Média přitápějí pod pekelným kotlem paniky

Velmi smutnou roli ve společenském nepochopení současného světa hrají média. Takové jedno médium vám napáchá někdy víc škody než sto novinářů

            Každý druhý týden koná se v Institutu Václava Klause spiritistická seance pro širokou veřejnost, médiem není nikdo jiný, než Václav Klaus. Té dnešní jsem se účastnil i já. Seděl jsem spolu s ostatními u kulatého stolu a dotýkal se vedle mne sedících účastníků roztaženými prsty, tvoře s nimi řetěz a vzrušením skoro ani nedýchal.

            Normálně se tady vyvolává duch Václava Havla, ale tentokrát Jakl iniciativně navrhl: „Vyvolejme někoho, kdo umřel s Covidem, aby nám potvrdil, že neumřel na Covid!“

            „Ano, ano!“ souhlasili všichni, kromě mne, já chtěl přece jen toho Havla, ale byl jsem v menšině a na menšiny se v IVK nehraje.

            Jakl se tedy pustil do vyvolávání ducha někoho s Covidem: „Duchu, někoho, kdo zemřel s Covidem, jsi-li mezi námi, dej nám nějaké stanovisko k dnešnímu dni!“

            Sotva Jakl domluvil, médium, tedy Václav Klaus říhl tak hlasitě, že jsem div neohluchl.

            „Je tady!“ zašeptal nadšeně Jakl a horečnatě se ducha se zeptal, „potvrď nám, že jsi zemřel s Covidem, ne na Covid!“

            Všichni jsme upřeli zraky na Václava Klause, jehož tvář teď vypadala zcela jako nehybná, z lidských výkalů uhnětená maškarní maska.

            Uběhla minuta, po ní další, a ještě jedna, když v tom médium zvolala: „Většího blba než ty jsem ještě neviděl, a to jsou tady na onom světě pořádní blbové!“

            Po těch slovech tvář média opět znehybněla.

            Bylo mi samozřejmě Jakla líto, vždyť toho tolik udělal pro naši svobodu, a tak jsem chytl médium pod krkem a vmetl mu do té jeho nehybné tváře: „Co šíříš paniku, že Jakl je blb?! Víš ty vůbec, jak vypadá blb? Podívej se na sebe a pak mluv!

V daleko méně závažnějších oborech by takový terminologický diletantismus trpěn nebyl, nebude trpěn ani zde, v Institutu Václava Klause!“.

Ve svém spravedlivém hněvu jsem ale zapomněl, že Klaus je jen médiem a jediným smyslem existence médií je šířit paniku. Třásl jsem jím, jako by to byla jeho vlastní slova, jeho vlastní bytostné přesvědčení. Ale byla to úplně zbytečná námaha, nic jsem tím nedokázal, vůbec nic, duch, který ve skutečnosti tato slova pronesl, se neviděn vznášel mezi námi, ale jak chcete třást duchem, jak mu chcete dát políček?

Jediná možnost, jak se proti tomu bránit, proti této svévoli duchů, je zapálit onen svět.

            Vzpomínáte, jak hořela Notre Dame?

            Prostě zrovna tak zapálit onen svět, aby nikdy už žádný médium neprohlásilo, že Jakl je blb a tím nešířilo paniku, protože je-li Jakl, nejlepší z nás, blb, co musíme potom být my ostatní, ne tak dobří?

            Když se Klaus probral, samozřejmě o ničem nevěděl. Dokonce i tu roušku měl jenom na nose, jeho ústa byla odkrytá jako ústa bezprizorného umrlce a to mu není ještě ani osmdesát, šel z toho trochu strach, nebudu lhát, že ne...