Takový obyčejný manažerský mítink ve Wansee

Po osmdesáti letech (ne v těch u Písku!) se v romantickém,  a A. Merkelovou velmi oblíbeném, zámečku na břehu malebného jezera Wansee opět uskutečnilo další, rovněž tak osudové setkání, na kterém se diskutovalo o konečném řešení

Osoby: Hitler

              Lašský cyp

Zámeček ve Wansee. Oknem je vidět zamrzlá hladina jezera. Hitler vítá Lašského cypa a usazuje jej ke stolu, který je plný jídla.

HITLER: „Tak vás tady vítám, milý příteli. Pozval jsem si vás, abychom udělali takovou pěknou tečku za tím naším albrightovským židovským případem. Dáte si rum a doutník?“

LAŠSKÝ CYP: „Rum si dám. Doutník taky.“

Hitler nalévá Lašskému cypovi rum a zapaluje mu doutník

HITLER: „Prosím. Jsem sice nekuřák a abstinent, ale ve vašem případě rád udělám výjimku. Tolik mi připomínáte mne samotného za mých mladých let.

            Je to pravda, že píšete knihy?“

 LAŠSKÝ CYP: „Ano, napsal jsem spoustu knih. Ale všechny jsou cenzurované.“

 HITLER: „Já jsem taky napsal knihu. Řekl, bych že, že o tom všem, o čem píšete ve svých knihách, jsem psal už i já ve své knize. Ano, jste to vy, kdo dnes neohroženě kráčíte v mých stopách.

Je to už takřka sto let, co jsem napsal ve své knize: ,A tady z nás začali mít levicoví vůdcové vážný strach a taktika se otočila. Bylo přijato stanovisko, že jedině správné je zakázat dělníkům zásadně vstup na naše shromáždění. Potom již nechodili, ale někteří přece. A za krátký čas začala hra opět od začátku. Zákaz nebyl dodržován a soudruzi přicházeli stále ve větším počtu. Opět nakonec zvítězili přívrženci radikální taktiky. Měli nás rozbit.

Když se po dvou, třech často také osmi nebo desíti shromáždění ukázalo, že tzv. rozbití se lehčeji řekne než vykoná, a že výsledkem každého dalšího shromáždění je úbytek rudých bojovných skupin, bylo vydáno nové heslo: ‘Proletáři, soudruzi a soudružky! Vyhýbejte se shromážděním nacionálně socialistických štváčů!‘

Rovněž tak stále se měnicí taktiku bylo vidět v rudém tisku.

Nejprve se o nás vůbec nepsalo a když se tisk přesvědčil o nesmyslnosti tohoto počínání, přikročil opět k pravému opaku. Každý den byla o nás ,zmínka‘, aby vysvětlila pracujícím, jací jsme směšní. Po určitém čase museli tito pánové pocítit, že nám to nevadí, ale právě naopak.

Přirozeně se kladla otázka, proč je nám věnováno v tisku tolik slov, když jsme prý jen k smíchu. Lidé začínali být zvědaví. Poté otočili a bylo s námi po určitý čas jednáno jako s úhlavními nepřáteli lidstva. Byl to článek za článkem, ve kterých bylo poukazováno na naše zločiny a neustále dokazovány nové a nové, skandální příhody si od A do Z novináři vycucávali z prstů. O neúčinnosti těchto útoků se zakrátko přesvědčili, v podstatě to všechno jen napomáhalo tomu, že se na nás soustředila všeobecná pozornost.

Tenkrát jsem zastával názor: Je úplně jedno, že se nám posmívají nebo že nám nadávají, že nás prezentují jako šašky nebo jako zločince. Důležité je, že o nás ví, že se o nás stále píše a že se v očích dělníků jevíme jako síla, se kterou je toho času rozepře. Co jsme ve skutečnosti a co skutečně chceme, to jednoho dne té židovské tiskové smečce ukážeme.‘

A když to dnes čtu, jako bych četl vaše texty, nic se vůbec nezměnilo.

