Ježíš Kristus se zřekl židovské národnosti. Dobře udělal!

Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají světlo za tmu a tmu za světlo.., běda těm, kdo pohrdli slovem svatého boha Izraele!

Ježíš, zvaný též Kristus, je synem boha z božího království a Marie, zvané též Panna, původem z Palestiny, tedy je po otci bůh a po matce Žid, což se podaří v životě málokomu, vlastně se to podařilo jen Ježíši, aby byl otci nejen bůh, ale po matce zároveň i Žid.

Žel, Ježíš se po celou svou činnost ztotožňoval spíše s nepřáteli židovského státu a Židů vůbec. Tato jeho činnost spočívala ve zpochybňování prastarých náboženských židovských tradic, když pořád napadal a kritizoval farizeje za to, že v jejich pojetí je boží Zákon, toliko souborem příkazů a zákazů, kdežto v jeho Ježíšově, tak typickém levičáckém pojetí, je důležitější než zákon daný bohem, láska, takže bůh malovaný Ježíšem je hotovým sluníčkařem, či, chcete-li, učiněným transexuálním dobroserem, který o sobě tvrdí, že není ani muž, ani žena.

Toto svoje antisemitské liberální levičáctví (antisemité jsou většinou liberální levičáci) podtrhl uzavřením nové smlouvy s bohem, aniž by k tomu od Židů dostal jakýkoliv mandát mluvit jejich ústy.

„ Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá,“ pravil Ježíš, čímž učinil ze Židů zcela bezcenný národ, protože od této chvíle může k bohu přicházet kdokoliv nejen Židé, kteří při uzavření staré smlouvy slíbili jako jeden muž, že budou činit vše, co řekne bůh, což je činilo vyvoleným národem.

Uzavřením nové smlouvy však Židé toto své výsadní postavení ztratili, neboť na základě nové smlouvy bůh odpouští lidem všechna provinění, tam, kde Židé cedili krev, protože se provinili vůči svému bohu, tam je nyní vše odpuštěno, tam je boží láska, už není třeba být vyvoleným Židem.

Co nedokázal Hitler, zlikvidovat Židy, to dokázal Ježíš jediným pozvednutým kalichem vína, kterým učinil ze Židů bezvýznamný a bezcenný národ. V okamžiku, kdy Ježíš uzavírá novou smlouvu, tedy v okamžiku svého ukřižování, se teatrálně vzdává svého židovství, i když z čistě právního hlediska můžeme namítnout, že nová smlouva vlastně není de iure žádnou smlouvou, protože ji bůh uzavírá sám se sebou.

To ovšem nic nemění na tom, že Ježíš tím jen završil svou progresivistickou levicovou kariéru a prokázal, že není hoden duchovního dědictví praotců Abrahama, Izáka a Jákoba.