Na Štepána bez Štěpána, na Štěpána bez Miloše!
Uposlechl jsem výzvu k boji proti nenávisti a důkladně vytloukl, místečko vedle místečka, okna jedné pražské kavárny a štěstí se na mě široce usmálo, byl jsem obratem pozván na čaj k panu prezidentovi.
Na rychlo jsem nastudoval Ústavu a přelouskal aspoň několik knih, o kterých jsem si myslel, že by je mohl znát i pan prezident, abych si neudělal ostudu a nevypadal jako hlupák, a vyrazil do Lán, oblečen pokud možno, co nejsvátečněji, jen manžetové knoflíky se mi nepodařilo sehnat, musel jsem tedy manžety košile sepnout zavíracími špendlíky, těch jsem doma našel dost, celou krabičku.
„Tak kampak?“ ptali se mne pocestní, které jsem potkával.
„Ale do Lán. Na čaj k panu prezidentovi,“ odpovídal jsem.
„No jo, všichni tam jednou musíme!“ přikyvovali pocestní, dodávajíce, „ale stáj tam mají pohodlnou, spí se v ní dobře, člověk si tam může nastlat pod sebe, kolik slámy chce. A ta sláma, to je sláma jedna radost, žádná shnilotina.
Snad vás tam taky nechají přespat, Duka vám žehnej!“
„I vám žehnej Duka!“ loučil jsem se s pocestnými, kteří zase pokračovali ve své cestě, nemajíce nic než jen svoji hůl.
Počasí bylo zcela podzimní. Mrholilo a rozblácené cesty omotávaly se kol nohou jako hadi. Za dvě hodiny jsem už byl docela promoklý a zablácený, jak zákon káže. Každým krokem těšil jsem se víc a víc do tepla, na horký čaj a moudré slovo, jehož se mi mělo od pana prezidenta dostat. Konečně se přede mnou objevil lánský zámek, a když jsem procházel kolem Masarykova hrobu, roztlouklo se mi srdce tak mocně, až jsem se za to styděl.
„Nejsi baba, jsi chlap, čeho se tak bojíš!?
Vždyť Masaryk je už dávno mrtvý a Peroutka taky, přece nebudeš věřit na přízraky!“ káral jsem sám sebe za silné rozrušení, jež se mne zmocnilo, a jež bylo samozřejmě docela zbytečné.
Ale to už jsem přicházel k lánskému zámku, v jehož všech oknech bylo už vesele rozsvíceno. Za záclonou jednoho z nich se mihla známá silueta a za minutu už mi sám prezidentův mluvčí otevíral dveře.
„Tak vás tady u nás vítám!
Vodu na čaj jsem už postavil,“ přivítal mne a, změřiv mne pohledem, spráskl ruce, „Duka mi odpusť, v takovém nečase jste k nám vážil cestu!
Ten podzim, to mrholení, to je vždycky na palici!“
Po těchto svých slovech mne doslova vtáhl do lánského zámku.
„Jaké tu máte teplo!
To jistě musíte topit bukovým dřevem.“ byla moje první slova, když už jsem byl uvnitř, a jen jsem je ze sebe dostal, rozdrkotaly se všechny zuby.
„Jo, bukovým.
Ale takto nemůžete zůstat. Hned vám půjčím svůj náhradní oblek, ať se můžete převléct do suchého, včera mi ho konečně po víc než měsíci donesli z čistírny,“ prohlásil mluvčí a než jsem ho stačil zadržet, ať si nedělá starosti, ale kdepak s tím na něho, na křesťana!
Odběhl pro svůj náhradní oblek, se kterým byl vmžiku zpátky.
Bylo mi trapně, že jsem jej takto připravil o jeho náhradní oblek, který se mu teprve včera vrátil z čistírny. Ale naléhání a prosbám mluvčího se nedalo nevyhovět, jeho oblek mi kupodivu docela dobře padl, snad jen na stehnech mi byly kalhoty, vcelku pochopitelně, trochu úzké.
„Neříkal jsem, že vám bude?“ měl mluvčí evidentně radost z toho, jak mi jeho oblek sedl.
