já jsem nebyl ředitel školy, kterou štědře sponzorovaly ČEZ, jež byly dojnou krávou ODS, strany, kde můj tatínek dělal předsedu?

            Ne, my Lausovic jsme byli vždy bolševici, naše myšlení bylo vždy bolševické a naším denním chlebem je lhaní, protože bolševici jsou ve lhaní mistři.

            Ale copak nejsem jen vzorný syn, který chce jen dělat radost svému tatínkovi?

            Už se těším, až jednou přijdu domů a řeknu tatínkovi: ,Prolhal jsem se na Hrad, tatínku, stejně jako ty kdysi.’

            A tatínek ze sebe dojetím nevypraví slovo, bude lapat po dechu, stejně jako tenkrát, když vyhrál přebor ODS v lyžování.

            A maminka mě pohladí po hlavě, namaže mi chleba sádlem a řekne: ,Děda by měl z tebe radost, Vašíku’.

            A já vím, že děda by měl ze mě určitě radost, proto to vlastně všechno dělám, proto říkám to všechno, i když dobře vím, že to jsou hovadiny, kvůli dědovi.“

            Dojat tou představou Václav Laus ml., zaslzel.

            „Snad se vám to podaří, dostat se na Hrad, udělat radost tatínkovi i mamince, a hlavně dědovi,“ popřál jsem mu a vyšel ven na vzduch, z té temné a vlhké kobky Lausovic rodiny, k jejíž zdi byl Václav Laus ml. důkladně přikován papírovými řetězy.