Proč se se hloupí Češi nechávají odírat Kellnerem a dalšími mobilními operátory?

Mně je hej, já mobil nemám. Ale co z kůže za živa odíraný český cyp? Proč ten není naštvaný na Kellnera,který ho odírá na tarifech a na Zemana, který mu to dovolí? Asi proto, že je Kellner příliš velký

            Existenční podmínky, ve kterých se nyní nalézám, jsou dokonale nelidské.

            „Jsem vůbec člověk?

Lidská bytost?

Nejsem jen fantom, přízrak, nebo dokonce zlý duch, démon, nebo dokonce český cyp, jenž byl spravedlivě potrestán?“ pochybuji kolikrát o svém lidství, když si plně uvědomím, kolik platím za mobil, jaké pálky to jsou a jak málo za to dostávám, jak mne to všechno společensky deklasuje a ponižuje.

Jdu třeba kolem nějakého domu, který má otevřené okno, z něhož se ozývají hlasy.

Nedá mi, abych se nedozvěděl, kolik ti, co jsou uvnitř, platí za mobil, a tak se zastavím a poslouchám.

„Já mám 4 giga měsíčně jenom za pětistovku,“ slyším, jak kdosi vykládá.

„Já mám zase 3,5 giga jenom za čtyřista osmdesát,“ vykládá kdosi jiný.

„Tak to jsme na to skoro stejně,“ řekne první hlas.

„Není to kdoví co, ale mohlo by být i mnohem hůř,“ řekne druhý hlas.

„To by mohlo. Buďme rádi, že jsme rádi, při troše skromnosti dá se důstojně vyjít i s tím,“ souhlasí první hlas a dodá, „zdá se mi, že nás někdo poslouchá pod oknem, kolik platíme měsíčně za mobil.“

„Mně se to taky zdá, že nás někdo poslouchá, kolik platíme měsíčně za mobil,“ řekne druhý hlas a dodá, „zeptáme se ho, kolik platí on.“

A než se naděju, jsou v okně dva andělé.

„Hej ty, kolik platíš?

Ale pravdu!

Slyšíš?

Čistou pravdu!“ křikne na mě jeden z těch andělů.

„Za sto mega tisíc měsíčně, jede mi to 64 kb/s!“ přiznám se a hanbou se div nepropadnu do absolutního nebytí.

„No to mě poser!

Kliď se odtud, žebráku jeden, holoto jedna mizerná, ještě nám to tady všechno zasviníš!“ vykřikne okamžitě, než bys řekl ou tú, druhý anděl a v jeho ruce se objeví plamenný meč, kterým mne žene pryč.

„Nevíš, ty šmejde jeden mizerná, nevíš, že bylo řečeno, že ten, kdo má hodně, bude platit ještě míň, a kdo málo, bude platit ještě víc?

Kliď se nám ze sociální sítě!

Tebe si určitě do přátel nedáme!“ křičí za mnou oba andělé společně.

A já běžím, běžím, co taky jiného mi zbývá, když nechci, aby mě tím plamenným mečem nepřetáhli?

„Co jsem komu udělal, že se tak musím vydávat z peněz, že jsem tak neúprosně vysáván něčím, co je silnější než já, že jsem tím neustále odírán, že si musím neustále draze platit za data potřebné k životu víc než voda či láska?“ hořekuji bez přestání, protože data jsou nutný předpoklad existence, i já sám jsem jen souborem dat v boží paměti neomezené kapacity, moje existence není než jen neustálá interference jedněch dat s jinými daty, jenže já nemám skoro žádná data, těch sto megabytů, to je nic, to nestačí pomalu ani na uvědomění si sebe sama a přitom za to platím takové hříšné peníze.

Stěžoval jsem si už kolikrát na příslušných místech, poukazoval na nesnesitelnost podmínek, v nichž existuji, požadoval jsem neomezená data pokud možno zadarmo, abych mohl důstojně existovat, abych nebyl nejposlednějším z posledních.

„Nárok na neomezená data gratis má jen bůh.

Ostatním bytostem jsou data přidělována na základě jejich zásluh či naopak provinění v jejich minulých životech. Tento systém trestů a odměn funguje již celou věčnost a není důvod jej měnit, neboť je absolutně pravedlivý,“ dostává mi stále, už tisíce let, téže odpovědi z hlasové schránky.

Abych unikl z reality, tak drsné, nezbývá mi než jen co nejvíc snít, že jsem bůh a mám neomezená data. Jsou to sladké sny a procitnutí z nich je vždy kruté.

Ale přesto sním, představuji si, že si stahuji data, kvanta dat a nic za to neplatím, mám to docela grátis, všichni mi závidí.

„Představ si, že ta svině má neomezená data úplně zadarmo, celé dny nedělá nic jiného, než jen stahuje milióny a milióny tera a je u toho vysmátý jako lečo!“

„Větší kurvu svět neviděl!

Chtěl by všechna data jen pro sebe!“

„Ať se z toho všeho posere!

Ať ho všechna ta neomezená data zavalí a on pod nimi navěky chcípne!“ nadávají mi všichni do kurev a k smrti proklínají v těch sladkých snech a já se té lidské nenávisti nemůžu nabažit, vždyť až se probudím, budu to já, kdo bude všechny nenávidět a k smrti proklínat, nenávidět je za to, že mají víc dat, za která platí méně než já, který až se skutečně naseru, rozdrtím tento blbý svět napadrť, jak už to přede mnou udělal jeden spisovatel v Krakatitu.