Můj boj je i vaším bojem, vždyť i vy dnes píšete: , A tady z nás začali mít multikulturní fašističtí vůdcové eurosojuzu vážný strach a taktika se otočila. Bylo přijato stanovisko, že jedině správné je zakázat lidem zásadně vstup na naše proticovidová shromáždění. Potom již nechodili, ale někteří přece. A za krátký čas začala hra opět od začátku. Zákaz nebyl dodržován a lidé přicházeli stále ve větším počtu. Opět nakonec zvítězili přívrženci radikální taktiky. Měli nás rozbít.

Když se po dvou, třech často také osmi nebo desíti shromáždění ukázalo, že tzv. rozbití se lehčeji řekne, než vykoná, a že výsledkem každého dalšího shromáždění je úbytek fašistických covidistických skupin, bylo vydáno nové heslo: ,Proletáři, soudruzi a soudružky! Vyhýbejte se shromážděním antivaxerských štváčů!‘

Rovněž tak stále se měnicí taktiku bylo vidět v mainstremových médiích.

Nejprve se o nás vůbec nepsalo a když se média přesvědčil o nesmyslnosti tohoto počínáni, přikročila opět k pravému opaku. Každý den byla o nás ,zmínka‘, aby vysvětlila ovcím, jací jsme směšní. Po určitém čase museli tito pánové pocítit, že nám to nevadí, ale právě naopak. Přirozeně se kladla otázka, proč je nám věnováno v médiích tolik slov, když jsme prý jen k smíchu. Lidé začínali být zvědaví.

Poté otočili a bylo s námi po určitý čas jednáno jako s úhlavními nepřáteli lidstva. Byl to článek za článkem, ve kterých bylo poukazováno na naše zločiny a neustále dokazovány nové a nové, skandální příhody si od A do Z novináři vycucávali z prstů. O neúčinnosti těchto útoků se zakrátko přesvědčili, v podstatě to všechno jen napomáhalo tomu, že se na nás soustředila všeobecná pozornost.

Proto zastávám názor: Je úplně jedno, že se nám posmívají nebo že nám nadávají, že nás prezentují jako šašky nebo jako zločince, nebo jako konspirátory. Důležité je, že o nás ví, že se o nás stále píše a že se v očích lidí jevíme jako síla, se kterou je toho času rozepře. Co jsme ve skutečnosti a co skutečně chceme, to jednoho dne té židovské sorosovské smečce ukážeme!‘

Řekněte sám, nemám pravdu, není eurosojuz ovládán židovskou smečkou?“ 

LAŠSKÝ CYP: „Ano, můj boj je i vaším bojem. Bojujeme proti stejnému nepříteli Jsou to chapadla mocné chobotnice organizací, nadací a neziskových organizací George Sorose, který dominuje akváriu vládců z bruselských paláců. Obsadily je – ony si je vlastně už samy pro sebe vystavěly – elity takzvané liberální demokracie, což je docela příznačný krycí název pro nový pokus bolševické tyranie. Ta, stejně jako ve všech předchozích pokusech v posledních již více než sto letech, má světovládné ambice. Tentokrát jí říkají globalizace a Nový světový řád (NWO).

Nejde tedy vlastně o nic nového. Starý totalitní obsah hraný v nových barevnějších kulisách s pozměněným slovníkem, protože ten starý se již vyčerpal a zdiskreditoval. Všimněte si, že Bruselané, stejně jako naše domácí páté kolony kolaborantů, výslovně odmítají demokracii. Tedy tu bez přívlastků. Nábožně poklekají výhradně před oltářem liberální demokracie, která revolučně ničí všechny dosavadní tradiční formy uspořádání společnosti.“

HITLER: „Mluvíte mi z duše, milý příteli! Proti tomu jsem přesně bojoval, proti ničení tradiční formy uspořádání společnosti.

            A způsob fungování eurosojuzu jsem detailně popsal už ve své knize, když je naspáno: ,Chytrý vítěz své požadavky rozdělí, pokud je to možné, poraženému vždy na části. Může pak u národa, který ztratil svůj charakter, a to je každý který se dobrovolně vzdá, počítat s tím, že ho v tomto jednotlivém útlaku nenapadne chopit se opět zbraní a bránit se. Čím více útlaků z tohoto hlediska bude přijato, tím neopodstatněnější se pak lidem jeví, bránit se vůči každému novému, zdánlivě jednotlivému útlaku, když už tak ve vší tichosti snáší tolik zla a utrpení.