Šli jsme pak do nějaké místnosti, která měla okna na východ.
„Z tohoto okna pan prezident nejraději pozoruje východ Slunce. Miluje ranní červánky, jež zvěstují příchod nového dne. Složím mu hlavu do klína a on mi vypráví, co je nového u nich doma.
,Dostal jsem od syna na pětasedmdesátiny novou myčku na nádobí, žena je s ní náramně spokojená. Říká, že jí to ušetří hodně práce a já si aspoň mohu v klidu číst knihy, když mě neotravuje s nádobím,‘ řekl mi třeba před čtrnácti dny.“
„Myčka na nádobí je dobrá věc,“ uznal jsem a zeptal se, „a na čem vlastně tady prezident pan sedí?“
V místnosti totiž nebylo nic, na čem by se dalo sedět.
„Na Mynářovi, na kom jiném!
Sedával na Forejtovi, ale z toho se mu už těžko vstávalo,“ odpověděl mluvčí a dodal, „hned ho zavolám, abyste si taky mohl sednout.“
A jak řekl, tak i udělal. Vloživ do úst dva své prsty, hvízdl tak ostře, že mi div nepraskly všechny žilky. Brzy na to se otevřely dveře a do místnosti vešel Mynář.
„Udělej, prosím tě, křeslo, ať si tady má pan na co sednout,“ poprosil mluvčí Mynáře.
„S radostí!“ zvolal Mynář a okamžitě se postavil na čtyři.
„Prosím, posaďte se u nás. Já zatím zaliji čaj,“ ukázal mluvčí na Mynáře.
Sedl jsem na něj a Mynář se skutečně ukázal nadmíru pohodlným.
„Netlačím vás někde?
Například Alex tlačím,“ obával se, avšak zbytečně.
„Kdepak, ani náhodou!“ ujistil jsem jej.
„To jsem se naučil v Číně.
To vám tak jednou na mě seděla i manželka generálního tajemníka. Rozteč jejich sedacích kostí si pamatuji dodnes,“ pochlubil se Mynář.
„Váš čaj!“ podával mi prezidentův mluvčí čaj, nutno přiznat, že opravdu výtečný.
Usrkl jsem si a zeptal se: „A kde je vlastně pan prezident?“
Mluvčí se usmál: „Pan prezident je všude tam, kde jsou aspoň dva v jeho duchu, přesněji řečeno, pan prezident je všude tam, kde jsem já. A já jsem teď tady, proto je tady s námi i pan prezident.“
Po těchto slovech stala se přítomnost pana prezidenta vskutku hmatatelnou, kam se člověk podíval, tam viděl jeho postavu, všechno ovzduší v místnosti bylo nasyceno jeho hlasem a ovšemže taky moudrostí.
„Kéž by nám pan prezident vydržel co nejdéle,“ pronesl jsem dojatě.
„Ano, vypadá to, že pan prezident již brzy vstane z mrtvých. Možná už sedmnáctého listopadu,“ usmál se prezidentův mluvčí.
„Už sedmnáctého listopadu vstane z mrtvých?
No, to je fantastické!“ nedokázal jsem skrýt svou radost, ale ani své obavy, „ale co když ho nepoznáme?“
„Já ho vždy poznám!“ ujistil mne prezidentův mluvčí.
„Vy ano, kdo jiný, než vy by ho měl poznat!“ ujistil jsem zase já prezidentova mluvčího.
Pili jsme ještě hodně dlouho čaj, a Mynář se za celou tu dobu ani jednou nepohnul, ten člověk vydrží ještě víc než kůň. Moje oblečení mi mezitím nádherně uschlo a tak jsem mohl mluvčímu vrátit jeho náhradní oblek. Nabídku k noclehu jsem však s díky odmítl. Nadopovaný čajem bych stejně nespal a venku se mezitím docela rozjasnilo, odulý Měsíc skrápěl krajinu svým životodárným světlem, nemohl jsem nijak zabloudit, jak se obával prezidentův mluvčí, když mne nechtěl pustit dřív než ráno, a taky nezabloudil, došel jsem domů zrovna, když kohout potřetí zakokrhal.
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,14
- Průměrná čtenost 868x