Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Myslivecká mafie a smrt krásných jelenů

Každou noc mě teď otravují jeleni svým troubením, jelikož mám tu smůlu, že nebydlím u žádné silnice. Ale tu a tam přece jen třeskne  v noci výstřel a najednou je ticho

Je to neuvěřitelné, ale všechno nasvědčuje tomu, že je to pravda, že jsem dnes v noci skutečně zastřelil jelena, ano je to nade vší pochybnost, že mám konečně trofej a ne ledajakou...

            Odpracoval jsem v našem mysliveckém sdružení poctivě a tvrdě deset let, tahal se v zimě se senem do krmelců, likvidoval přemnoženou černou zvěř a taky vlky, a tak už loni zašel za mnou jednoho podzimního dne náš hospodář, aby mi slavnostním hlasem oznámil, že si i já můžu zastřelit jelena.

            „Osvědčil ses při každodenní drobné myslivecké práci, je vidět, že tě to baví, že je myslivost pro tebe vším, letos si můžeš zastřelit jelena, odpracoval sis to víc než poctivě,“ řekl mi a dodal, „lovu zdar!“

            „Zdar!“ odpověděl jsem mu a ještě téhož dne sedl do auta a vyrazil na posed, tu noc začali troubit jeleni.

            Ale jak se záhy ukázalo, neměl jsem pro to, abych zastřelil jelena, předpoklady. Už tu první noc, jež se mi navždy vryla do paměti, jsem jelena osudově minul a toto evidentní prokletí se se mnou už pak táhlo a nechtělo mě opustit.

            Seděl jsem tehdy na posedu a klidně dýchal, jak mi to radili starší a zkušenější kolegové, již měli své lidské příbytky plné paroží. Jelení troubení se přibližovalo, až se konečně z lesa vyloupla majestátná silueta jelena, který ze sebe vydával ohlušující hrdelní zvuky. Byl-li jsem do této chvíle naprosto klidný a jistý sám sebou, jak mi taky radili zkušenější myslivci, pak nyní mě klid i veškerá sebejistota opustily.

            Tvář v tvář řičícímu zvířeti začal jsem se nekontrolovatelně třást, takže jsem vůbec nebyl s to mířit svou zbraní tupému zvířeti, jež bylo zcela v zajetí hormonů, přímo na komoru. Ke všemu mi začaly zuby cvakat tak, že jsem jimi jelena dokonale vyplašil. Přestal troubit a podíval se mým směrem.

            Netrvalo to víc než dvě sekundy, ale i tak by to bylo za normálních okolností dost času na to, abych stačil zamířit a vypálit na zvíře bezpečně smrtící ránu. Ale to nebylo pro silný třes v mých silách. Snad mě spatřiv, dal se jelen na útěk. Zoufale jsem za ním vypálil dvě rány, ta první šla zcela vedle, ta druhá ho jen škrábla na paroží, jelen nezraněn zmizel v lese.

            Třásl jsem se pak na posedu až do rána, teprve až se zcela rozednilo, získal jsem nad sebou aspoň takovou kontrolu, že jsem mohl slézt z posedu, sednout do auta a v něm se už nějak dopotácet domů.

            „Jo, jelen je hlavně o hlavě.

            Když ho chceš dostat, musíš to mít hlavně srovnané v hlavě. To jakou máš kulovnici, to už je vedlejší. Když víš, co chceš a jak toho dosáhnout, můžeš jít na jelena i se vzduchovkou,“ řekl mi náš hospodář, když jsem mu všechno do nejmenších podrobností pověděl.

            Snažil jsem se, abych to měl v hlavě srovnané, ale skutečnost byla jiná. Ve finálním okamžiku jsem se vždy roztřásl tak, že jsem proti jelenovi neměl nejmenší šanci, ať jsem za ním pálil, jak pálil.

            Říje se chýlila ke konci, zbývalo už jen pár dní, a chlapi v našem sdružení začínali už z toho být nervózní, že ještě nemám jelena.

            Až nakonec přišel za mnou hospodář a řekl mi do očí: „Karle, jsi rovný a přímý chlap, ale v tomto ti ani já, ani ostatní chlapi už nevěříme.