Zánik Kartága je nejstrašnějším příkladem takovéhoto pomalého samozaviněného zničení vlastního národa.

Samozřejmě, že národ, který ztratil svůj charakter a svoji čest, toto ponaučení vůbec nezajímá. Neboť kdo si to bere k srdci, nemůže nikdy klesnout tak hluboko, nýbrž zhroutí se pouze ten, kdo na to zapomíná, a nebo o tom nechce nic slyšet.

Přičemž u nositelů bezcharakterního podmanění se, se nedá očekávat, že by náhle šli do sebe, a že by z důvodu svého rozumu a lidských zkušeností náhle jednali jinak než doposud. Právě naopak, ti budou toto ponaučení odmítat tak dlouho, dokud si celý národ definitivně nezvykne na svůj otrocký úděl, nebo dokud se lepší síly neprotlačí na povrch, aby zlořečenému utlačovateli samy vyrvaly moc z ruky. V první řadě se těmto lidem nedaří tak špatně, neboť často obdrží od chytrých utlačitelů úřad dozoru nad otroky, přičemž se pak tyto bezcharakterní povahy chovají ke svému vlastnímu lidu daleko krutěji než nějaká cizí bestie, dosazená samotnými pokořiteli.‘

            To je přesně to, před čím ve svých článcích o covidofašismu  a eurosojuzu přesně varujete vy, milý příteli!

            V tom spočívá jed v havlismu, v tom bezpodmínečném podrobení se vítězům, v bezcharakternosti jeho zakladatele.“

LAŠSKÝ CYP: „Jo, to je pravda. Právě se nacházíme v bodě č. 8 Bidermanova konceptu. Ten rum je fakt dobrý.“

HITLER: „Je od Jelínka. Košer. Naštěstí. To jsem rád, že vám chutná. Tady ve Wansee je vůbec pěkně. Tuhle jsem tady našel ve skříni uniformu po Himlerovi. Čert ví, jak se sem dostala, vždyť tady vůbec na konferenci nebyl a já vlastně taky. Vyzkoušejte si ji, mohla by vám slušet. Jenom holinky k ní nemám, ty se někde ztratily, to víte, je to už fůra roků.“

            Hitler podává Lašskému cypovi černou uniformu SS, ten si ji obléká

LAŠSKÝ CYP: „Padne mi jako ulitá. Jen kalhoty jsou mi trochu krátké.

HITLER: „ Nebojte se, mocný je nejsilnější, když je sám jako Putin. Řeknu Evě, aby je vám prodloužila. Víte Eva dobře šije, jako každá německá žena, žena, který neumí šít, to není žena, ale neomarxistická feministka, proto se ne humanitních univerzitách nevyučuje šití, ale zrůdné genderové ideologie. Evo, kde jsi? Slyšíš? Slyšíte to je ona, to jsou její kroky. Prodluž, Evo, prosím tě, panu Větvičkovi nohavice, ať v té Himmlerově uniformě nevypadá jako Havel.“   

Je slyšet víření bubnů, na scéně se objevuje Eva Braunová se šitím, kleká si před Lašským cypem a začne mu prodlužovat kalhoty

LAŠSKÝ CYP: „Když tady tak sedím, kouřím cigáro a piju košer rum od Jelínka, tak si naráz uvědomuji, že to, o čem mluvíme, není žádná historie, jako by se to všechno stalo včera. Vlastně, vzhledem k tomu, co se zase děje v mé vlasti, tak ne včera. Dnes. Protože z mladých vaši knihu nikdo nezná. A to je škoda. Je dobré seznámit se tak skvělým popisem skutečnosti, který naprosto odpovídá dnešku...

A toho žrádla, co tady je!“

Lašský cyp se začne cpát jídlem ze stolu. Padá opona.

P.S. Je paradoxem dnešní zkurvené doby, že text oné Hitlerovy knihy tady nemůžu zveřejnit celý, ale pokud máte chuť zjistit, co se v ní píše, sáhněte po některé z knih pana L. Větvičky, jejich obsah je v podstatě stejný...