Dospívám v muže. Konečně!
V několika posledních, řádově řekněme měsících, začal jsem na sobě, na svém těle, na svém myšlení a ovšemže i chování, pozorovat záhadné změny, které jsem si nedokázal nijak vysvětlit.
Nejmarkantnější to bylo vždy, když jsem se navečer vracel z koncertů (říká se ovšem, že to ve skutečnosti nejsou koncerty, ale demonstrace), jež v našem, asi třítisícovém, městečku pořádají lidé, kteří vyskáčou ze dvou autobusů s pražskými poznávacími značkami. Pokaždé vytáhnou špičkovou aparaturu, obsadí náměstí (nejspíše na základě shromažďovacího práva, ale to se jen domnívám), další lidé z těch autobusů pak s černými brýlemi a vysílačkami v uších sledují dění a ještě jiní lidé, patřící rovněž k výpravě, tyto koncerty natáčejí a fotí, aby za třicet minut zase všechno sbalili a odjeli.
Tyto změny, které se se mnou dály, mne samozřejmě znepokojovaly a samozřejmě nejen mne, všímali si jich i ostatní.
A tak za mnou dnes došel domovní důvěrník.
Vytáhl flašku rumu, lokl si a docela otevřeně řekl: „Něco se s tebou, děje chlapče. My všichni to na tobě pozorujeme už delší čas, hlavně když se vracíš z těch koncertů.
To není jen tak, měl bys sis zajít za doktorkou Moudrou. Čím dřív, tím líp, dnes ordinuje bába, myslím, celý den.
Eh, je to svinstvo, ten chlast, ale pít se musí, aby se člověk ze všeho nezbláznil,“ řekl mi domovní důvěrník a lokl si zase rumu.
Pochopil jsem, že návštěvu paní doktorky Moudré, u níž dřív, nebo později skončí každý muž, nelze již déle odkládat.
Hned co domovní důvěrník odešel, svátečně jsem se oblékl a vydal se za doktorkou Moudrou.
Její ordinace nacházela se v domě, který stál docela bokem, šlo se k němu asi kilometr dlouhou alejí třešní, na nichž už se červenaly jejich chutné šťavnaté plody. Když jsem k domu přicházel, vyšel z něho člověk, oblečený svátečně stejně jako já, třímaje v ruce jakousi knihu.
„Jdeš tam?“ zeptal se a ukázal na dům.
„Ano, poslal mě sem domovní důvěrník,“ přikývl jsem.
„Já už to mám za sebou. Hodně štěstí!“ popřál mi a vykročil, aby pokračoval ve své cestě.
Jeho slova mě nepovzbudila, ba právě naopak, říkalo se o doktorce Moudré všelico.
Ale co mi zbývalo, když už o tom všichni věděli, totiž o tom, že se mnou něco děje, než vkročit do toho domu, jehož vzduch byl nasycen kafrem, ačkoliv žádnou nádobku s kafrem jsem nikde nezahlédl?
Ordinace doktorky Moudré připomínala obývací pokoj z osmdesátých let, snad jen televize v něm chyběla.
„Posílá mě sem k vám domovní důvěrník,“ řekl jsem jí.
Doktorka Moudrá se na mne pozorně zahleděla a pak se zeptala: „Už se holíš?“
„Ano.
Už asi dvakrát,“ polkl jsem, přiznávaje se k tomu, co jsem dosud nikomu neřekl.
„A dál?“ zeptala se mne doktorka Moudrá.
„Pozoruji na sobě změny. I moje okolí na mě pozoruje změny,“ řekl jsem.
„Jaké změny?“ chtěla vědět doktorka Moudrá, povzbuzujíc mně, „no tak se neboj, mně se můžeš svěřit se vším.“
Chvíli jsem překonával stud, ale pak jsem ze sebe začal soukat: „Jaké změny?
Takové změny, které si nedovedu nijak vysvětlit, paní doktorko!
Například teď bezhlavost svým okem klidně měřím, třebaže sám tupen, že nejsem bezhlavý.
Nebo v sebe pevně věřím, a ač podezříván, neviním svých soků z bezpráví.
Nebo třebaže jsem nenáviděn, sám zůstávám beze zloby a slova ctnosti nadarmo neberu.
Ale to ještě není všechno, paní doktorko!“
„Ne, a co tě ještě trápí?“ zeptala se paní doktorka.
