Nesmyslné třesky plesky půvabné političky z Klausovy Trikolóry

Dnešní článeček paní J. Markové z Trikolóry je nádhernou ukázkou naprosté rezignace na jakoukoliv logiku. Představa, že by tato paní, která dokáže odporovat sama sobě, měla rozhodovat o našich životech, je opravdu hnusná

            Jdu si takhle po ulici, na pysku hadr, sám sebe zapřísahám, že se očkovat nenechám ani za nic, i když bych měl být občan druhé kategorie, což ale naštěstí Václav Klaus ml. nepřipustí, abychom my, kteří se nechceme očkovat, byli občany druhé kategorie.

            Proto taky zvolám: „Ať žije Václav Klaus ml.!“

            A proto taky zvolám i podruhé: „Ať žije Václav Klaus ml.!“

            A proto taky zvolám i potřetí: „Ať žije Václav Klaus ml., který je právě s dcerou v Peci pod Sněžkou!“

            A jak to zvolám, trefí mne do rovnou do hlavy kámen!

            Podezírám z toho samozřejmě pražskou kavárnu, která není schopná demokraticky diskutovat. Ale když znovu nabudu vědomí, všimnu si, že kámen je zabalený v papíru.

            „To je vážně divné, že je kámen zabalený do papíru!“ pomyslím si a vezmu kámen, abych jej rozbalil.

            A papír je skutečně popsán velkými tiskacími písmeny.

            Okamžitě se pustím do čtení: „Prosím, pomozte mi! Evropská komise mě zavřela do karantény! Nemůžu na krok z domu! Zachraňte mě, nedovolte, aby uvadl květ mého mládí!“

            Dočtu a rozhlédnu se kolem sebe a uvidím vysokou věž se zamřížovaným oknem, ze kterého na mě někdo mává šátkem!

            Vezmu věž požárním útokem a za chvíli již svírám v náruči půvabnou mladou ženu, tak nepodobnou Gretě, v jejíž tváři se zračí všechny nelidské útrapy několikadenní karantény.

            „Nebojte, nikdo už vás nebude nikam zavírat,“ utěšuji mladou ženu.

            „Děkuji vám, ještě sekundu a byla bych se dozajista zbláznila!“ děkuje mi vděčně mladá žena a jedním dechem dodává, „můžeme Komisi poděkovat za zavřené podniky a živnosti, další prodlužování nouzového stavu a s tím spojené posilování moci státního aparátu, omezování občanských svobod a monitorování lidí na každém kroku. Děti nadále nebudou smět, kvůli Komisi, chodit do školy, důchodci dál nebudou smět opouštět čtyři stěny svých domovů.

            Místo toho, aby se evropské země poučily ze zkušeností východoasijských zemí, stala se Evropa postupně jedním z nejvíce zasažených světových regionů. Samotný Brusel si rychle získal nelichotivé přední příčky v přepočtu mrtvých na obyvatele. Boj s epidemií v členských zemích nejen, že zůstal zcela na národních vládách, bruselská byrokracie v krizové situaci naopak působila jako překážka pro efektivní fungování opatření přijímaných na národních úrovních!“

            „Máte pravdu! Nebýt Komise, nebyla u nás žádná druhá vlna! A s tím, že jsme se nepoučili ze zkušeností východasijských zemí, tím je taky vinna Komise!

Tak například v Tchaj-wanu musí ji všichni, kdo na Tchaj-wan přijedou ze zahraničí, do karantény.

Karanténa je pak faktickým domácím vězením, a to s tím rozdílem, že funkci policejního náramku plní mobilní telefon. S jeho sledováním musíte souhlasit při vstupu do země.

Díky plné kontrole mobilních telefonů, a také obrovskému množství policejních kamer, které jsou na většině veřejných míst, zvládl Tchwaj-wan téměř na 100 procent trasovat všechny nakažené. Důvodem, proč se proti trasování mobilů a kamerám nikdo nebouří, je obrovská důvěra, které se těší místní orgány.

            Jenže u nás v EU, místo toho, abychom bojovali proti koronaviru jako ve východní Asii, omezujeme občanské svobody a monitorujeme lidi, protože moc nad našimi životy převzal plíživě aparát EU.

            Co se bude ještě muset stát, abychom se začali bránit lyžařskými hůlkami v ruce jako Václav Klaus ml. v Peci pod Sněžkou!“

            Ale to jsem neměl dělat, vyslovovat jméno Václava Klause ml.

            „Óóoch!“ vzdychne ta mladá dívka vzrušením a ztratí vědomí.

            Volám okamžitě záchranku, ale dovolám se jen do blázince, všude je, kvůli korona hysterii obsazeno.

            „Hned jsme tam!“ slibují mi, ale já těm jejich slibům nevěřím, copak už někdy sanitka z blázince dojela někam včas?

https://janamarkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763524