Sexuální život Boha

Sexuální život boha skrývá ještě mnoha tajemství, neboť všechny svaté knihy a zjevené pravdy se o něm takřka nezmiňují, vyjma tohoto článku

            Teologové o tom raději moc nemluví, i jindy tak hovorní kazatelé o této záležitosti cudně mlčí, ale stejně se té otázce nedá vyhnout, totiž té, jaký je můj sexuální život?

            Že mám a musím mít i jako bůh nějaký sexuální život je nesporné, jsem-li schopen milovat, tj., jsem-li schopen lásky, protože kde je láska, tam musí být nutně i chtíč, a kde je chtíč, tam musí být nutně i sexualita, protože jak jinak bych například zplodil Syna, kdyby i mne v té, tak zlomové chvíli, kdy vrcholila moje láska k lidem, docela neovládl pohlavní pud?

            Jisto je, že moje pohlaví je mužské, i když jsem stvořil člověka o obrazu svému jako muže a ženu. Existuji-li však jako Otec, Syn a Duch svatý, je pak zřejmé, že musím být mužem, protože žena nemůže být ani Otcem, ani Synem, a už vůbec ne Duchem svatým.

            Má tvářnost je tedy čistě mužská, a tomu musí odpovídat i můj sexuální život. Ten však není tak pestrý, jak by si snad mnozí představovali sexuální život boha, je naopak docela jednotvárný, sestávající se povětšinou toliko ze sebeukájení.

            Příčina toho je docela prostá, jsou zde v nebi toliko zatím světci a světice, tedy ženy tak čisté, že sexuálně s nimi obcovat bylo by hnusné i pro mne, boha, byť by se tak dělo v rovině čistě duchovní, neboť nemám pochopitelně žádného těla, vyjma těla Synova, kterým je církev.

            Ale jakýpak sex v církvi?

            Leda snad tak manželský, ale ten se brzy omrzí, i když je do značné míry pravda, že když spolu sexuálně obcují dva křesťané, musím být tomuto, jedno jakému, sexu nutně přítomný i já, neboť, jak pravil Syn, kde jsou dva v jeho duchu, tam je i On, a kde je On, tam musím být i já, neboť jsem trojjediný.

            Mnohé ale asi bude hlavně zajímat, jak to bylo vlastně při početí mého Syna.

            Bylo to nijak.

            Byl to vlastně můj první sex bez ochrany,  a podle toho to i vypadalo, milostná předehra veskrze žádná, celé to netrvalo snad ani sekundu, bylo to vlastně jen pouhé oplodnění, čistě technická záležitost, ačkoliv jsem si vsugeroval, že jsem fakt boží.

Ale není vše tak jako tak jen naší vlastní sugescí?

Vždyť i to moje boží království je jen sugescí, čím jiným by taky mohlo být?

            Kdo si vsugeruje, že bude žít věčně v božím království, tak v něm věčně žít bude, to je celé tajemství víry.

            Proč jsem tedy vlastně posílal svého syna na mnou stvořený a mnou ovládaný svět tím, že jsem oplodnil jeho matku?

            Sám nevím, totiž vím to až příliš dobře, ale vy byste to stejně nepochopili.

            Ostatně nezdá se vám divné, že jsem měl jen jediného syna?

            Vždyť jak by to na světě pěkně vypadalo, kdybych měl dítě s každou ženou, kdybych svět zaplavil výhradně jen svými syny a snad i svými dcerami?

            Ano, přiznávám, to je jedna ze záhad mé boží existence. Odpověď na ni nachází se v hlavě autora tohoto článku, do jehož mozku dovolil jsem si vstoupit, chcete-li to vědět, ptejte se jeho.

            Konec konců, byl jsem to já, kdo jako první svedl Evu, ovšemže ještě předtím než okusila jablko poznání, svedl jsem ji už ve chvíli, kdy jsem ji stvořil ze žebra Adamova, nestvořil jsi ani tak pro něho, jako pro sebe, v mém podání se však sotva mohlo jednat o hřích, ten přišel až mnohem později, až když lidi sežrali jablko poznání, respektive porušili můj zákaz.

            Dobře si vzpomínán jak Adam, spatřiv poprvé Evu, udiveně vykřikl: „Vždyť ten můj nový kamarád nemá péro!“

            „Ano, nemá,“ usmál jsem se tehdy velmi tajemně.

            Nu, jsem trochu chlípný, ale samozřejmě v mezích normy, tj., nic božího mi není cizí, a jako všemohoucí bůh si mohu dovolit všelicos. Ale jako pro vševědoucího boha je pro mne všechno zároveň i strašlivě jednotvárné, protože nemám co objevovat, a to se týká i sexu.

            Proto jsem na tom se svým sexuálním životem, tak jak jsem. Ostatně mé pohlaví není formováno pohlavními orgány, ani hormony jimi produkovanými, protože nic takového ani, zcela pochopitelně, nemám. Můj pohlavní pud, a tedy i moje sexualita musí být nutně duchovního charakteru.

            Ovšem i při sexu, tedy většinou při sebeukájení, jež je pro mne nejpohodlnější, myslím na dobro, na to, jak bych mohl být ještě větší dobrák, jak bych mohl lidi ještě víc milovat, jak bych pro ně mohl své boží království vylepšit, aby se v něm cítili opravdu jako doma a nejlepší věci mě napadají právě při sebeukájení, řekl bych, že to spolu souvisí.

            Ostatně není víra ve mně tím nejrafinovanějším sebeukájením, jsem-li tak hodný a dokáži lidem, ve své lásce k nim, odpustit každý, i ten nejtěžší hřích, je-li ho dostatečně litováno?

            A naopak, není právě toto odpouštění hříchů tím nejrafinovanějším sebeukájením pro mne?

            Nevyhnal jsem snad Adamu a Evu z ráje, neobtěžkal je prvotním hříchem a neposlal následně na svět svého Syna, tedy sebe samého, jen proto, abych se pak mohl sebeukájet při odpouštění hříchů, není celý můj plán lidské spásy jen rafinovanou sexuální praktikou, jejíž provozováním zabíjím věčnost své existence, protože co bych taky jinak celé věky dělal?

            Sami vidíte, že jsem poměrně složitou osobností, a že to, co je označováno za boží milost, není nic než jen moje ejakulace, samozřejmě duchovního charakteru.

            Ale proč to skrývat?

            Jako bohu mi může být srdečně jedno, co si kdo o mě myslí, jako bohu mi může být docela jedno, zda-li mě někdo odsoudí jako onanistu, protože mimo mne nic není, a miluji-li lidi, tak miluji v konečném efektu jen sám sebe a milovat sebe a jedině sebe musím, protože není důvod, abych se nemiloval.

            „Sebeláska, toť princip a podstata každého božství, a každý bůh není nikým jiným než jen zase mnou, to jest bohem!“ zjevuji vám pravdu, abych ji ovšem nezjevoval nikomu jinému než jen sám sobě, věčnému onanistovi kam až moje paměť sahá a věřte tomu, že sahá až do nekonečna.

            P.S. Nespílejte, prosím, autorovi tohoto článku do bezbožníků. On za to nemůže, že mluvím jeho ústy, krom toho, že je to absolutní blb, je v tomto ohledu zcela nevinný, stejně jako můj druhdy ukřižovaný Syn, který Vás tímto srdečně pozdravuje a těší se na další milé setkání s vámi u posledního soudu.