„Například mne ještě teď trápí, že najednou dokáží snít a přitom tomu snění nepodlehnout!
Nebo hloubám, a přesto, že hloubám, dovedu i žít!
A taky si nezoufám, když má pravdivá slova jsou lstí bídáků zašlapávána do bahna.
A tak bych mohl pokračovat dál, paní doktorko!
Snesu něhu, i přílišnou tvrdost.
Vyjdu s každým a přitom jsem dál sám sebou!
Jdu s králi po boku a přitom nezpychnu.
A aby toho nebylo málo, ani zlí ani dobří mě zmást nedovedou!
A hlavně mám pocit, že mi Zem patří se vším, co je na ní!
Co je to se mnou, paní doktorko?“ zaúpěl jsem.
„Co?“ usmála se doktorka Moudrá a pohladila mne po tváři, „je z tebe, chlapče, muž!“
„Muž?“ vydechl jsem nevěřícně.
„Ano, je z tebe muž, dospěl jsi v muže,“ přikývla doktorka Moudrá a podala mi knihu, „tady tu knihu si přečti po dekou. Objednám si tě na pozítří na sedm hodin večer. Přijdeš a řekneš mi, jak se ti ta kniha líbila.
Vím, že se ti bude líbit. Všem mužům se líbí, a ty už jsi taky muž.“
Jako omámený jsem vyšel z ordinace doktorky Moudré a vzpamatoval jsem se až doma.
„Jsem muž!
Muž!“ opakoval jsem pořád dokola, aniž bych plně chápal, co to všechno vlastně znamená.
Až po hodné chvíli jsem si vzpomněl na knihu, kterou jsem pořád svíral v ruce.
„Co mi to ta ženská dala?
Jak může vědět, že mi to bude líbit?“ podíval jsem se na knihu a nahlas přečetl její název i jméno autora, „Volání divočiny, Jack London.“
Karel Trčálek
Helena Langšádlová byla nejlepší ministryní Fialovy vlády, nechápu, proč končí!
Ač to zní poněkud paradoxně, v případě současné vlády jsou nejlepší ti její členové, kteří se řídí zásadou, kdo nic nedělá, ten nic nezničí, protože Fialova vláda už zničila skoro všechno...
Karel Trčálek
K té vší válečné vřavě! Je smutné, když lékař podporuje válku!
Vždy mne rozesmutní, když válku hájí nebo ospravedlňuje lékař. Lékař toho povolání (omlouvám se za tuto kostrbatou a nesmyslnou formulaci, ale jsem z toho opravdu moc a moc smutný) by si něco takového neměl vůbec dovolit!
Karel Trčálek
Malá poznámka k malé ukázce z nového románu zdejší spisovatelky
Byli jsme nedávno poctěni názornou ukázkou z připravovaného románu spisovatelky, která zde rovněž publikuje. Kolem této ukázky se rozhořel určitý spor, který si ovšem netroufám nijak rozhodnout, jelikož k tomu nejsem kompetentní
Karel Trčálek
Nebezpečná hra s ohněm paní Kateřiny L.
Co myslíte, že je nebezpečnější? Kouřit na bedně s dynamitem, kontrolovat množství benzínu v nádrži s hořící sirkou v ruce, nebo se vojensky zapojit do války? Kdo tipoval poslední možnost, podle mne trefil
Karel Trčálek
Mistr a Markétka
Budu si muset někdy tuto knihu opravdu přečíst, třeba bude skvělá. Zatím jsem ji jen spálil ve svém krbu...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda u letiště zastavila Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly v pondělí na 27. kilometru Pražského...
Trojský koník v Evropě. San Marino se stalo základnou ruských špionů
Premium Jeden z nejmenších států v Evropě vzbuzuje čím dál větší pozornost západních tajných služeb....
Jaká práce lidem zbyla? Spolupráci s OpenAI vedou z médií i Financial Times
Financial Times (FT) se stal prvním významným britským zpravodajským médiem, které uzavřelo...
Špehovali, zpřístupňovali trezory. Jak se ruští „krtci“ ve Vrběticích činili
Série výbuchů a incidentů v Evropě, včetně explozí v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014,...
Prodej bytu 2+1, 60 m2, Kralupy nad Vltavou, ul. Čechova
Čechova, Kralupy nad Vltavou, okres Mělník
4 250 000 Kč
- Počet článků 2953
- Celková karma 25,07
- Průměrná čtenost 865x