            Nezlob se na mě, že ti to říkám takto otevřeně, ale ty toho jelena nikdy nezastřelíš, ty prostě na to nemáš. Už jsem řekl Pepovi, jestli chce, ať si toho jelena střelí on, už není na co čekat.“

            Pepa samozřejmě chtěl a ještě té noci jelena dostal, všemi oslavován, zatímco já jsem se třásl tak, spatřiv mrtvé, a proto nejspíše ještě majestátnější zvíře, zvíře, že jsem mu sotva podal ruku, abych mu pogratuloval k jeho úspěchu.

            Rok s rokem se sešel a jelení říje tu byla zas. Můj loňský neúspěch byl dosud v živé paměti a já jsem se pro něj stal, jak už to bývá, terčem posměchu.

            Ale mohl jsem těm, co se mi posmívali, něco vyčítat?

            Být na jejich místě, mít před očima něčí neschopnost přitáhnout z lesa jelena, posmíval by se zrovna tak.

            „Slyšíš, už troubějí!

            Pozor, ať si nevyliješ panáka!

Třesou se ti ruce!“ smáli se mi chlapi.

            Z lesa se už opravdu ozývalo troubení, letos nezvykle silné a intenzivní tak, že to nikdo, ani ti nejstarší myslivci, nepamatoval.

            „To dám!

            Dám to!

Trefím ho přímo na komoru!“ vykřikoval jsem opilý na celou hospodu.

            „Nedáš to!

            Nedáš to, ani kdyby ses posral!

            Radši objednej další rundu!“ uzemňoval mne chór již taky opilých hlasů.

            Bylo jasné, že takto se žít důstojně nedá, s takovým cejchem, s takovým stigmatem.

            Ve vzácně střízlivé chvíli jsem proto zašel za hospodářem a na kolenou ho prosil, aby mi dal ještě jednu, poslední šanci.

            „Jinak se zblázním, nebo uchlastám, nebo obojí!“ zapřísahal jsem ho.

            „Ale je ti jasné, že když toho jelena zastřelíš ty, tak už ho nezastřelí někdo jiný, kdo má na něj letos větší nárok než ty, třeba Slávek vůči kterému to bude hodně nespravedlivé?“ ptal se mě hospodář.

            „Ano, vím to, přesto chci dostat ještě jednu šanci!“ žadonil jsem tak dlouho, až se hospodář nade mnou konečně ustrnul.

            „Ale jen jednu!

            Poslední!

            Víc jich nebude, nemysli si!“ ujistil mne hospodář.

            A tak jsem se včera večer vydal do lesa. Měla být měsíční noc a taky byla. Vše tonulo ve světle tak, že jsem ani skoro nepotřeboval zaměřovač s nočním viděním. Bylo však i ticho, nic se nepohnulo, nebylo slyšet žádné zapraskání, natož troubení, jen letadla na obloze neúnavně přelétávala sem a tam.

            Nebylo divné, že jsem v tom tichu docela usnul. Náhle mne probudilo zařičení tak mohutné, že kdybych nespal, jistě by mi v žilách ztuhla všechna krev.

            Přímo přede mnou, respektive pode mnou, vzdálen jen několik kroků, stál jelen, kapitální kus a troubil jak na lesy.

            Zmocnil se mne tradiční třes, nevídaný a takový, že jsem byl sám na sebe už opravdu nasraný.

            „Do řiti už se mnou!

            K čemu jsem dobrý, k ničemu!“ proklínal jsem se v duchu, nemoha za živého boha zamířit, zatímco jelen mě musel každou chvíli zpozorovat.

            A tak se taky stalo, obrátil ke mně svůj zrak a já jsem s údivem zjistil, že kříž mého zaměřovače má svůj střed přímo na jeho čele.

            „Sním či bdím?“ zapochyboval jsem o tom, že je skutečnost.

            Ale sama prozřetelnost vedla můj prst, když jsem zmáčkl spoušť.

