Ruští trollové mají nejvyšší pohotovost. Proč asi?

Hysterický jekot a řev ruských trollů sílí a mohutní, slévá se v obrovskou řeku a sami naši ruští trollové se řadí v chorovod. Nikdo nic neví jistě, jen ruským trolům je všechno jasné. Jen připomínám, že tímto neodsuzuji Babiše

Svět venku vypadal i přes zavřené okno šíleně.

Na ulici vítr vířil lidské myšlenky a taky drobky, které vypadávaly lidem z kapes, a třebaže svítilo slunce a obloha byla ostře modrá, nic nemělo barvu, kromě těch všudypřítomných plakátů.

Člověk v bílé košili shlížel ze všech nároží, kam oko dohlédlo.

Jeden visel na průčelí domů hned naproti.

„Ano, bude líp!“ hlásal nápis a lehce zarostlý muž hleděl do mých očí.

Ale na to, že bude líp, jsem nemyslel, aspoň ne teď.

Odvrátil jsem se od okna a pustil se hladově do jejího laskání. Zdálo se, že se mi podvoluje, že laskání není zdaleka všechno, co mi dovolí, sama si dokonce odhrnula své dlouhé černé kadeře z prsů, které se vyznačovaly, ano to, je to pravé slovo, nezvykle velkými dvorci.

Přesunul jsem veškerý svůj zájem tam a už ani v nejmenším nepochyboval, že dosáhnu svého.

Už bylo, řečeno slovy básníka, k lásce prostřeno na večeři, když se náhle posadila a vykřikla: „Jak snadné je někoho odsoudit bez soudu!

Stačí prostě jeden článek a ten člověk zmizí, je navždy zatracen!

Jak můžeme v takovém světě žít!“

„Tak už na to nemysli!“ snažil jsem se ji položit zpátky na postel.

Ale sotva jsem jí položil, hned se zase vymrštila vzhůru: „Příjemné chvíle se mění v obtěžování, znásilnění a frustrujících vzpomínek!

Řekni mi, proč ho točili skrytou kamerou?

Copak se lidé jako on mohou natáčet skrytou kamerou?“

„Co já vím, proč ho točily skrytou kamerou?

Asi aby mluvil pravdu,“ řekl jsem a zase ji položil.

Ale ona se zase vymrštila: „Nikdo nic neví jistě, neví, jestli skutečně podváděl, jestli skutečně lhal, ale všechno je všem jasné!“

„Proboha, není to jedno?!“ už mě to trochu štvalo.

Ale když jsem ji zase položil, opět se vymrštila: „Oni ho zlynčují!

V neděli ho určitě zlynčují!

Polijí ho dehtem, vyválejí v peří a opozice bude u toho nadšeně ječet!“

Chytil jsem ji pevně za paže a zatřásl jí: „Poslouchej, co ti řeknu.

Když zrušil tendr na Dukovany, kde měli jedinou šanci Rusové, tak ho bylo potřeba sestřelit, nebo donutit, aby to Rusům nakonec přiklepl.

Proto mu unesli syna na Krym, protože vízum do Ruska nedostaneš hned.

Chápeš?

Kdyby jeho vláda padla, musely by být nové volby, protože prezident by sotva pověřil sestavením vlády někoho z opozice, a volby by sotva vyhrál někdo jiný než Babiš, na to jsou Amíci, zvlášť, co je teď prezident Trump, dost chytří, aby to pochopili.

Takže nejde o to, že někdo někoho natočil nějakou skrytou kamerou. Tady jde o něco jiného, proto teď mají všichni ruští trollové nejvyšší pohotovost.

Ale co já nám do něho?

Stačí, když si ho vidíš na každém kroku!

Proč si kvůli takovému kokotovi kazit pěkné odpoledne?

Kvůli tomu jsem tě přece celou nevysvlékl, hezky kousek po kousku, abychom tady řešili nějaké pičoviny, co se dějí tam venku za oknem,“

Položil jsem ji zase,

Už se nezvedla, ale bylo vidět, že myslí na něco jiného.

„Ty to nevíš?“ řekl mi pak, když jsme o tom bavili u piva, Jarek, kámoš.

„Co?“ zeptal jsem se.

„Že je na bednu,“ ušklíbl se Jarek a dodal, „mně ti udělala to samé a nejenom mně, zeptej se koho chceš. Jak jsem ji položil, hned o tom začala.“

„Myslíš, že to bude bipolární porucha?“ zeptal jsem.

„Kdepak, kamaráde, to bude něco jiného.

To bude to, co máme teď všichni,“ řekl Jarek.

„Schizofrenie!“ vykřikl jsem a vše se v tu chvíli ponořilo do oslnivého světla, jako by můj mozek byla atomovka, která právě vybuchla.