            Třeskla rána a já čekal, že se probudím a budu sedět na posedu, zatímco jelen nikde.

Na posedu jsem seděl, ale už dávno probuzený a jelen tam taky byl, svíjející se ve smrtelné křeči!

            Jako smyslů zbavený jsem se vrhl z posedu dolů a vmžiku byl u jelena, dodělal jen sekundu předtím, než jsem mu lačně vrazil nůž do břicha, abych jej vyvrhl. Dotek jeho ještě horkých vnitřností působil na mne tak slastně, že jsem do jeho útrob zabořil své ruce až po ramena a samou blažeností z toho ztratil pojem o čase a prostoru.

            Tak mne i ve tři hodiny našli chlapi, s rukama pořád zabořenýma v útrobách jelena.

            „Slyšeli jsme těsně před půlnocí třesknout výstřel, ale protože jsi dlouho nešel, měli jsme strach, jestli sis něco neudělal, jestli sis neobrátil hlaveň proti sobě a tak jsme sedli do auta, a běželi se podívat, jestli náhodou nedoděláváš a ty jsi tady, s rukama v jelenovi,“ řekl mi hospodář.

            „Zastřelil jsem ho.

            Sám, bez cizí pomoci.

            Jsem na sebe hrdý, že jsem to dokázal,“ řekl jsem hrdě.

            „Máš být na co hrdý, protože ten jelen je dvacaterák!“ řekl hospodář, svítě silnou svítilnou na paroží mrtvého jelena, „musel se k nám do honitby odněkud zatoulat, protože dvacateráka jsme tady nikdy neměli.

            Ale odkud, hrome, se k nám mohl zatoulat!?“

            Odkud, to nikdo netušil, ale na tom nijak nezáleželo.

            Vytáhl jsem ruky z už studeného jelena a s pomocí chlapů jej odtáhl k autu hospodáře, abych jelena do něho naložil, on jediný měl auto velké tak, že se do něho mrtvý jelen pohodlně vešel i s celým svým parožím.

           

 

Autor: Karel Trčálek | úterý 17.9.2019 17:32 | karma článku: 12,71 | přečteno: 401x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause

Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...

19.4.2024 v 14:06 | Karma: 19,29 | Přečteno: 451x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas

Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje

17.4.2024 v 14:54 | Karma: 20,98 | Přečteno: 597x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?

Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou

15.4.2024 v 16:00 | Karma: 17,31 | Přečteno: 544x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu

Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“

13.4.2024 v 16:40 | Karma: 23,17 | Přečteno: 869x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Má ho Varel Chrčálek taky malého?

Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...

9.4.2024 v 15:56 | Karma: 27,33 | Přečteno: 890x | Ostatní

Karel Trčálek

Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...

Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb

8.4.2024 v 16:41 | Karma: 28,97 | Přečteno: 773x | Diskuse| Politika

Karel Trčálek

Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl

Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...

7.4.2024 v 9:35 | Karma: 32,56 | Přečteno: 1174x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem

Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...

6.4.2024 v 20:31 | Karma: 28,55 | Přečteno: 674x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Markétka letí do Senátu

A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!

6.4.2024 v 11:29 | Karma: 25,60 | Přečteno: 595x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem

Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...

3.4.2024 v 14:20 | Karma: 24,36 | Přečteno: 542x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!

Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....

1.4.2024 v 17:09 | Karma: 26,44 | Přečteno: 601x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?

Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...

31.3.2024 v 8:36 | Karma: 30,89 | Přečteno: 742x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Takže Velký pátek našeho největšího básníka...

Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....

29.3.2024 v 17:08 | Karma: 32,44 | Přečteno: 875x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma: 26,23 | Přečteno: 515x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma: 32,08 | Přečteno: 711x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma: 33,68 | Přečteno: 955x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma: 32,32 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma: 43,11 | Přečteno: 9920x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!

No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!

22.3.2024 v 14:16 | Karma: 24,32 | Přečteno: 817x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici

Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...

21.3.2024 v 7:52 | Karma: 33,84 | Přečteno: 1240x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2945
  • Celková karma 25,16
  • Průměrná čtenost 868x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik